Chtěl bych mít z Parku 360 ten nejlepší areál v Evropě, říká Michal Thomes

Vybavíte si, kdy jste byl poprvé na nějakém hudebním festivalu?
V mém případě je to docela jednoduché. Opravdový festival jsem zažil až při prvním ročníku Rock for People v Českém Brodě, který jsme s kolegou uspořádali. Šli jsme do toho bez nějakých větších zkušeností. Můj festivalový život tedy začal až s Rock for People.

Hudba ale byla Vaším koníčkem odmala, že?
To rozhodně ano. Rád a často jsem chodil na koncerty a před Rock for People jsme nějaké klubové koncerty i pořádali. I ten samotný festival vznikl díky naší lásce k hudbě a snaze přivést si na jedno místo kapely, které se nám tehdy líbily.

Hudební produkce vás lákala vždycky?
To úplně ne. Pro mě to byl velmi dlouho jenom koníček. Postupem času se ale začal rozvíjet. Když jsme s Rock for People začínali, v Česku ještě moc festivalů nebylo a všechno bylo poměrně nové. Protože se nám ale festival v Českém Brodě velmi dobře rozjel a každým rokem jsme rostli, tak jsem se asi po čtyřech ročnících dostal na rozcestí. Do té doby jsem jako absolvent Vysoké školy chemicko-technologické pracoval v laboratoři Státní zemědělské a potravinové inspekce, kde jsem dělal analýzy potravin. V jeden moment jsem ale zjistil, že v laboratoři víc telefonuju kvůli koncertům, než odvádím svou práci. To už mi začalo být hloupé. Rozhodl jsem se proto s tou tradiční prací skončit a vrhnout se do něčeho více dobrodružného, tedy do profesionálního pořádání hudebních akcí.

Takže když jste v roce 1995 zakládali Rock for People, byl to pro vás tehdy volnočasový koníček?
Přesně tak. Museli jsme si kvůli tomu samozřejmě udělat živnostenský list, ale dělali jsme to ve volném čase při jiné práci.

Jak na ten první ročník vzpomínáte? 
Velmi dobře. Bylo to samozřejmě poznamenané mnoha neznalostmi a chybami, ale nechybělo nám nadšení. Vzpomínám si, jak jsme si sami stavěli pódium. Měli jsme půjčené jen nějaké lešenářské trubky. Z pohledu dnešních standardů ta akce nebyla bezpečná ani pro návštěvníky, ani pro účinkující. Bylo to hodně divoké a mnohdy jsme měli víc štěstí než rozumu. Hned na první ročník nám ale přišlo 1100 lidí, což byl na tu dobu obrovský úspěch a vůbec jsme to nečekali. S financemi jsme si přesto trochu zavařili. První ročník jsme totiž dělali jako benefiční pro ústav pro mentálně postižené děti v Bylanech u Českého Brodu a hned pár dní po festivalu jsme tam nedočkavě odnesli veškeré peníze, které nám zbyly. Jenže potom nám začaly chodit další faktury a také jsme najednou zjistili, že musíme zaplatit nějaké daně. Úplně jsme to neměli dobře spočítané. Současná podoba festivalu je už samozřejmě na míle vzdálená tomu, jak to vypadalo v roce 1995. To nadšení nám ale vydrželo. Pořádání festivalů je adrenalinová záležitost. Člověk neustále čelí novým výzvám a příležitostem, v tom je to pořád stejné.

Snil jste už na začátku o tom, že se z Rock for People časem stane jeden z nejlepších evropských festivalů?
To by mě tenkrát vůbec nenapadlo. Na začátku jsem si ani nedokázal představit, že bychom na festivalu měli nějaké zahraniční kapely. A vidíte, dnes je ze zahraničí asi 85 procent všech kapel, které na Rock for People vystupují. Že dostaneme na náš festival světové hvězdy jako jsou Green Day nebo Linkin Park, to by mě tehdy nenapadlo ani v těch nejdivočejších snech.

