Bída a lesk barokního Hradce Králové

Ta na královéhradecké obyvatele těžce dolehla. Důsledky konfliktu se projevily jak po stránce sociální v důsledku vypovězení obyvatel nekatolického vyznání, tak ekonomické v podobě zatížení daněmi, válečnými odvody, a především dopady samotných vojenských operací, především poté, co Hradec Králové roku 1639 ovládla švédská vojska. Třebaže se město posléze znovu dostalo do císařských rukou, boje se neobešly bez dalších škod, hlavně na rozsáhlých královéhradeckých předměstích. Z let 1618 až 1648 tak vyšel Hradec Králové velmi oslaben. Pohnutá doba ale přinesla i cennou památku, vyobrazení města v době jeho dobývání císařskými silami v roce 1640, které vyhotovil italský inženýr Carlo Cappi.

Těžké časy bývají následovány dobou obnovy a rozkvětu, nejinak tomu bylo i v případě Hradce Králové. Nový kulturní a sociální vzestup s sebou přinesla volba města za sídlo nově založeného biskupství v roce 1664, v jehož čele stanul Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka. Rodák z moravského Rajhradu studoval na broumovském klášterním gymnáziu a vstoupil zde roku 1638 do benediktinského řádu. Po studiu na olomoucké jezuitské univerzitě pokračoval v úspěšné církevní kariéře, v roce 1669 se stal dokonce pražským arcibiskupem. Místo posledního odpočinku však první královéhradecký biskup našel v broumovském klášterním kostele.

Skutečnost, že se Hradec Králové stal centrem nové diecéze, pozitivně ovlivnila další rozvoj kultury, vzdělanosti a v neposlední řadě i samotnou podobu města, když zde vznikla řada nových staveb – kostel Nanebevzetí Panny Marie (1654–1666) s přilehlou jezuitskou kolejí (1671–1710), biskupská rezidence (1709–1716), biskupský seminář (1709–1716), přestavěná kaple sv. Klimenta (1714–1717) či mariánský morový sloup (1715–1717). Třicetiletou válkou zdevastovaná královéhradecká architektura tak získala honosnou barokní tvář.

Atmosféru ve městě zásadně ovlivňovala přítomnost jezuitského řádu. Tovaryšstvo Ježíšovo se v Hradci Králové usídlilo již roku 1636, ale až roku 1644 došlo k položení základů místní koleje. Byť byli jezuité nástrojem rekatolizace a v jistém slova smyslu sociální disciplinace, na druhé straně (nejen) v Hradci Králové provozovali kvalitní školství, pěstovali divadlo, vydávali knihy a pěstovali rozličné vědní obory. Jako význační řádoví učenci prosluli královéhradečtí rodáci Bohuslav Balbín z Vorličné, František de Paula Švenda či Stanislav Kostka Vydra.

Bohuslav Balbín (1621–1688) se stal autorem vlivných historických děl, vystupoval také ve prospěch českého jazyka. Jeho proslulá (ovšem latinsky psaná) Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého po svém oficiálním vydání roku 1775 zásadně ovlivnila národní obrození. František de Paula Švenda (1741–1822) se do historie rodného města zapsal cenným sepsáním jeho dějin, prvních v českém jazyce. Rozsáhlé čtyřsvazkové dílo vyšlo v letech 1799–1818 a jeho význam dodnes spočívá v tom, že autor tu zachytil svědectví historických pramenů, které byly později ztraceny. Švendův vrstevník Stanislav Kostka Vydra (1741–1804) naopak proslul jako význačný matematik, ovšem i on se stal jednou z důležitých osobností národního obrození, jeho jméno můžeme dodnes číst pod okny Národního muzea.

Závěr barokní doby v Hradci Králové znovu poznamenaly válečné události, konkrétně rakousko-pruské války, v nichž císařovna Marie Terezie hájila své dědictví. Pruští vojáci několikrát vpadli až do města a jejich řádění roku 1762 dokonce skončilo velikým požárem. Tato zkušenost pak měla za následek proměnu královského věnného města ve vojenskou pevnost, což však už představuje jinou dějinnou kapitolu.

Josef Šrámek
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Sbírka MVČ