JUDr. František Ulrich – muž, který stál u přeměny města

Osobní život Františka Ulricha

František Ulrich byl královéhradeckým rodákem, narodil se dne 6. února 1859 na Velkém náměstí v domě U Špuláků č. p. 34. V Hradci absolvoval tři třídy hlavní školy a osmileté gymnázium, které ukončil s vyznamenáním. V roce 1876 odešel do Prahy, kde do roku 1885 studoval práva na dnešní Karlově univerzitě. Následně se téhož roku oženil s Ludmilou Srdínkovou (1865–?), dcerou hradeckého advokáta Františka Srdínka.

Po studiích se s manželkou přestěhoval do Hradce Králové, kde se jim v roce 1886 narodil syn Karel. V roce 1888 si František Ulrich založil vlastní advokátní praxi a byl poprvé zvolen do městského zastupitelstva. Svou kancelář měl na Velkém náměstí č. p. 135 naproti Pospíšilovu knihkupectví. Následně se mu v roce 1890 narodila dcera Marie a o sedm let později, v roce 1897, jako třetí dcera Ludmila. Od roku 1900 obýval s rodinou dům na Eliščině nábřeží č. p. 279.

Politické působení Františka Ulricha

V roce 1893 nahradil F. Ulrich v městské radě zesnulého Ladislava Jana Pospíšila, který léta vedl jménem města jednání o zrušení pevnosti. Slíbil, že bude pokračovat v jeho úsilí a dokončí jeho dílo. Jeho charismatická osobnost, skvělé rétorické schopnosti a vysoké vzdělání zajisté přispěly k tomu, že byl v roce 1895 zvolen starostou města, v jehož čele setrval do roku 1929. Působil také v okresním zastupitelstvu. V letech 1901 a 1908 byl zvolen zemským poslancem do Sněmu království českého za Hradec Králové, Jaroměř a Josefov. Zabýval se zde zejména otázkou splavnění Labe a jeho přítoků, problematikou zdravotnictví a školství. V roce 1909 byl František Ulrich jmenován zemským výborem členem poradního sboru pro stavbu vodních cest a provedení úpravy řek v Království českém. V roce 1921 mu bylo uděleno čestné občanství Hradce Králové.

Na úřad starosty rezignoval 30. září roku 1929. Odchodem ale Ulrichova aktivita pro město a region neskončila. V roce 1933 se stal čestným starostou města. Až do své smrti stál v čele Obchodní, živnostenské a průmyslové ústředny. Na sklonku života se Ulrich uchýlil k dceři MUDr. Ludmile Brumlíkové do Rokycan, kde 18. května roku 1939 zemřel. Urna s jeho popelem je uložena v kolumbáriu Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové.

Odraz Františka Ulricha v Hradci Králové

Tím, že stál Hradec Králové v době působení F. Ulricha v pozici zrušeného pevnostního města s otevřenou budoucností, mělo vedení města výbornou příležitost vytvořit mimo historickou část města zcela novou zástavbu s moderním řešením. Právě starosta Ulrich dal příležitost moderním architektům, jako byli Jan Kotěra, Josef Gočár, Oldřich Liska, Václav Rejchl a mnoho dalších, aby se otiskli do podoby města a přispěli k jeho urbánnímu rozvoji. Zástavba města byla řešena dle regulačních plánů. Do regulačního plánu města z roku 1926 významně otiskl svou vizi Josef Gočár. S novou výstavbou souvisela i nutnost regulace řek Labe a Orlice, protože jedním z problémů nové výstavby byly pevnostní kotliny, které byly často zaplavovány vodou. V Hradci Králové byly na počátku 20. století v rámci regulace řek vybudovány také vodní elektrárny i mosty, které pomohly celou situaci vyřešit. V rámci výstavby zároveň vedení města dbalo na budování sadů a rozšiřování městské zeleně.

Vedle stavebního rozvoje města, který trval po celou dobu působení F. Ulricha ve funkci starosty, se také on sám zaměřoval na propojení Hradce Králové s okolními obcemi v jeden správní celek, což se povedlo dovršit až po druhé světové válce. Z jeho myšlenky vybudovat Velký Hradec Králové došlo za první republiky jen k připojení obce Věkoše (1923).

František Ulrich podporoval také společenský život v Hradci Králové, sám byl od roku 1890 členem Besedy a poté i jejím místostarostou i starostou. Dále byl členem mnoha spolků, jejich smyslem bylo založení nových společensky přínosných institucí, jako byly třeba školy. Roku 1893 byla do Hradce Králové přenesena Odborná škola pro umělecké zámečnictví, v roce 1899 byla postavena nová základní škola na Pospíšilově třídě, v roce 1913 vznikla vyšší škola pro ženská hospodářská povolání, 1921 ústav pro vzdělávání učitelek domácích nauk, významnou byla také odborná koželužská škola a další vzdělávací instituce.

Opomenout nelze ani důraz na rozvoj zdravotní péče v Hradci Králové, kdy ve 20. letech 20. století začala výstavba prvních pavilonů dnešní Fakultní nemocnice. S podporou zdravého životního stylu souvisí i tehdejší podpora výstavby nových sportovišť ve městě, např. budovy sokolovny na Eliščině nábřeží nebo městských lázní v jejím nedalekém sousedství.

Zdeňka Kulhavá

hynek@salonkyhk.cz
Foto: Sbírka MVČ