První 12 ročníků Rock for People se konalo s Českém Brodě. Proč jste se pak v roce 2007 rozhodli pro přesun do Hradce? 
Od začátku se nám téměř každý rok zvyšovala návštěvnost. V roce 2006 už byl festival opravdu přeplněný a my jsme pocítili, že už se jednoduše do Českého Brodu nevejde. Překročili jsme všechny kapacity parkování, kempování i vlastního festivalového prostoru. Pamatuji se, že byly ohromně dlouhé fronty na toalety i na občerstvení ve stáncích. Auta dokonce parkovala v městském parku, což bylo dříve takové posvátné území. Řekli jsme si, že jestli chceme zachovat festival v této velikosti, musíme se porozhlédnout jinde. V té době už v areálu na  hradeckém letišti fungoval Hip Hop Kemp a my jsme dostali lano, abychom zkusili v Hradci udělat i Rock for People.

Měl jste z toho přesunu obavy? 
Stěhování festivalu je vždycky dost nejistá věc. Pro mnoho lidí je totiž místo konání stejně důležité jako program. Znám dost lidí, pro které se etapa Rock for People stěhováním uzavřela. Naštěstí jsme už měli partnery, kteří nám s tím přechodem pomohli. Hned napoprvé jsme v Hradci měli silný program, který dokázal přilákat mnoho úplně nových lidí. Od toho roku 2007 jsme si do značné míry budovali nové publikum.

Byla tenkrát ve hře i jiná města? 
V tom roce 2007 jsme šli za konkrétní nabídkou z Hradce. Později ale bylo období, kdy jsme uvažovali ještě o druhém stěhování. V té době to tady bylo složité z hlediska podmínek a vztahů. Zpětně jsem ale moc rád, že jsme v Hradci zůstali.

Letos je před námi jubilejní 30. ročník festivalu Rock for People. V čem bude pro Vás výjimečný?
Na těch třech pocovidových ročnících, kdy tady hrála velká jména typu Green Day, Slipknot, Muse nebo Bring Me the Horizon, jsme si ukázali, že můžeme postoupit do té nejvyšší festivalové ligy v Evropě. Letos jsme se tak rozhodli důstojně oslavit třicetiny festivalu a šlápnout do toho opravdu ve velkém. Zvětšíme areál a přivezeme opravdu velké světové kapely. Oproti loňskému roku jsme zdvojnásobili programový rozpočet. Zásadní pro nás bylo, že se podařilo dostat na letošní ročník kapelu Linkin Park, se kterou jsme jednali už od února 2024. Věřím, že i díky nim máme k dnešnímu dni prodáno zhruba dvakrát více vstupenek než před rokem. Vyprodat festival je pro nás vzhledem k ekonomické náročnosti vlastně nutností. Cokoliv jiného bychom považovali za ekonomický neúspěch. Musím ale s radostí říct, že jsme na velmi dobré cestě.

Dvakrát jste zmínil zvětšování areálu. Jak výrazně se zvýší kapacita oproti loňskému roku?
Úplně přesně vyčíslit to zatím nedokážu, protože ještě propočítáváme technické věci. Jde o přívody vody nebo o dostatečnou kapacitu pro kempování a parkování. Vlastní prostor na pořádání festivalu není problém. My bychom tady dokázali udělat koncert pro 100 tisíc návštěvníků, nedokážeme tady ale udělat festival pro 100 tisíc lidí, kteří tady mají čtyři dny žít. Zatím pracujeme s tím, že posunutím hlavního pódia zhruba o 150 metrů dál zvětšíme pro letošní ročník kapacitu o pět až deset tisíc návštěvníků.

