Josef Gočár – architekt s vizí

Josef Gočár se narodil 13. března roku 1880 v Semíně u Přelouče. Vzdělání získal na reálce v Pardubicích. V letech 1898 až 1903 studoval v Praze na stavitelském oddělení Státní průmyslové školy. Poté byl přijat jako řádný posluchač Kotěrovy speciálky na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. V roce 1903 se stal vedoucím architektem Kotěrova soukromého ateliéru. O pět let později si založil vlastní samostatné architektonické studio a začal aktivně projektovat. V roce 1924 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v letech 1928 až 1932 zastával funkci rektora. Na škole působil jako pedagog až do roku 1939.

V roce 1925 obdržel Velkou cenu na výstavě dekorativních umění v Paříži za projekt československého pavilonu; následujícího roku mu byl udělen francouzský řád Čestné legie. Gočár se uplatnil i jako mimořádný organizátor a významný publicista – spolu s Pavlem Janákem založili Skupinu výtvarných umělců (1911), Pražské umělecké dílny (1912), významně se podíleli na činnosti Společnosti architektů. Byl členem České akademie věd a umění a Ústavu pro stavbu měst při Masarykově akademii práce, dále také korespondenčním členem Královského ústavu britských architektů v Londýně.

Přispíval do mnoha časopisů, především do Uměleckého měsíčníku, Stylu, Stavby, Volných směrů a do mnoha časopisů zahraničních. Oženil se s Marií Chladovou, dcerou pardubického sládka a primátora, se kterou měl syna Jiřího, jenž šel v dospělosti v otcových šlépějích. Josef Gočár zemřel 10. září roku 1945 v Jičíně a byl pochován na vyšehradském Slavíně v Praze.

V Hradci Králové bylo realizováno 14 jeho projektů, například Anglo-československá banka (1922–1923), Státní koželužská škola (1923–1924), Rašínovo státní gymnázium (1925–1927), školský komplex Obecných a měšťanských škol prezidenta Masaryka s Mateřskou školou (1927–1928), Ulrichovo náměstí s budovou Ředitelství státních drah (1929–1932) nebo Okresní a finanční úřady (1932–1936). Dalších 11 projektů zůstalo nerealizováno.

Mezi významné stavby Josefa Gočára patří Wenkeův dům v Jaroměři (1910), lázeňský dům v Bohdanči (1910–1913) nebo pražské realizace: kubistický dům U Černé Matky Boží (1911–1912) a kostel sv. Václava ve Vršovicích (1927). Gočárova díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Významná byla jeho pedagogická činnost. Z jeho školy vyšlo mnoho známých architektů, z nichž někteří působili i v Hradci Králové – Josef Havlíček, Jan Rejchl, František Bartoš, Oldřich Šmída, Karel Mahrla a další.

Muzeum východních Čech v Hradci Králové získalo z pozůstalosti Josefa Gočára soubor nábytku pracovny a ložnice, který se řadí k vysoce hodnoceným sbírkovým předmětům muzea. Více o architektu Josefu Gočárovi se dozvíte ve stálé expozici královéhradeckého muzea Cesty města, části K Salonu republiky.

Jan Jakl, Pavla Koritenská
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv MVČ