Co je to energetické společenství? Hradec Králové ukazuje novou éru lokální energie

Co je to energetické společenství a proč vzniká?

Moderní městská energetika se rychle mění – a s ní i možnosti, jak vyrábět a využívat elektřinu přímo tam, kde ji potřebujeme. Jednou z největších inovací posledních let je vznik tzv. komunitních energetických společenství, což jsou sdružení, která umožňují sdílet energii mezi více budovami či uživateli.

V praxi tak nejde jen o ekologii, ale také o výrazné snížení nákladů a podporu energetické nezávislosti. „Projekt je založen na komunitní energetice – sdílí elektřinu vyrobenou ve školách s ostatními městskými budovami, kde by umístění fotovoltaiky bylo problematické, potažmo ekonomicky neefektivní. Klíčová je existence energetického společenství, které celý proces organizuje a řídí,“ vysvětluje Michaela Majerčáková, která má projekt v Hradci Králové na starost.

Dříve se musely přebytky elektřiny prodávat zpět do sítě za nevýhodných podmínek. Díky nové legislativě a chytrému modelu sdílení energie mohou nyní přebytky z fotovoltaických panelů v létě využít objekty jako magistrát, bazén nebo kulturní centra. Hlavním cílem je vytvořit samostatný energetický ekosystém, který je ekonomicky výhodný, ekologický a sociálně přínosný.

Komunitní energetické společenství funguje jako platforma, která upravuje všechny vztahy mezi výrobci a odběrateli energie z řad městských institucí. Podle ředitele Technologického centra Hradec Králové Ondřeje Zezuláka zásadně záleží na jednoduchosti správy: „Společenství musí být administrativně i technicky srozumitelné, protože teprve potom získá důvěru veřejnosti i města.“

Jak to funguje v praxi? Školy jako solární elektrárny

Základem celého projektu je instalace fotovoltaických panelů na střechy škol. Školy poté samy pokryjí 60–65 % své vlastní spotřeby elektřiny, takže většina energie bude využita tam, kde vzniká. Právě o prázdninách ale spotřeba výrazně klesá a naopak výroba slunečních panelů stoupá. Vzniklé přebytky bude možné výhodně sdílet za pomoci energetického společenství, které by mělo vzniknout letos na podzim.

V první fázi jsou do projektu zapojeny školy ve vlastnictví města, klíčovými odběrateli jsou magistrát nebo koupaliště Flošna. „Projekt rozdělujeme do etap, vše pečlivě analyzujeme a každá škola je posuzována s ohledem na efektivitu a dostupnost dat o spotřebě,“ říká Majerčáková. Celý model počítá nejen s aktuálními školami, ale i s možností zapojení dalších městských budov – divadel, bazénů nebo úřadů.

Tímto způsobem je možné využít energii přesně na těch místech, kde by instalace vlastních panelů nebyla technicky nebo legislativně možná – například v památkově chráněných zónách. „Energetické společenství vytváří most mezi výrobci a spotřebiteli a zároveň umožňuje výrazné úspory, které město může znovu investovat do modernizace svých budov,“ vysvětluje Zezulák.

Jaké jsou výhody, překážky a budoucnost sdílené energie?

Mezi hlavní přínosy patří nejen úspora nákladů, ale i vyšší energetická soběstačnost města a výchova mladé generace k udržitelnosti. „Propojujeme ekonomický i vzdělávací rozměr – děti přímo vidí udržitelnost v praxi,“ připomíná Michaela Majerčáková. Školy se tak stávají laboratoří budoucích řešení a příkladem pro další města.

Samotná realizace ale naráží i na složitosti – od administrativy až po úpravu rozdělování poplatků za distribuci elektřiny, která v Česku stále tvoří výrazný podíl konečné ceny. Podle Ondřeje Zezuláka je také nutné program neustále upravovat a inovovat: „V budoucnu bude zásadní zejména možnost ukládání vyrobené energie, růst účinnosti bateriových systémů a propojení s chytrými měřicími sítěmi.“

Dalším krokem je rozšíření projektu na domácnosti, firmy či společenství vlastníků jednotek. Pokud aktuální pilotní projekt uspěje, může se model komunitního sdílení stát standardem pro další česká města.

Jak se může zapojit veřejnost a kam směřuje vize „zeleného města“?

Komunitní energetika není jen záležitostí úředníků a projektových týmů. Připravují se semináře, individuální konzultace i další vzdělávací akce, aby se veřejnosti srozumitelně vysvětlily možnosti i výhody tohoto modelu. „Zájemcům nabízíme konzultace buď v Technologickém centru, nebo kdekoliv jinde ve městě – stačí se nám ozvat,“ doplňuje Majerčáková.

Například v Hradci Králové je do budoucna cílem pokrýt vlastními zdroji alespoň 30–40 % spotřeby energie městských budov. Klíčová je důsledná správa, jednoduchý přístup a respekt k místním podmínkám. „Do budoucna nevylučujeme ani vznik více samostatných společenství – třeba pro jednotlivé městské čtvrti. Tak může vzniknout inspirativní komunita, která bude fungovat jako vzor pro další města,“ uzavírá Zezulák.