Baví mě psát příběhy, říká vítěz soutěže Stories, které žiju Kristián Vavrda

Jak ses o soutěži dozvěděl?
Minulý rok se jí zúčastnil kamarád a vyhrál. Tak jsem si řekl, že bych to letos mohl zkusit také. Loni jsem si na to čas nenašel, částečně i proto, že se tehdy naše škola přesouvala.

Zapojil se do soutěže někdo z tvých spolužáků?
Letos asi ne. Loni se z mojí třídy zúčastnili tuším dva spolužáci.

Pracoval jsi na projektu sám nebo ti někdo pomáhal?
Pracoval jsem samozřejmě sám, ale pak jsem si nechal text zkontrolovat od bráchy a od jeho přítelkyně. Bráchova přítelkyně studuje na vysoké škole učitelství, takže jsem si to nechal zkontrolovat hlavně od ní.

Tvůj text byl velmi povedený. Baví tě psát?
Už na základce mi šly slohové práce a baví mě psát i nějaké příběhy. Zadání bylo hodně otevřené, takže mi přišlo poměrně jednoduché něco napsat.

Jak tě napadlo téma textu?
Narodil jsem se v Hradci, celý můj život bydlíme v Malšovicích. Chodil jsem tam na základku, teď z Malšovic chodím pěšky nebo jezdím autobusem na střední školu. Je to moje velmi oblíbené místo, odkud je to kousek k lesu nebo k řece. Mám to tu opravdu rád.

Nepřemýšlel jsi třeba o tom, že bys zkusil video nebo fotky?
Nemám moc dobrý fotoaparát, takže jsem si říkal, že jednodušší bude to napsat. Nevím, co přesně bych fotil za hezká místa bez dobrého fotoaparátu. Řekl jsem si, že bude lepší udělat něco, v čem se cítím jistý.

Kolik času ti zabralo napsat text?
Přibližně tři nebo čtyři dny. Postupně jsem to dával dohromady a snažil se text formulovat tak, aby byl srozumitelný a dával smysl. Chtěl jsem, aby to mělo hlavu a patu.

Máš nějaké úplně nejoblíbenější místo v Hradci? Jsou to Malšovice, nebo ten McDonald's, jak jsi napsal?
Samozřejmě rád trávím čas u nás v Malšovicích, především v lese na procházce s naším psem. Ale také mám rád okolí mé školy, jelikož tam jsou i další školy. Potkávám mé spolužáky ze základní školy, kteří chodí na obchodní akademii nebo Gymnázium Boženy Němcové. Rád chodím také kolem stadionu Slavie, to je také moc hezké místo.

Jak jsi viděl své šance na úspěch, když jsi práci odesílal?
Doufal jsem, že vyhraju, ale také jsem si říkal, že tam mohou být i lepší texty. Jsem rád, že jsem vyhrál a že to všechno dopadlo.

Přemýšlel jsi o tom, že bys mohl být novinář nebo spisovatel?
Na základce jsem o tom hodně přemýšlel. Bavilo by mě psát nějaké sci-fi příběhy, detektivky. Říkal jsem si, že bych to možná někdy vyzkoušel.

Už ses někdy podobné soutěže účastnil?
V takové soutěži jsem byl poprvé. Nedávno jsem se ale zapojil do projektu DofE. Tam jsem dokončil stříbrnou úroveň, takže jsme pak jeli se školou na výlet, kde jsme byli hodně v přírodě. Poté jsme se setkali s primátorkou a naším ředitelem. Zakladatel DofE z Edinburghu nám dokonce poslal video, kde nám gratuloval k dokončení programu jako první škole v Hradci Králové.

Čemu se věnuješ ve volném čase?
Hraju rád počítačové hry. Potom mám velký koníček v Legu, kde mám spoustu výjimečných kousků a docela hodně jsem do toho investoval. Mám velkou kolekci, na kterou jsem hrdý.

Jak se těšíš na svoji hlavní výhru, PlayStation 5?
Samozřejmě se moc těším. Nevím ani, co od toho mám očekávat, jestli to bude mnohem lepší než PlayStation 3 nebo 4, které jsem si moc neužil, ty měl spíš brácha. Zajímavé bude vidět, jaká bude grafika nebo jestli to bude běžet lépe než na počítači.

