Malířka pestrými obrazy vyzývá k tanci jako k symbolu a proměně života

Právě na tuto pouť se vypravila a dodnes v ní pokračuje náchodská malířka Zuzana Vodáková, která ji prostřednictvím svých originálního obrazů představuje v Galerii Václava Havla v Hradci Králové na své výstavě, jíž nazvala Měl bys tančit. Podle autorky je tanec symbolem života. Když totiž člověk tančí životem, poznává neznámé, vystupuje z komfortu a nechává ožít vše kolem sebe.

„Tančí mezi živly, mezi situacemi, které ho nečekaně potkávají i mezi samotným životem. Může být také maskován k nepoznání, hrát si na šamana či se proměnit ve zvíře. Prostě může být kýmkoliv a zároveň zůstat tím, kým skutečně je,“ řekla malířka, jež tento způsob života divákům v galerii servíruje v pestrobarevných obrazech, jež vznikly v prostředí, které ji výrazně ovlivnilo a změnilo její dosavadní život. Každoročně totiž navštěvuje Jihoafrickou republiku, kde již byla sedmkrát a okouzlila ji natolik, že se do ní chce stále vracet, nechat se inspirovat její přírodou, tamními lidmi i kulturou tak odlišnou od té středoevropské.

Série jejich malířských děl je velmi intenzivní, barevně výrazná a symbolicky nepřehlédnutelná. Jsou v nich ukryty nejen zjevné přírodní motivy jihu afrického kontinentu plného vibrující fauny i flory, ale Vodáková se s těmito motivy rovněž vypravila do světa abstrakce, což se může v první chvíli jevit jako vzdálení se od reálné existence. Tak to však v jejích obrazech není, právě naopak. V abstraktním šumu se totiž při bližším pohledu skrývají konkrétní motivy včetně autorky samé proměňující se v to, co právě chce.

„Když jsem se z Afriky vracela zpět domů, nebyla jsem dobře psychicky naladěná, protože jsem najednou vnímala zdejší mentalitu lidí a konfrotovala ji z mentalitou lidí v jižní Africe, která mně byla najednou mnohem bližší. Musela jsem se s tím nějak srovnat a k tomu mně pomohl tanec nejen jako fyzický projev, ale také jako cesta k proměně mého života,“ vysvětlila malířka. Součástí expozice v galerii jsou také její výtvarně dokonale zpracované keramické masky symbolicky připomínající to, co Vodáková prožívala při návratu domů.

„Musela jsem si vždy nasadit masku, abych zapadla do prostředí, do něhož jsem se vrátila. To už se ale změnilo, přestala jsem se skrývat, přestala se bát, stala se tím, kým jsem chtěla být a začala tančit svým vlastním životem. Po zatím poslední cestě do jižní Afriky jsem se rozhodla, že tu svobodu, kterou jsem tam získala, si uchovám i tady v českém prostředí, což se mi daří a je to pro mě velmi důležité,“ uvedla.

Do jižní Afriky, kde v sobě objevila svou vnitřní svobodu, se hodlá vracet i nadále, poznávat ještě více tento kontinent, jeho zákoutí, přírodu i obyvatele, a to vše přenášet do své rozmanité výtvarné tvorby. Do budoucna však nevylučuje, že se vypraví i do dalších destinací, mezi něž patří jižní Amerika. „Mám ráda tamní kulturu, hudbu, divokou přírodu a džungli. To mě velice přitahuje a určitě by i tento kontinent mohl být pro mě velkou výtvarnou inspirací,“ dodala náchodská málířka. Její výstava Měl bys tančit v hradecké Galerii Václava Havla potrvá do 30. listopadu, a její díla lze spatřit vždy v pátek a v neděli od 17 hodin. Další autorčina aktuální výstava se nyní koná v útulném prostředí KAFE & VÍNO Nade dnem v Horním Maršově.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Hynek Šnajdar