Na jaké další kapely kromě Linkin Park byste fanoušky pozval?
V současné době ještě zdaleka nejsou zveřejněné všechny kapely, které v červnu na Rock for People vystoupí. Z těch, o kterých můžeme mluvit, jsou pro mě velmi silnými jmény irská kapela Fontaines D.C. nebo americká metalová skupina Avenged Sevenfold. Opakujeme i některé kapely z minulosti, protože chceme, aby ten jubilejní 30. ročník byl i výběrem toho nejlepšího z předchozích let. Osobně beru jako jedno z historicky nejlepších vystoupení kapelu Slipknot, takže jsem rád, že se nám je po dvou letech podařilo přivést zpátky do Hradce. Mnoho let zde pracujeme také s britskou kapelou Idles. Před lety tady začínali v hangáru a přišlo na ně 50 lidí. Postupně pak hráli v malém stanu, větším stanu a tento rok už budou na velkém pódiu. A pak samozřejmě musím zmínit ten přidaný pátý den festivalu a speciální narozeninový koncert kapely Guns N' Roses. Tohle vystoupení potvrzuje, že to bude opravdu mimořádný ročník.

Jak složité bylo dostat tuhle legendární kapelu do Hradce?
Rozhodně nám hodně pomohl úspěšný koncert Eda Sheerana z loňského léta. Na něm jsme ukázali, že hradecký Park 360 může být alternativou i vůči letňanskému areálu v Praze a mohou zde vystupovat i ty úplně největší světové hvězdy. Guns N' Roses je kapela té nejužší světové extratřídy, která vystupuje na opravdu velkých stadionech a pódiích po celém světě.

Jaký požadavek ze strany kapel vás za těch skoro 30 let nejvíc překvapil? 
Pamatuju se, že když po nás asi před 20 lety chtěla jedna z kapel, abychom jim v zázemí zřídili posilovnu, byli jsme z toho všichni hodně vyjukaní. Tenkrát jsme to vyřešili tak, že jsme jim domluvili vstup do nějaké posilovny v Českém Brodě. V té době nám to připadalo jako vrchol rozmařilosti, to jsme ale netušili, že si o pár let později budou kapely vozit vlastní posilovny v kamionech a stane se to standardním vybavením zázemí. Dnes už nás jen tak něco nepřekvapí. Velkou zatěžkávací zkouškou ale pro nás byl v roce 2022 příjezd kapely Green Day. Ti přijeli asi 20 kamiony a 15 autobusy. Měli sebou vlastní kuchyň i s kuchařem, vlastní dětský koutek nebo už zmíněnou posilovnu. Pak jsou úsměvné, ale ne zas tak náročné požadavky. Předloni třeba Machine Gun Kelly požadoval, aby celá jeho šatna byla kompletně růžová.

Jak vůbec probíhá to namlouvání kapel?
Jednání o vystoupení zahraničních kapel bývají dvoufázová. Nejprve domlouváme to, aby tady interpret vystoupil. V této fázi nám hodně pomáhá naše dlouhá tradice a reference od kapel, které už u nás hrály. Základní produkční parametry už v tuto chvíli máme na úrovni absolutní světové extratřídy. Jsme schopní připravit aparaturu, stage i veškeré zázemí, kam mohou přijet několika desítkami kamionů a autobusů. Pak už jde čistě o vyjednávání o ceně, protože částky za kapely nejsou fixní. Bývá to velký boj, protože těch velkých kapel, které jezdí na festivaly, zase není tolik. Často bojujeme i proti ekonomicky mnohem silnějším evropským festivalům. Když se podaří s kapelou domluvit, končí tím jedna část vyjednávání. Zhruba dva měsíce před vystoupením se pak řeší konkrétní provozní požadavky té kapely. Zpravidla posílají mnohastránkové soupisy všeho, co potřebují. Jsou v tom všechny možné požadavky od techniky, přes různý servis až po jídlo a pití.

