Ladislav Jan Pospíšil, muž s vizí moderního Hradce Králové

V poslední třetině 19. století se v královéhradeckém zastupitelstvu dostávala ke slovu nová generace politiků. Ti byli odvážnější než jejich předchůdci z 50. let, kdy město dostalo nabídku odkoupit pevnostní objekty poprvé. Tito politici si uvědomovali, jaká omezení pevnostní status městu přináší. Hradečané tehdy pociťovali potřebu většího prostoru. Není náhodou, že až po roce 1868 vznikla nová nemocnice, plynárna, vodárna, vodovod, vyšší reálka a vyšší dívčí škola. V říjnu 1868 tak byla zahájena jednání se státem. Ačkoliv byl zájem na obou stranách, záhy se ukázalo, že nepůjde o podnik snadný a že obavy starší generace politiků nebyly plané.

Problémem se staly odlišné představy ministerstva války a ministerstva financí o vypořádání se s náklady na zrušení pevnosti, kontrastující s finančními možnostmi města. Po roce 1875 se jednání zadrhla, a to až do roku 1880. Po dalších čtyřech letech došlo k oficiálnímu zrušení královéhradecké pevnosti a vedení města mohlo 4. října 1884 symbolicky zahájit boření pevnostních hradeb. To byl ale finančně i organizačně náročný proces, který se plně rozběhl až o dalších deset let později a táhl se přes dvě dekády.

Stěžejní osobností tohoto odvážného a do budoucna hledícího podniku se stal náměstek starosty Ladislav Jan Pospíšil (1848–1893). Tento vnuk tiskaře a nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila přes svůj celoživotní zájem o literaturu, jazyky a filozofii absolvoval královéhradeckou reálku a začal studovat v Praze techniku. Nakonec však převzal po otci rodinnou knihkupeckou živnost. Vedle toho se postupně začal věnovat i veřejné činnosti. Roku 1880 byl zvolen do městského zastupitelstva, o čtyři roky později se stal členem městské rady a v dalším roce získal post náměstka starosty. Ladislav Jan byl také aktivním členem místních spolků a všeobecně se zasazoval o společenský a kulturní rozkvět města. Stál u založení městského muzea a Klicperova divadla, podporoval i rozvoj místního školství.

Bez ohledu na naznačenou šíři aktivit se hlavním Pospíšilovým životním dílem stala práce na zboření pevnostních hradeb, v čemž on a jeho druhové spatřovali zásadní podmínku hospodářského, populačního i politického vzestupu Hradce Králové. V tomto politickém boji prokázal Ladislav Jan Pospíšil neobyčejnou cílevědomost a houževnatost, když musel čelit nejen orgánům státní správy, ale i místním obyvatelům, kteří se báli konce stávajících poměrů. Například proto, že by rozšíření města za pevnostní hradby vedlo ke konkurenci v poskytování ubytování.

Pospíšil byl skutečným tahounem této dlouhé fáze jednání o výkupu pevnostních pozemků a objektů a jejich bourání. A jeho odhodlání dostat Hradec Králové zpět na přední pozice mezi českými městy ho stálo i život. Když totiž 3. března roku 1893 podával zastupitelstvu zprávu o úspěšných jednáních s Vídní, byl údajně v důsledku předchozího ohromného fyzického i psychického vypětí stižen záchvatem mozkové mrtvice a za tři dny zemřel.

Místo posledního odpočinku nalezl Ladislav Jan Pospíšil na Novém Hradci Králové u kostela sv. Jana. Rozloučit se s ním přišly početné zástupy obyvatel města, v němž se ten den zastavil život. Zastupitelstvo rozhodlo, že Pospíšilovo jméno ponese jedna z nových ulic a bude mu zřízen pomník z pevnostních cihel. Na ten si ovšem Ladislav Jan musel počkat. Až 25. června 1932 byl na začátku Pospíšilovy třídy odhalen figurální pomník „osvoboditele města z pout hradebních“ od sochaře Josefa Škody. Tehdy už se Hradec Králové honosil titulem Salonu republiky. Pospíšilovo dílo tak dokončili jeho nástupci v čele se starostou Františkem Ulrichem.

Josef Šrámek
hynek@salonkyhk.cz
Foto: sbírka MVČ