Když říkáš, že rád hraješ hry, jaký žánr tě baví?
Mám notebook, takže většinou hraju Counter-Strike. Nějakou dobu jsem hrál i Fortnite, ale ne moc dlouho. Takže spíš ten Counter-Strike, ale ten nejde hrát na PlayStationu, což je škoda. Když se hodně nudím, tak hraju na telefonu Minecraft. Na PlayStationu to asi také zkusím, myslím, že je zdarma.

Vítězný text Kristiána Vavrdy si můžete přečíst níže.

Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera

HRADEC KRÁLOVÉ – MĚSTO, VE KTERÉM BYDLÍM

Bydlím v Malšovicích, což je poklidná čtvrť na okraji Hradce Králové. Tahle část má své kouzlo a jelikož je to blízko přírody a Hradeckých lesů, ráno mě budí zpěv ptáků, šumění stromů a šumění řeky Orlice. Mám to tady rád. Je tu klid a do centra je to jen pár zastávek autobusem číslo 7. Stačí nasednout a za chvíli jsem mezi obchody, hospodami a památkami Hradce, jako je Bílá věž nebo muzeum.
Každý všední den jezdím do školy – na střední průmyslovou školu stavební v Hradci. Cesta mi zabere přibližně čtvrt hodiny, většinou využívám autobus číslo 7, ale také 11, to záleží na tom, jak se ráno rychle vykopu z postele. Městská hromadná doprava funguje spolehlivě, jen občas se mi stane, že by měl autobus zpoždění. Během cesty potkávám spolužáky a kamarády, kteří nastupují na dalších stanicích. V autobuse je většinou klid a poslouchám písničky ve sluchátkách, ale jakmile se tam potkám s kamarády, hned se mi nálada zlepší.

Naše škola pro mě není jen nějaká budova s lavicemi, kde musím sedět celé dny a nudit se. Je to místo, kde se učíme důležité věci jako číst výkresy, kreslit plány, počítat konstrukce a poznávat různé materiály, což by v budoucnu mohlo jednou změnit i samotný Hradec. Díky této škole se na budovy dívám jinak. Když se jdu projít, všimnu si nejen barvy budovy, ale také její fasády, tvaru oken, starých cihel i moderního betonu.

Když máme během školy volnou hodinu či více, často si rád zajdu do Jiráskových sadů nebo se projdu k mostu přes Labe. Odtud je nádherný výhled na Bílou věž.

Hradec Králové mám rád, protože tu všechno funguje spolu dohromady. Historie, moderní budovy, parky, kavárny.. Sice je to město, ale všude, kam potřebuji, dojdu v pohodě pěšky a když chci jít do přírody, v centru města je spoustu parků. Každý den procházím kolem Gočárových budov, a i když je znám, vždycky vypadají trochu jinak, záleží na mé náladě, na počasí, na světle.

Občas si s kamarády sedneme na nábřeží u Hučáku, což je malá vodní elektrárna s hučavým jezem, který krásně šumí a hučí. Sledujeme, jak lidé přecházejí lávku, jak proudí voda, jak kachny plují na Labi a mají radost z každého svého dne, protože jsou často krmeny rohlíkem nebo jiným pečivem. Je to naše místo, kde si můžeme v klidu sednout, popovídat si, smát se. Prostě jak kdyby se zastavil čas a my si užívali právě ten moment.

Zmínil jsem, že bydlím v Malšovicích. Jak se cítím v této čtvrti? Je to moje bezpečné místo, můj domov. Vždycky se rád vracím po dlouhém dni ve škole za svým psem, se kterým se jdu projít do nedalekého lesíka u svého domu a na splav řeky Orlice. Je tu ale spousta dalších možností, jak využít volný čas. Hradecké lesy se pyšní svými cyklostezkami a spoustou cest, kudy je možné vyrazit na kolo nebo na kolečkových bruslích. Nedaleko je i stadion Lízátka, kde se neustále konají fotbalové zápasy. Tohle všechno nabízejí Malšovice a mám to doslova za rohem. Co víc si přát. Mám možnost tady sportovat, ale i relaxovat.

Když se mě někdo zeptá, proč mám Hradec rád? Odpovídám, že to jednou větou popsat nelze. Ale když se zamyslím, odpovím: Protože v tomhle městě má každé místo svůj smysl. Škola, domov, nábřeží u Hučáku, splav u řeky Orlice. Všechna tato místa jsou mi přátelská a rád se tam vždy zašiju. V Hradci je všechno, co potřebuji, od Mekáče přes moji školu až po hradecké lesy. Hradec není jen město, ale je to můj domov. Jsou to vzpomínky a pocit, které si nesu s sebou kamkoli jdu.