Představuji si, že sochy na sebe stáhly modř čisté oblohy, řekl sochař Gabriel

Nyní tento umělec nechal v řece Labe v blízkosti Tyršova mostu v Hradci Králové nainstalovat trojici soch nazvanou Průzkumníci. „Vodní hladina je skvělé místo pro instalaci takových soch. Je dokonale vodorovnou plochou, která v bezvětří sochy krásně zrcadlí,“ prozradil.

S uměním ve veřejném prostoru máte jako sochař letité zkušenosti. Nyní představujete trojici postav kráčejících po hladině Labe v Hradci Králové. Kdo vás vyzval k této realizaci?
O tuto instalaci mě požádal Ondřej Škárka, který se sochařskými instalacemi ve veřejném prostoru již léta zabývá. S ním jsem také vše projednával. Hlavní zájem a iniciativa ale vzešla od senátora Jana Holáska, který také promluvil na vernisáži instalace.

Mohl byste toto dílo nazvané Průzkumníci představit?
Sochy vznikly v roce 2004. Společně se sochařem Lukášem Rittsteinem a malířkou a fotografkou Bárou Šlapetovou jsme právě dokončili interiér pavilonu indonéské džungle pro pražskou zoo. Pavilon byl plný modelovaných tropických stromů. Abych si trochu od rostlin odpočinul, vytvořil jsem tři postavy modelované z lián s povrchem pokrytým kůrou. Postavy před namodelováním kůry prostorem běžely. Kůra sice naplnila můj původní záměr, ale postavy v pohybu zastavila. To mně přišla škoda, proto jsem ji zase přemodeloval do hladkého povrchu a sochám pohyb vrátil. Najednou opět prostorem běžely a vypadaly, že ho zkoumají. Nazval jsem je pracovně Průzkumníci a název už jim zůstal. Později jsem na ně navázal několika dalšími sochami. U nich už byl pohyb cílem. Pohyb a jednoduchá prostorová kresba hmotou byla později ještě podpořena barvou.

Zvažovalo se dlouho, kam budou sochy umístěny?
Průzkumníci vznikli v rámci mé volné tvorby a instalace do exteriéru je nedílnou součástí takové sochy. Mám dopředu nějakou obecnou představu, ale rád ji měním a zkouším nečekané kombinace. Konkrétně Průzkumníci prošli loukou, zoraným polem, městským parkem, fontánou, několika jezírky, hladinou Vltavy mezi Mánesem a Národním divadlem v Praze a naposledy před touto instalací běželi po střeše jedné budovy v Brně.

Nyní „kráčejí“ po hladině řeky Labe v Hradci Králové. Je právě vodní hladina tou ideální plochou?
Vodní hladina je skvělé místo pro instalaci takových soch. Hladina řeky je náročnější než stojaté vody už jen proto, že se mnohem rychleji mění její výška, a tím se odkrývá i deska s plováky. Ta má být v ideálním případě ponořená pod ní a to je na řece téměř neřešitelný problém. Jinak je vodní hladina dokonale vodorovnou plochou, která v bezvětří krásně zrcadlí sochy. Právě tyto odrazy jsou nádherné. Nebo třeba podzimní mlha nad hladinou, ze které se sochy noří, a horizont břehu za nimi je ztracený v mlžném nekonečnu, je také krásným a proměnlivým divadlem.

Nebojíte se, že přijde velká voda a vaše sochy odnese?
Samozřejmě bojím, proto jsou sochy i pojištěné. Přesto vždy doufám, že by se nám je podařilo při povodni včas vytáhnout z vody.

Postavy jsou modré. Proč?
Modrou barvu získaly později. Původně měly zelenkavě hnědou barvu dětské plastelíny. Později a na jiné soše jsem poznal kouzlo bazénové modři nebo také dopravní modré v otevřené krajině. Barva, kterou jsem v interiéru považoval za nezajímavou, se v exteriéru projevila jako silně, ale neagresivně kontrastní s okolní krajinou. Krajina ji kromě oblohy nikde v takové míře neobsahuje, a tak modré objemy sochy vždy ostře kontrastují s přírodním okolím. Představuji si, že sochy na sebe stáhly modř čisté oblohy.

Vaše dílo vzbuzuje pozornost lidí jdoucích po nábřeží i po mostě. Co je podle vás smyslem umění ve veřejném prostoru?
Smyslem umění, a to i toho, které není ve veřejném prostoru, je obrazně řečeno otevřít okno do dimenze, i když je překryta každodenními starostmi života. Chtěl bych vyvolat údiv podobný tomu dětskému nad světem, který postupně, jak dítě svět poznává, mizí. On ale ve skutečnosti nemizí. Jen je zastíněn racionální stránkou života, která vyvolává dojem, že je vše pochopitelné a logicky do sebe zapadá. Každý se ale někdy zamyslí nad smyslem života. Buď hledá odpověď ve víře nebo filozofii či téma rychle opustí a vrátí se zpět do bezpečí srozumitelného světa. Umění je oknem, kterým lze bezpečně a bez ponoru do filozofie nebo víry nahlédnout do světa spirituality a emocí.

Mnohdy ho však doprovází nepochopení, kritika a rozmanité i negativní emoce. Jakou máte s reakcemi lidí osobní zkušenost?
Já si na to moc stěžovat nemohu. Někdy se stane, že se socha stane cílem pro vybití nespokojenosti některých. Pokud mám ale možnost se ke kritice vyjádřit, většinou se rychle ukáže, že důvod nespokojenosti leží jinde.

Dotýká se vás jako umělce, když někdo váš záměr ve veřejném prostoru nepochopí a reaguje zkratkovitě kriticky?
Samozřejmě, že se mě to dotýká. Nevstupuji do veřejného prostoru jako chladný obchodník. Cílem není zisk, sochy zapůjčuji bez nároků na odměnu. Požaduji jen uhrazení nákladů spojených s převozem a jejich instalací. Mojí odměnou je pozitivní komunikace s prostorem a lidmi. Mrzí mě, když to někdy nezafunguje, ale jak už jsem se zmínil, většinou na mé sochy reagují lidé velmi dobře.

Také vaši Průzkumníci se na sociálních sítích setkali s velmi pozitivními, ale i kritickými reakcemi. Čtete je, nebo si řeknete, že je lepší kladná či záporná reakce než žádná, která se rovná lhostejnosti?
Pokud se k tomu dostanu, rád si je přečtu a rád kladu otázky těm, kteří se vyjadřují kriticky. Zajímá mě, proč dílo kritizují. Samozřejmě platí, že každá reakce je lepší než lhostejnost.

Do kdy budou Průzkumníci v Hradci Králové k vidění?
Termín si nepamatuji, ale myslím, že na podzim bude jejich mise ukončena. Už jednou ji ale přerušily vítr a velká voda, ale jsou opět na hladině a já doufám, že už vydrží bez úhony až do konce.

Kde v České republice se letos mohou příznivci umění setkat s vaším dílem? Kam byste je pozval?
V Botanické zahradě v Praze-Tróji mám ve venkovní expozici bronzovou smečku sedmi zvířat. V Komenského parku v centru Zlína je umístěno bronzové sousoší Jezdec, od 1. srpna je na piazzetě Národního divadla k vidění bronzový jelen a na Vyšehradě mám umístěné sousoší nazvané Pastevci žraloků.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Matěj Holaň, Miloš Šálek