Královéhradecké hudební rukopisy

Středověcí obyvatelé Hradce nežili jen každodenními hmotnými starostmi, ale jejich život byl úzce svázán se životem duchovním. Neodmyslitelnou součástí křesťanské liturgie se od 14. století stal zpěv. Významnou roli v rozšíření chrámového zpěvu sehrála tak zvaná literátská bratrstva (literáti). Vznikala v českých zemích kolem poloviny 15. století a jejich největší rozmach spadal do století šestnáctého. Byla to laická sdružení předních měšťanů, učitelů a vzdělaných sousedů, se vztahem ke kůru konkrétního kostela, převážně vyznávající víru pod obojí.

Hlavním posláním literátů byla chvála Boha prostřednictvím zpěvu, jak latinského, tak českého. Literáti měli povinnost zpívat ve všední dny chorál a o nedělích a svátcích písně vícehlasé, kterými doprovázeli bohoslužby. Četné literátské družiny působily také v Hradci i na jeho předměstích, například v kostele Sv. Anny na Pražském podměstí, u kostela u Mýtské brány a v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Literátská bratrstva se řídila vlastními regulemi, které, podobně jako cechy, obsahovaly práva a povinnosti členů.

0051v.jpg, 9.1.2001, 13:34, 8C, 5008x7208 (640+664), 100%, hk, 1/40, R244, G89, B398,

K nejvýznamnějším v Hradci Králové patřila družina literátů při kůru kostela Svatého Ducha. Bohužel přesná doba jejího založení není známa. Předpokládá se, že vznikla v souvislosti s ukončením oprav kostela po požáru. V roce 1463 už prokazatelně družina literátů existuje, o čemž svědčí pět nejstarších latinských kancionálů, psaných na pergamenu. Jméno autora známe jen u jednoho z nich. Je jím Jan Mikuš, bakalář a radní písař, od roku 1472 hradecký konšel, který graduál také ilustroval. Nejznámějším kancionálem je ale Franusův kancionál z roku 1505. Ten nechal pro literáty kůru kostela Svatého Ducha zhotovit dlouholetý hradecký radní, purkmistr a soukeník Jan Franus v souvislosti se svým odchodem z veřejného života.

V kostele nechal zřídit oltář Božího Těla a svěřil ho do péče literátské družiny, které daroval nádherně iluminovaný zpěvník na pergamenu, za který zaplatil 55 kop pražských grošů. Bohatá výzdoba pochází z pražské iluminátorské dílny Janíčka Zmilelého z Písku. Obsahuje písně převážně v latině, liturgický chorál, duchovní písně a vícehlasé skladby. Na jednom z listů je vyobrazen sám mecenáš Franus opírající se o štít se znakem soukeníků. Kancionál má původní vazbu z dřevěných desek potažených bílou vepřovicí s ornamentálním slepotiskem a ozdobným kováním. Štědré dary hradeckých měšťanů zvyšovaly majetek literátského bratrstva. Díky nim vznikl roku 1564 také první český zpěvník, graduál Jiříka Orfea z Chotěšic.

0002r.JPG, 7.11.2000, 19:06, 8C, 3904x5664 (442+128), 75%, filip, 1/50, R312, G126, B379,

V roce 1581 začali literáti uvažovat o pořízení dalšího velkého reprezentativního zpěvníku. Měl být v českém jazyce, na pergamenu, s bohatými ilustracemi. Jeho zhotovením byli roku 1585 pověřeni hradecký písař Matěj Litoměřický, vedoucí chrudimského kůru, skladatel Jiří Rychnovský a malíř Matouš Radouš, také z Chrudimi. Velký dvoudílný graduál byl v podstatě dokončen v roce 1604. Nalezneme v něm portréty donátorů, celostránkové iluminace s biblickými výjevy, včetně zobrazených literátů na kůru chrámu Svatého Ducha a také podobizny autorů. Dvoudílný graduál, nazývaný také podle autora výzdoby Graduál Radoušův, byl posledním velkým počinem této literátské družiny. Roku 1623 byl původní utrakvistický kostel Svatého Ducha vrácen katolické církvi.

Literátská bratrstva působila sice ve městě i po třicetileté válce, ovšem se zánikem českých reformačních vyznání a postupující rekatolizací se stala především bratrstvy náboženskými. Tak se i ony staly obětí církevních reforem císaře Josefa II., který je roku 1785 zrušil. Majetek literátů byl rozprodán v dražbě, následující rok došlo i na kancionály. Bývalí literáti a měšťané hradečtí však uspořádali na jejich záchranu veřejnou sbírku a město z jejího výnosu kancionály zakoupilo. Do roku 1854 byly uloženy ve skříních na kůru chrámu Svatého Ducha, později v boční kruchtě v severní chrámové lodi. Při opravách kostela v letech 1864 až 1874 byly uloženy na radnici v purkmistrovské kanceláři, odkud se konečně dostaly do městského muzea a staly se posléze součástí sbírky Muzea východních Čech v Hradci Králové.

Jaroslava Pospíšilová
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv MVČ