Do svého psaní dávám to, s čím se setkávám v realitě

Jak Salonkám sdělila, psaní je pro ni krásný koníček, který ji naplňuje. „Mým snem je ve stylu urban fantasy vytvořit příběh, který se bude odehrávat v Hradci Králové,“ prozradila v rozhovoru nejen spisovatelka, ale také hráčka na hudební nástroj cistra ve zdejší skupině Innamorata.

Na svém kontě už máte dvě autorské knihy – Sen o moři a Píseň o pevnině. Toužila jste zachytit příběhy na papír už třeba v dětství?
Příběhy mám velmi ráda a je mi jedno, zda se vyprávějí ústně, písemnou, nebo filmovou formou, ale knížky jsou asi nejlépe dostupné. Touhu vytvářet příběhy a dál je sdílet s ostatními mám v sobě odjakživa. Už v dětství, kdy jsem si hrála s panenkama, jsem si při tom tvořila příběh, který jsem pak vyprávěla mamce.

Kdy a za jakých okolností jste se rozhodla, že své příběhy vydáte knižně?
Sen o moři jsem psala ještě na střední škole před maturitou, do té doby jsem se věnovala krátkým povídkám, které jsem dávala číst svým spolužákům. Když jsem svou prvotinu dokončila, napadlo mě, že bych ji mohla vydat knižně. V té době jsem ale netušila, že psaní je vlastně kreativní zábava a shánění nakladatele, propagace a vydání knížky je ve skutečnosti to nejtěžší.

Z čeho jste ve své prvotině vycházela? Co se v ní odehrává?
Mám moc ráda svět magického realismu nebo urban fantasy. Ve Snu o moři vystupují dvě děti – jedenáctiletá dívka a o rok starší kluk –, které žijí v pouštním údolí. Tam se dějí neuvěřitelné příhody, podivné věci a vynořují se stále nové záhady, k nimž lze s trochou fantazie najít cestu. Svět, v němž se kniha odehrává, působí sice realisticky a přirozeně, ale je bohatý na nadpřirozené věci. V mé první knize se například pohybuje přízrak, který nedošel pokoje. V další části se zase objeví cestovatel z jiné dimenze, kterému se děti snaží pomoci dostat se domů. Tato tajemná zákoutí jsou součástí celé mé první knihy.

Provázejí váš život příběhy neustále?
Myslím si, že ano. Do svého psaní dávám to, s čím se setkávám v realitě. Příkladem je holčička v první knížce, která trpí psychickou poruchou agorafobií, projevující se úzkostí. O této poruše jsem se dozvěděla ve škole, začala si o ní hledat informace a poté ji vložila do postavy mé knížky. Prostě se setkávám se situacemi v reálném životě, které mě něčím zaujmou a pak je zpracovávám při psaní. Domnívám se, že se z reality života vycházet musí.

Jsou tedy z vašeho pohledu fantazie a realita spojitou nádobou?
Z mého pohledu nepochybně. Lidé příběhy vyprávějí neustále nejen svým dětem, ale také v dospělém životě. Já mám velmi ráda legendy a staré báje, které jsou podle mě stále aktuální a neoddělitelně souvisejí s realitou.

V březnu vám vyšla druhá kniha Píseň o pevnině. Proč jen v elektronické podobě?Dlouhodobě spolupracuji s nakladatelstvím E-knihy jedou, které vydává elektronické knihy. Tomu to vždy nabídnu jako první, protože mu věřím a líbí se mi jeho přístup. Kvůli papírovým formám jsem zkoušela oslovovat větší nakladatelství, ale nedostala jsem se do jejich edičního plánu. Papírovou verzi do budoucna nevylučuji, ale zatím spíše přemýšlím o audioknize. Na formátu mi tedy tolik nezáleží, podstatné pro mě je, aby se mé příběhy dostaly k lidem. Vše, co souvisí s knížkami, dávám na instagramový profil o_trochu_dal_realite.

Čím se liší druhá knížka od té první? Z čeho jste vycházela?
Zatímco první kniha byla spíše o dětech, druhá se soustřeďuje více na dospělejší témata. Vycházela jsem z environmentálních i politických oblastí a ukazovala, do jaké míry to ovlivňuje lidi. Velice důležitým tématem obsaženým v knize je lidská spolupráce. Hlavními postavami jsou devatenáctiletá Farrah, která je politickou aktivistkou v Arabsku, zemi inspirované Středním východem, a o deset let starší elektrotechnik Harry, jenž tam vyráží za svojí prací a snaží se lidstvu přinést lepší zdroj energie. Na první pohled nemají tyto postavy nic společného, ale je to jenom zdání. Svou roli v knize také hrají sirény. Žijí v oceánu, který si brání před znečištěním nebo intenzivním rybolovem, většinou tím, že znečišťovatele rovnou utopí, takže také nejsou černobílé.

Co je pro vás při psaní knížek nejdůležitější?
Vždycky doufám, že to, co napíšu, se dostane k někomu, koho to osloví, dovede k přemýšlení, něco mu to dá a něco si z četby odnese.

Nosíte něco dalšího v hlavě, o čem byste chtěla psát?
V současné době mám vymyšlené dva příběhy, které se budou točit kolem dětí. Baví mě pro ně psát, protože nemají ještě životní zkušenosti dospělých, jejich pohled na svět není ničím zkažený, a když něčemu věří, jdou spontánně za svými ideály. Mým snem je také vytvořit příběh, který se bude odehrávat v Hradci Králové, opět ve stylu urban fantasy.

Co ráda čtete? Máte nějakého oblíbeného autora nebo autorku?
Mám velmi ráda sérii knih Úžasná Zeměplocha anglického spisovatele Terryho Pratchetta, který se převážně věnoval žánru fantasy. Mojí oblíbenou sérií knih je také Zaklínač od polského autora Andrzeje Sapkowského. V současné době hlavně čtu knihy českých autorů, s nimiž se formou recenzí vzájemně podporujeme. Teď čtu velmi dobrou knížku Karolíny Kotové Stíny nad Prahou, což je urban fantasy o lovcích příšer v Praze. To je moje krevní skupina.

Neuvažovala jste někdy o tom, že byste se živila nejistým oborem, kterým je spisovatelství?Obávám se, že to v českých podmínkách není úplně možné a reálné. Psaní je pro mě spíše krásný koníček, který mě naplňuje.

Studujete právnickou fakultu, navíc máte dvě malé děti, píšete… Není to náročné?Samozřejmě, že je to občas náročné, ale snažím se to s velkou podporou partnera a rodiny všechno zvládnout.

Kromě toho jste muzikantka a hrajete na cistru. Mohla byste laikovi vysvětlit, o jaký hudební nástroj jde a jak vypadá?
Vypadá podobně jako kytara, dalo by se říci, že jde o její středověkou čtyřstrunnou variantu.

Co vás ke hře na něj přivedlo?
Byla to Jiřina Krtičková, principálka hradecké skupiny Innamorata, která hledala někoho, kdo by hrál na cistru. Řekla jsem si, že to zkusím, vzala cistru do ruky a od té doby na ni hraju. V této skupině jsou všechny dávné nástroje s nezvyklými názvy jako niněra, trumšajt, fidule a další.

Na který hudební žánr je skupina Innamorata zaměřená?Innamorata hraje v historických kostýmech středověkou hudbu z různých částí Evropy. Posluchače bych chtěla pozvat na náš koncert, který se odehraje v neděli 8. června  v Divadle Jesličky Josefa Tejkla v Hradci Králové.

Jste z Hradce Králové, který letos slaví 800. výročí. Jaký máte vztah k tomuto městu?
Jsem zdejší rodačka a Hradec Králové mám moc ráda. Je to pro mě srdeční město, kde se velmi dobře žije, a jsem tady moc spokojená.

Kterým směrem se v budoucnu vydá Petra Votroubková?
Po studiích bych se chtěla právu věnovat profesně, pravděpodobně advokacii, která se mi líbí svým širokým záběrem. Možná bych se zaměřila na právo a životní prostředí, které mě zajímá. Samozřejmě se budu dál věnovat psaní, které je nedílnou součástí mého života. Snad na všechny své aktivity budu mít dost času.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Petry Votroubkové