Hradecká láska na oltáři národa

K tiskárně posléze přibylo knihkupectví, časem i další pobočky v Pardubicích, Chrudimi a dokonce v Praze. Celkem u Pospíšila vyšlo přes 400 knižních titulů. Vedle produkce vydávané „pro obživu“ to byl také Komenského Orbis pictus, kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové či díla Václava Klimenta Klicpery. Jako nakladatel ale podporoval i mladé české autory. Není divu, že se kolem Hostivíta, jak byl překřtěn, zformovala společnost podobně cítících osobností. S Pospíšilovým nakladatelstvím je spojen také časopis Květy. A právě ten, jenž měl už svým názvem evokovat rozkvět české kultury, stojí u počátků romantického příběhu, který nám představí národní obrození jinak, než je zvykem v učebnicích.

Manželé Pospíšilovi měli několik dětí, v tomto příběhu hrají hlavní roli Jaroslav (1812) a Marie (1821). Jaroslav nejprve řídil otcovým jménem pražskou filiálku a pracoval také jako redaktor Květů. Znal se tak s celou řadou osobností kulturní a vlastenecké scény. Domácí prostředí ovlivnilo i jeho sestru Marii. Psala básně, některé z nich byly v Květech uveřejněny. Jméno Marie Pospíšilové ale vstoupilo do historie tím, že se stala múzou hned několika obrozeneckých literátů.

Bratrovým prostřednictvím se s ní seznámil nejprve básník Boleslav Jablonský, otec ale vztahu nepřál. Jablonský byl nakonec vysvěcen na kněze, vzpomínka na Marii – Anjelínu – ale zůstala zachována na stránkách jeho básnické sbírky Písně milosti. Dalším z obrozeneckých spisovatelů, kterého mladá Marie během návštěvy u Pospíšilů okouzlila, byl Jozef Miloslav Hurban. Také on ji zvěčnil ve svém díle.

Proslulým se ale stal krátký, leč intenzivní vztah Marie Pospíšilové s Ľudovítem Štúrem. Ten byl coby přispěvatel Květů v kontaktu s Jaroslavem Pospíšilem. V září roku 1840 navštívil Pospíšila v Praze a přislíbil mu, že se při zpáteční cestě do Bratislavy zastaví v Hradci Králové, aby předal otci od syna balíček. Pobyt u Pospíšilů se však nečekaně protáhl, když Ľudovít nešťastnou náhodou uklouzl na schodech a zranil se. Tak se blíže seznámil s devatenáctiletou Marií a vznikla mezi nimi citová vazba.

Na počátku listopadu 1840 Štúr napsal Mariinu bratrovi: „Rána na pravici se již snad brzo zhojí, ale ona do srdce, již mi zadala, hojíc onu, milostná opatrovnice má, jest hluboká, nevyhojitelná. Kdož by mi byl předpovídal, že v Hradci padnu do bolů lásky, jimž sem se pečlivě vyhýbal (…) Vaše vlastenecká, dobrosrdečná, milostná skromná panna sestra strašně na mne působila, ona mi unesla dosavadní pokoj srdce…“ Štúr dokonce Marii opěvoval v Květech. Vztah ale nedopadl šťastně. Ľudovít Štúr se nakonec rozhodl obětovat osobní štěstí ve prospěch slovenského národa, čelícímu maďarizaci. S Marií se rozloučil v únoru 1841 básní s názvem Rozžehnání, kde napsal: „Zapomeň, Drahá, zapomeň jinocha, nade nímž mraky bouřlivé se shání, zapomeň, Drahá, zapomeň na hocha, on Ti posílá bolné rozžehnání: On na vše světa zapomene slasti, jenom nikdy, jen nikdy o své vlasti!“

Marie Pospíšilová se roku 1845 z otcova rozhodnutí provdala za lékaře Petra Zeiskeho z Rýmařova, jemuž porodila 16 dětí. Manželé zprvu žili v Hradci Králové, po čase se ale odstěhovali do Prahy a poté do Vídně. Tady Marie 4. srpna roku 1876 zemřela. Manžel ji následoval o několik dní později. Příčinou byl patrně zápal plic. Štúra tak přežila o 20 let. Tvář Marie Pospíšilové známe díky portrétu, který měl být údajně svatebním darem Jaroslava Pospíšila. Ke spatření je v expozici královéhradeckého muzea. Celý příběh od roku 2006 připomíná také pamětní deska sochaře Pavla Doskočila na domě č. p. 22 na Velkém náměstí.

Josef Šrámek
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Sbírka MVČ