Mým velkým snem je jednou mít svoji galerii

Barvy mě baví. To je motto vašeho facebookového profilu a je to i vidět na vašich dílech. Čím vás baví?
Připadá mi, že v dnešní době barvy chybí. Lidé v mém okolí hodně nosí černé nebo šedé nezajímavé oblečení, což působí temně a smutně. Mě naopak baví barevné věci, které vyvolávají veselejší dojem a mají lepší energii.

Barvami září i váš krátký animovaný film o papouškovi nazvaný Andulka. Co vás k jeho vytvoření přivedlo a co bylo inspirací?
Určitou inspirací byl papoušek, kterého máme doma. Film je o tom, že je andulka zavřená v obchodě se zvířaty, kde už nechce být, protože je stále v kleci a nemá žádný kontakt s okolním světem. Proto se rozhodne z obchodu uletět na svobodu. Na té krátké cestě ji potkají různá dobrodružství i nebezpečí. Například na ni zaútočí kočka, kterou ale vyleká štěkající pes. Potom se uchýlí do zrcadlové místnosti, kde ji zase vyruší člověk, a při odletu z místnosti ji srazí auto. Naštěstí ji najde kluk, který se jí ujme, vyléčí ji a andulka najde přítele do svého nového života.

Jak tento snímek vznikal? Vytvořil jste ho sám?
Ve škole máme projektové dny, kdy si můžeme zvolit téma, které chceme zpracovat, a pracovat na svém projektu. Já jsem si vybral animaci. Inspirace byla doma, vymyslel jsem děj a chtěl jsem, aby film nebyl depresivní, ale spíše zábavnější, trochu i vtipný a s dobrým koncem. Celý film jsem tvořil sám, od kreslení přes sestříhání po nazvučení.

Nedávno jste se s ním zúčastnil festivalu amatérského filmu Juniorfilm ve Dvoře Králové nad Labem, kde jste od poroty získal čestné uznání a Cenu ředitele Českého rozhlasu Hradec Králové. Bylo to pro vás překvapení?
Přiznám se, že bylo. Na festivalu byla spousta kvalitních filmů, které by si zasloužily ocenění. Když jsem od poroty dostal čestné uznání, řekl jsem si, že jsem spokojený, i když jsem festival nevyhrál, což jsem ani nečekal. Velké překvapení pro mě bylo, když vyhlašovali další ceny. Obdržel jsem ještě Cenu ředitele Českého rozhlasu Hradec Králové. To jsem tedy vůbec nečekal a moc mě to potěšilo. Už ale minulý rok v listopadu, kdy se konal tradiční festival animovaného filmu Vysokovský kohout ve Vysokově u Náchoda, jsem s Andulkou získal třetí cenu v kategorii Animované filmy, což také považuji za úspěch.

Jak na váš úspěch reagovali kamarádi a rodina?
Kamarádi mi gratulovali a doma byli nadšení, takže jsem byl rád.

Je to pro vás motivace, abyste v této cestě pokračoval?
Animace je určitě skvělá disciplína, ale pro mě to asi není to hlavní, co bych chtěl dělat. Nejvíce mě baví malování.

Výtvarný talent ve vás patrně dřímal už v dětství. Jak jste ho rozvíjel?
Kreslil jsem si už od útlého dětství a ve třetí třídě mě mamka přihlásila do Základní umělecké školy Habrmanova v Hradci Králové. Tam jsem docházel čtyři roky na výtvarku. Poté se tam otevřel nový obor počítačová grafika a 3D modelování, kam jsem přestoupil a strávil tam tři roky. Po absolvování základní školy jsem šel na Střední a vyšší odbornou školu aplikované kybernetiky, kde je možné se věnovat grafice.

Jak se vaše tvorba v průběhu let vyvíjela?
Asi před dvěma nebo třemi lety jsem začal zkoušet styly, kterým se věnuji dnes, a to pop-art a graffiti. Zatím se v tom hledám, ale je to moje hlavní výtvarná cesta, kterou bych se chtěl ubírat.

Čím vás přitahuje street art?
Líbí se mi nejen barevnost, ale také to, jak jde třeba z nápisu vytvořit umělecké dílo různými tvary. Mám také rád mural art, což je umělecký směr zaměřený na velkoplošnou malbu na stěny ve veřejném prostoru. To bych si chtěl také jednou zkusit. Vytvořit si návrh na nějakou budovu a namalovat podle něj nějaký mural. V této souvislosti existuje projekt Město=Galerie, který se zabývá právě uměním ve veřejném prostoru, a jednou z hlavních činností projektu je realizace muralů v několika městech v republice, kde mají domluvenou legální plochu pro tvorbu, a těchto aktivit se rád zúčastním.

Je to dobrá možnost, jak oživit veřejný prostor měst?
V Hradci Králové pod Labským mostem a pod mostem u fakultní nemocnice jsou zlegalizované stěny pro street art. Umělci tam budou mít čas a klid na tvorbu. Zároveň tam vznikne něco hezkého, co veřejný prostor oživí a obohatí.

Kromě graffiti je dalším vaším směrem pop art.
Původně jsem se tomu nevěnoval, jen jsem to někde viděl na výstavě a zaujalo mě to. Malování obrazů v tomto stylu se věnuji asi dva roky.

Co je motivem vašich obrazů?
Jsou to postavy z animovaných seriálů, jako například kralík Bugs Bunny. Na posledních dvou obrazech s pozadím podobným starým městským zapadlým koutům jsem se věnoval sochám Davida a Piety od Michelangela, které mě fascinují tím, jak někdo v té době byl schopen vytvořit něco tak dokonalého.

Loni se v hradecké Galerii Na Parkány konala společná výstava Generacemi, kde jste nejen vystavoval svá díla, ale stal jste se také autorem plakátu k ní. Jak k tomu došlo a co bylo jeho obsahem?
Maminčina kolegyně zná provozovatelku galerie Dagmar Popovou, se kterou jsem se potom domluvil, že by mi dala možnost vystavit dva obrazy a vytvořit plakátek k výstavě, na němž jsou rappeři z devadesátých let. Přišlo mi to jako dobrá praktická zkušenost. Nikdy předtím jsem nevystavoval a těším se, že se mi to zase někdy podaří.

Co je pro vaši výtvarnou tvorbu rozhodující?
Když něco uvidím, co mě zaujme, třeba staré animované filmy, které jsou autentické a mají úžasnou energii, jinou než filmy dnešní doby vytvořené pomocí moderních technologií, potom to je moment, abych sám něco vytvořil.

Máte svůj vlastní ateliér?
Ateliér mám na zahradě pod širým nebem. Venku používám spreje, doma pak maluji a dodělávám detaily.

Neuvažoval jste o studiu některé z vysokých uměleckých škol?
Zatím jsem nad tím ještě nepřemýšlel, ale není to vyloučeno.

Sledujete současné moderní výtvarné umění?
Sleduji moderní umění a mám rád, když umělec má svůj vlastní rukopis a je dobrý v kumštu, například v realistické kresbě.

Co nebo kdo vás oslovuje?
Určitě popartový umělec Josef Rataj, jeho barevně výrazná tvorba mě baví a inspiruje.

Kam se hodláte ve výtvarném umění dál ubírat?
Chtěl bych se v něm proslavit a mým velkým snem je jednou mít svoji galerii.

 Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera