Hradec teď zažívá jedno z nejlepších období, říká Václav Kotal

Byl jste na výročním utkání se Spartou. Jak jste ho prožíval?

Měl jsem z toho velkou radost. Hradec vyhrál a to je vždycky nejdůležitější. Rozhodl vstup do zápasu, dvě rychlé branky. Sparta sice snížila, ale domácí dobře bránili a ten skvělý výsledek udrželi. Navíc jsme se před utkáním sešli jako legendy, potkal jsem spoustu bývalých spoluhráčů. To všechno umocnilo ty hezké vzpomínky.

Co říkáte na atmosféru vyprodaného stadionu?

Když je plný dům, atmosféra je vždycky fantastická. A s retro dresem a knihou, kterou jsem k výročí dostal, to celé mělo slavnostní nádech. Vidět deset tisíc spokojených lidí je pro hráče i pro nás, kteří klubem prošli, obrovská odměna.

Jak vnímáte 120leté výročí?

Já nejsem rodilý Hradečák, pocházím z Náchoda, ale od přestupu ze Sparty do Hradce tady žiju. Hrával tu i můj syn a vnuk, takže vztah k hradeckému fotbalu mám pořád silný. Jsem rád, že jsem mohl být součástí historie a že dnes klub slaví v tak dobré kondici.

Dá se říct, že Hradec je teď v jednom z nejlepších období?

Myslím, že ano. Klub je stabilizovaný. Když jsem musel ze zdravotních důvodů skončit, doporučil jsem jako svého nástupce Davida Horejše. Jsem rád, že to byla správná volba, a těší mě, že na naši práci navázal a mužstvo jde nahoru.

Přicházejí i zvučná jména – Slončík, Darida. Jak to vnímáte?

Je skvělé, že takoví hráči do Hradce jdou. Ale mně jako patriotovi chybí, že se víc nedoplňuje z vlastních odchovanců. Za nás se prosadili kluci jako Zelený, Holeš, Koubek. Všichni prošli dorostem a dnes hrají v reprezentaci nebo v zahraničí. Teď je těch vlastních hráčů v áčku málo a to mě trochu mrzí.

Co se stalo s dříve slavnou mládeží?

Nejhorší bylo, když dorost sestoupil. Teď naštěstí zase postoupil, což je naděje. Dřív měl Luboš Prokopec výborně pokrytý celý region, vybíral hráče nejen z Hradce, ale i z okolí. A vidíte – z té generace vyrostli reprezentanti.

Jak vzpomínáte na „černobílou historii“ Hradce?

Pro mě je nejsilnější vítězství 2:1 nad Spartou v prvním kole po postupu. Nováček porazil mistra a tehdy se psalo, že na stadionu byly čtyři tisíce diváků. Ve skutečnosti jich bylo dvanáct a já to okomentoval slovy, že Hradec měl čtyři tisíce tříhlavých fanoušků. To jsou momenty, na které nezapomenete – stejně jako třeba slavný gól Vaška Pilaře.

Jako trenér jste Hradec v roce 2010 vytáhl do ligy. Co stálo za tím úspěchem?

Moje krédo vždycky byla kvalitní organizace hry. Když tým dobře pracuje, dokáže eliminovat i lepší soupeře. Měli jsme partu, která táhla za jeden provaz, a k tomu nadstandardní hráče typu Vaška Pilaře. To se pak projeví.

Jaké to bylo, když jste do Hradce přišel jako hráč?

Byla to těžká doba, klub sestupoval až do třetí ligy. Ale pak jsme zase postupovali zpátky a měli jsme výbornou partu – Láďa Mráz, Rosťa Macháček, Pavel Černý. To jsou jména, na která rád vzpomínám. Hráli jsme na starém Malšáku nebo u nemocnice, kde byla atmosféra možná ještě lepší.

Co říkáte na nový stadion?

Čekali jsme na něj dlouho, ale stálo to za to. Starý Malšák byl rozlehlý a fanoušci skoro potřebovali dalekohled. Teď je prostředí ideální – i pro mládežnické reprezentace. Stačí pár tisíc lidí a atmosféra je skvělá. A když je vyprodáno jako proti Spartě, není co řešit.

Jak vidíte budoucnost klubu?

Krátkodobě bych si přál, aby se Hradec dostal do pohárů. Stadion by byl určitě vyprodaný a byla by to odměna pro fanoušky. Střednědobě je důležité, aby klub zůstal v horní polovině tabulky a měl ambici bojovat o evropské příčky. To je motivace nejen sportovní, ale i finanční a společenská.

Co byste vzkázal fanouškům k výročí?

Aby měli z každého utkání Hradce dobrý pocit, jako po zápase se Spartou. Aby si užívali atmosféru a zůstali věrní i ve chvílích, kdy se nedaří. Fotbal je kolektivní sport, někdy se prohraje, ale důležité je, aby hráči i fanoušci věděli, že každý na hřišti nechal maximum.

Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: fchk.cz