V minulosti jste uvedl, že vaším velkým snem je dostat na Rock for People kapely Red Hot Chili Peppers a System of a Down. Věříte, že se to podaří? 
Tento můj sen rozhodně stále platí. Aktuálně si myslím, že je větší šance u Red Hot Chili Peppers, kteří aspoň jednou za čas udělají nějaké turné i po Evropě. System of a Down zase tak často nejezdí. Nedávno vyhlásili pár koncertů, ale ty jsou opravdu gigantické. Tam se obávám, že to pro nás může být v tuto chvíli ekonomicky nedostupné. Já ale nikdy neházím flintu do žita. Před pár lety by mě nenapadlo, že můžeme mít v Hradci kapely jako Green Day, Slipknot nebo Muse a vyplácet honoráře v řádech desítek milionů korun. Za předpokladu, že na náš festival budou chodit lidi, pak je možné úplně všechno.

Prozradíte mi, jaký je pro letošek rozpočet festivalu?
Celkový rozpočet pro letošní rok je někde okolo 300 milionů korun. Největší část tvoří programový rozpočet, který je letos dvojnásobný oproti roku 2024.

Kam byste chtěl Rock for People posunout třeba ještě za další dekádu?
Mně současná podoba festivalu přijde jako maximum, kde může být festival z hlediska kapacity. Nemyslím si ale rozhodně, že už jsme dokázali všechno. Pokud chceme, aby se k nám lidé vraceli, musíme jim kromě skvělého programu nabídnout i dostatečný komfort. Pracovat bych proto chtěl na rozvoji a vylepšování našeho areálu. Přál bych si, aby Park 360 byl v budoucnu tím nejlepším areálem v Evropě a všichni u nás chtěli hrát.

Jak moc Vás štve, že z centra města k areálu stále nevede žádný chodník ani cyklostezka? 
Hodně. Je to bohužel taková bolavá pata našeho areálu, která nám znesnadňuje pořádání velkých akcí. Rádi bychom to i z pohledu bezpečnosti návštěvníků měli už za sebou, výstavba infrastruktury se ale bohužel stále nehýbe takovým tempem, jaké bychom si představovali.

I tak jste kromě festivalu Rock for People začali v Parku 360 pořádat i velké koncerty světových hvězd. Loni to byl Ed Sheeran, letos v létě dorazí Bryan Adams. Plánujete, že přivedete do Hradce nějakou světovou hudební hvězdu každý rok? 
Rádi bychom. Naší snahou rozhodně bude v tomhle trendu pokračovat. Plánů máme hodně, ale uvidíme, který z nich se povede zrealizovat. Dokud není všechno podepsané, nikdy není nic jistého.

Jako předseda české festivalové asociace FESTAS jste po covidu hovořil o festivalové krizi. Trvá stále?
Řekl bych, že ano. My jako Rock for People máme to štěstí, že rosteme, ale vidím na jiných festivalech, že řeší velké problémy. Někteří kolegové dokonce už letos svoje festivaly odpískali. Problém mají hlavně festivaly, které se zaměřují na českou hudební scénu. Takových je totiž opravdu hodně a programy bývají dost podobné. Škodí tomu také různé městské slavnosti, kdy ty kapely zaplatí obce z veřejných peněz. Když nějaká kapela hraje zadarmo na náměstí, lidé si ji najdou tam a za peníze už na ní do nějakého areálu nepřijedou. V Česku je asi milion lidí kteří jezdí na festivaly. Před lety běžný fanoušek navštívil hned několik festivalů za sezonu, dnes si ale lidé vyberou jen jeden nebo dva festivaly, na které během roku vyrazí. To se také musí někde projevit.

Kromě Rock for People stojíte také za vznikem bejbypunkového festivalu Kefír. Tam je asi výhoda, že publikum je oproti jiným festivalům dost specifické, že? 
Je to tak. Je to rodinný festival, kde je zábava pro děti i jejich rodiče. I pro nás je to takový relax. Je to formát, který nám velmi dobře funguje a díky tomu, že opět probíhá v Parku 360, ho určitě také chceme dál posouvat a rozvíjet.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera