Energetické společenství: Nová éra komunitní energetiky

O co vlastně v tomto projektu jde? Můžete stručně shrnout jeho podstatu?

Majerčáková: Projekt je založen na komunitní energetice – v našem případě sdílení elektřiny vyrobené ve školách s ostatními městskými budovami, kde fotovoltaiku instalovat nelze. Klíčová je existence energetického společenství, které celý proces organizuje a řídí.

Jak systém funguje v praxi? Lze to zjednodušit tak, že slunce svítí na panely, ty vyrábějí elektřinu a ta putuje dál k odběratelům?

Majerčáková: Přesně tak. V první fázi instalujeme fotovoltaické elektrárny na školní objekty. Elektřinu se snažíme co nejvíce spotřebovat přímo ve škole, ale během prázdnin vznikají přebytky. Dříve se prodávaly distributorům, dnes už mohou být sdíleny například s úřady či jinými městskými objekty, kde by umístění fotovoltaiky bylo problematické, potažmo ekonomicky neefektivní – a to za výhodnějších podmínek.

Kdo konkrétně bude patřit mezi první odběratele elektřiny? Jsou to zejména úřady?

Majerčáková: Zaměřili jsme se na objekty s největší spotřebou. V první fázi jde zejména o magistrát a koupaliště Flošna.

Zezulák: V první etapě projektu bude 12 školních objektů vybaveno fotovoltaikou, které budou samy výrobci energie. K nim budou přiřazeni dva výše zmínění klíčové odběratele. Do budoucna ale plánujeme zapojit i další městské objekty – například kulturní zařízení, úřady, bazény nebo lázně. Potenciál je opravdu velký.

Proč jste jako místo instalace solárních panelů vybrali zrovna školy?

Majerčáková: Do značné míry rozhodovala dostupnost dat. Právě u škol jsme již měli přesně zpracované údaje o spotřebě a efektivitě, také proto, že se dlouhodobě rozvíjí energetický management města. Pro ostatní městské objekty tyto údaje zatím systémově chyběly. Volba škol tedy byla logická – mohli jsme rychle a efektivně začít.

Zezulák: Fotovoltaické instalace do 50 kWp znamenají jednodušší povolovací procesy a reálný časový horizont realizace. To zároveň rozhodovalo o výběru jednotlivých škol pro tuto fázi. A v neposlední řadě jde o prostředí, kde se pohybují děti – je důležité, aby už od dětství viděly princip udržitelnosti v praxi. Když škola část energie vyrobí sama, děti to budou vnímat jako něco přirozeného.

Jaké konkrétní školy jsou do projektu aktuálně zapojené?

Majerčáková: Projekt je aktuálně rozdělen na tři fáze, v každé z nich jsou vždy čtyři školy. Po úvodních projektových přípravách a prohlídkách některé školy vypadly. Mezi první realizované patří například Základní a Mateřská škola Plotiště, Základní škola Habrmanova, Mateřská škola Kukleny a další.

Počítá se u škol vždy s přebytkem energie, která bude dále sdílena?

Majerčáková: Ano. Systémy jsou navržené tak, aby školy využily 60–65 % výroby samy. Přebytky, které vznikají především v létě, se kalkulovaně sdílejí s dalšími odběrateli – podobně jako u rodinných domů.

V jaké fázi se nyní projekt nachází? Už se fotovoltaika montuje, nebo je vše ještě „na papíře“?

Majerčáková: První tři školy jsou ve fázi projektu a výběru zhotovitele, první instalace panelů odhadujeme na letošní podzim. Další čtyři školy připravujeme, realizace může kvůli zimě proběhnout až na jaře.

Budou tedy všechny solární panely fungovat už příští podzim?

Majerčáková: Ano, příští podzim by měla být dokončena celá první etapa projektu. K efektivnímu využívání elektřiny bude potřeba mít také založené energetické společenství, což by se mělo stihnout do konce října. Pokud by instalace prvních elektráren proběhla už během srpna nebo září, budou školy sdílet energii v režimu aktivního zákazníka – tedy v jednodušším režimu a mezi menším počtem odběratelů – než vznikne samotné společenství.

Jakmile začne první fáze a panely budou v provozu, rozběhne se i sdílení vyrobené elektřiny?

Majerčáková: Přesně tak. Hned jak začne výroba, vybereme k prvním třem školám další objekt, se kterým vytvoříme skupinu pro sdílení v rámci aktivního zákazníka. Přebytky ze škol poputují na tento objekt. Jakmile bude založené energetické společenství, sdílení přesměrujeme pod něj.

Zezulák: V praxi to znamená, že i když třeba ještě nebudou všechny panely hotové, jakmile je to technicky možné a splníme dotační podmínky, začneme s oficiálním založením společenství. Někdy se procesy administrativně překrývají, ale v jakékoli situaci umíme nabídnout řešení – např. v podobě režimu aktivního zákazníka jako bezpečné „mezifáze“, dokud nebude společenství oficiálně vzniklé.

Majerčáková: Máme připravený model, ať už panely budou hotové dřív, nebo později. Důležité je, aby přebytky nikdy nekončily bez využití.

Co znamená a co obnáší založení energetického společenství z hlediska praxe?

Majerčáková: Je to platforma komunitní energetiky, která jasně definuje role jak výrobců, tak odběratelů.

Zezulák: Společenství může být zapsaný spolek nebo družstvo. My volíme spolek – správa je jednodušší a lépe odpovídá městským potřebám. Členové spolku pak mohou rozhodovat, volí vedení a společně správu ovlivňují. Výhodou je také ekonomická úspora – chceme, aby elektřina v rámci společenství byla minimálně o 15 procent levnější, než je cena vysoutěžená městem v rámci centrálního nákupu.

Majerčáková: Společenství zároveň zajišťuje správu i provoz fotovoltaiky po stránce právní, organizační i technické. Nastavuje vztahy mezi majitelem budovy, správcem, provozovatelem a jednotlivými odběrateli tak, aby všichni přesně věděli, jaká je jejich pozice a odpovědnost.

Zezulák: Klíčovou funkci má nastavení tzv. alokačních klíčů – pravidel, jak se sdílená energie přiděluje konkrétním odběratelům – tak, aby byl celý systém co nejefektivnější. To je možná vůbec nejvýznamnější role koordinátora projektu.

Bude se to v budoucnu týkat i běžných domácností?

Zezulák: Ano, do budoucna s tím počítáme. Zatím společenství vzniká v rámci městského majetku, ale dalším krokem může být rozšíření i na firmy, společenství vlastníků a běžné domácnosti. Nejprve však musíme celý proces dobře vyzkoušet a stabilizovat. Do budoucna si umíme představit vznik i více samostatných lokálních energetických společenství třeba podle jednotlivých městských částí. Variant je v tuto chvíli mnoho, jak to bude vypadat v praxi teprve budeme navrhovat až na základě získaných zkušeností.

Kde jste čerpali inspiraci? Funguje někde ve světě podobný model?

Zezulák: Projekt je stále novinkou, nejen v našem městě, ale i v celé republice. Hradec Králové je jedním ze 43 měst, která byla vybraná ve výzvě Ministerstva životního prostředí k zakládání energetických společenství. Získali jsme dotaci na přípravu projektu a vzniká také celá sada metodických materiálů. Ty budou sloužit jako inspirace a vodítko i pro další města či jiná uskupení v Česku. Zároveň chceme nabídnout i typizované modely, jak lze společenství sestavit v různých podmínkách – aby další zájemci měli už konkrétní ekonomické i technické podklady a věděli, jak správně své záměry naplánovat.

Co je na tomto projektu nejtěžší – být pionýrem a vytvářet systém vlastně od nuly?

Majerčáková: Nejtěžší je zřejmě samotná skutečnost, že na domácím poli jde o zcela nový koncept. Zákon o komunitní energetice (LEX OZE II) byl schválen teprve nedávno, takže všichni, kdo chceme tento princip rozvíjet, zároveň hledáme cesty, vzájemně se inspirujeme a ladíme detaily za pochodu. Inspirace ze zahraničí je problematická, protože energetická infrastruktura je v každé zemi jiná – proto je stěžejní domácí sdílení zkušeností. V praxi to znamená intenzivní komunikaci s Ministerstvem životního prostředí i s dalšími skupinami, sdílení jak pozitivních příkladů, tak i varování před úskalími, kterým se vyhnout.

Zezulák: Největší rozvoj nás podle mě čeká až s rozběhnutím většího počtu projektů napříč republikou. Teď v České republice fungují aktivně asi tři až čtyři energetická společenství, hlavně na severní Moravě a v jižních Čechách. Učíme se tedy nejen z vlastních postupů, ale i z chyb nebo úspěchů těchto prvních průkopníků. Neznámých máme stále dost – od vývoje distribučních tarifů až po výběrová řízení na centrální nákup energie. I proto bude samotná ekonomika projektu vyžadovat kontinuální přepočítávání, protože vstupy se budou v čase měnit. Přesto v této cestě vidíme smysl a chceme u toho být od začátku.

Jaké jsou největší překážky, které musíte řešit – nyní nebo do budoucna?

