Akumulace čar ve Škroupovce: Na papíře Hejnové, v prostoru drátěné Šimkůje

Hubáčkova slova potvrdil i zpovídající Volf. „Jeho tvrzení má totiž obecnou platnost, neboť nikoli slovo, ale čára je pro umělce zabývající se zobrazováním klíčová.“ O této pravdě ostatně vypovídá i aktuální výstava v Galerii Škroupovka v Hradci Králové nazvaná Akumulace čar autorů Vladany Hajnové z Pardubic a Jaromíra Šimkůje ze Lhoty Rapotina na Blanensku. Oba umělci totiž představují díla, kde čára jako jedno z nejstarších sebevyjádření člověka, které existuje, hraje zásadní roli.

Zatímco Hejnová vytvořila své kresby na papíře převážně modrým dokumentárním inkoustem, Šimkůj čáru nevytvořil na papíře ale z drátů na podlaze. „Akumulace v jeho případě vyjadřuje nahromadění spousty drátů na jednom místě. V galerii máme možnost vidět, co to udělá, když v plošném nebo trojrozměrném prostoru dojde k promyšlené a zároveň velmi intenzivní akumulaci čar,“ uvedla kurátorka výstavy Martina Vítková.

Absolventka Akademie výtvarných umění v Praze, grafička, autorka objektů a kreseb Hejnová divákům představuje dílo vytvořené v posledním roce. Její kresby mají uzavřený tvar, jsou přesné, je v nich řád, čára je soustředěná a jemná. „Je v tom proměna člověka, která souvisí nejen s jeho myslí, ale také s jeho tělem. Jemnost a technická preciznost grafických listů a kreseb, jejichž základem jsou geometrické tvary kruh a čtverec, je charakteristická i pro prostorový koncept autorčiny tvorby,“ řekla kurátorka.

Některé kresby Hejnové připomínají krajinu, světlo, jiné zase kroužení, každá má jinou energii a vytvářejí dojem, že se něco děje v prostoru nad samotným papírem. „Původně jsem k tvorbě kreseb používala modré fixy, ale jejich spotřeba byla obrovská, proto jsem poté přešla na modrý dokumentární inkoust do plnicích per,“ prozradila umělkyně. Šimkůj, který vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, „svou čáru“ pojal v sochařském slova smyslu.

Galerii zaplnili důmyslně vytvarovanými na sebe navazujícími drátěnými objekty, které sice tvoří jeden horizontálně vertikální celek, ale jde o dílo proměnlivé, jež lze upravovat podle prostorových možností. „Maximální délka jednoho drátu, které ohýbám do různých tvarů a potom je spojují do konkrétních objektů, je tři metry. Proto se nedotýkejte drátů ani spadlých na zem,“ upozornil umělec s nadsázkou na vernisáži výstavy.

„Inspirace pro Šimkůje pochází z cesty vlakem ze svého bydliště do Brna, kde je pedagogem, a zpět. Vždycky si při tom kreslí, co po cestě vidí. Jsou to rozmanité geometrické tvary, horizonty, propady, střechy. Tato průběhová ho poté inspiruje k vytváření objektů, které se dají umístit na zem, zavěsit na zeď nebo ze stropu. V tomto případě na podlaze galerie vytvořil jakousi cestu, která se zužuje nebo naopak rozšiřuje,“ prozradila Vítková.

Propojení kreseb Vladany Hejnové a tvarovaných objektů Jaromíra Šimkůje tvořících obrysovou linku nebo prostorovou kresbu, jsou podívanou, jež přitáhne pozornost návštěvníků výstavy, ať už jde o umělecké poučené diváky, nebo ty, kteří budou nad těmito kompozicemi kroutit nechápavě hlavou. Je to zkrátka podívaná, která upoutá pozornost s tím, že oči diváka budou neklidně těkat po stěnách i celém výstavním prostoru galerie.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Hynek Šnajdar