Zezulák: Nejvýraznější překážkou je proměnlivost prostředí. Ceny silové elektřiny sice klesají, ale distribuční poplatky naopak rostou. Ideální by bylo mít zvýhodněný tarif pro sdílení, což zatím není možné: distribuce je v současném modelu zásadní brzdou.

Majerčáková: Pokud objekt spotřebuje elektřinu přímo tam, kde je fotovoltaika instalovaná, distribuční poplatek neplatí. Jakmile se ale přebytky směřují například na magistrát, administrativně jde už o užití přenosové soustavy a platba distribuce je povinností. Úspora se tak vztahuje jen na silovou elektřinu. Pokud podíl distribuce v ceně roste, ekonomický efekt klesá – a to se mění z roku na rok. Druhou překážkou je také složitý tok informací napříč institucemi: data musí být včas a přesně hlášena distributorovi, operátorovi trhu, regulačním úřadům a nově i do elektroenergetického datového centra, kde se řídí například alokační klíče pro sdílení. Systém se dolaďuje v reálném čase a do jisté míry se učíme „za pochodu“. To je daň za to, že jsme u zrodu nové éry, a co se skutečně osvědčí nebo selže, poznáme až v ostrém provozu.

Zezulák: Máme řadu nápadů, ale stále bude tlak na efektivitu. Do budoucna bude zásadní téma akumulace - tedy ukládání energie. Ta už dnes není finančně dostupná, ale lze očekávat postupný pokles cen baterií. Bude to klíčový prvek pro soběstačnost členů společenství, stejně jako agilní přizpůsobování celého modelu efektivitě.

Majerčáková: V tomto směru už probíhá novela LEX OZE III, která má systematicky řešit právě akumulaci, agregaci a flexibilitu. Pokud budou na akumulaci k dispozici dotační tituly, pravděpodobně už bez bateriových systémů žádný nový projekt nevznikne. Speciálně velké školské objekty, například pavilonové školy, nabízejí díky svým střešním plochám mimořádný potenciál i pro větší bateriová úložiště. Systém se proto bude průběžně vyvíjet tak, jak poroste zkušenost i možnosti české komunitní energetiky.

Pokud se podíváme ještě dál: je na obzoru „zelený Hradec“ – tedy město soběstačné, komunitní a ekologické?

Zezulák: S tímto cílem pracujeme, ale víme, že je to cesta na mnoho let. Mezi naše zásadní vize patří výstavba velké fotovoltaické elektrárny v areálu letiště, s výkonem kolem 4–5 MW. Pokud do projektu zapojíme co nejvíc městských objektů, můžeme v budoucnu pokrýt 30–40 % celkové městské spotřeby energií z vlastních obnovitelných zdrojů. To by byl výborný výsledek; konečné číslo pak bude závislé i na tom, zda se do systému zapojí firmy, domácnosti nebo společenství vlastníků. Nevíme zatím, jestli to celé bude jedno velké společenství, nebo více menších, které budou spolupracovat – obě možnosti představují realistickou cestu.

Majerčáková: V budoucnosti může existovat i více paralelních společenství – jedno třeba pro objekty města a městské organizace, další s různými právními a ekonomickými parametry pro soukromé subjekty v určité lokalitě. Sdílení s nimi bude vyžadovat speciální pravidla a dohody. V tuto chvíli se proto zaměřujeme na co nejjednodušší variantu založenou čistě na majetku města a jeho příspěvkových organizací.

Zezulák: I proto jsme nezačali s „megasystémem“, ale naopak s rozumně velkým pilotním projektem. Je lepší vyzkoušet cestu postupně, v menším rozsahu, nabírat zkušenosti, rozšiřovat podle možností a nepodléhat nerealistickým vizím.

Pokud má někdo o komunitní energetiku zájem nebo by ji chtěl ve městě rozvíjet, může se na vás obrátit? Chystáte i nějaké akce nebo informace pro veřejnost?

Zezulák: Určitě. Na srpen a září chystáme sérii seminářů, kde budeme veřejnosti a potenciálním zájemcům představovat nejen samotný model společenství, ale i konkrétní případové studie pro různé typy zapojených subjektů – rodinné domy, SVJ nebo firmy. Budeme zde i pro zájemce o individuální konzultace, aby si pojmy i možnosti ujasnili v klidu a odborně.

Majerčáková: Konzultace nabízíme do konce října i individuálně, ať už v Technologickém centru, nebo podle domluvy kdekoliv jinde. Stačí nás kontaktovat a rádi pomůžeme komukoliv, koho téma zajímá nebo kdo by se chtěl prakticky zapojit.