Seriál Muzea východních Čech: Památky na husitský Hradec Králové

Hradečané se aktivně účastnili husitských výprav a z jedné z nich si jako kořist přivezli křtitelnici, kterou údajně získali z podlažického kláštera. Křtitelnice je dodnes součástí vybavení katedrály sv. Ducha. Roku 1423 posílil Žižkův příchod na Hradecko stoupence hradeckého husitského vůdce kněze Ambrože. S Žižkovým vědomím došlo v Hradci k převratu, při němž byl vyhnán Jetřich z Miletínka, který zde zastupoval svého bratra, hradeckého hejtmana Diviše Bořka z Miletínka. Bořkova odveta na sebe nenechala dlouho čekat a 4. srpna stál se svými spojenci před Hradcem.

U dnes přesněji nelokalizovatelného Strauchova dvora se strhla bitva, kde na obou stranách stáli přívrženci kalicha. V bitvě, kde šla archa proti arše, zvítězilo vojsko Jana Žižky. Místo bitvy se hledá v Kuklenách, kde se u dnešní základní školy na Pražské třídě nalezl meč, hroty šípů, základy středověkého dvorce a v okolí též kosterní lidské pozůstatky. Souvislost těchto nálezů s uvedenou bitvou však nelze potvrdit ani jednoznačně vyvrátit.

Při obsazení města Janem Žižkou zanikl bývalý královský hrad. Dokladem bojů může být nález mužské kostry, kde v lebce zůstal zaklíněn hrot šípu z kuše. Lebka se nyní nachází v Národním muzeu. Podle umístění střely byl muž, stáří kolem 30 až 40 let, zasažen zezadu, a to v záklonu nebo v hlubokém předklonu. Je tedy možné, že šlo o útočníka z vojska Jana Žižky, kterého z výšky zastřelil některý z obránců hradu.

Když 11. října 1424 Jan Žižka z Trocnova zemřel v ležení před Přibyslaví, doprovodili jeho mrtvé tělo kněz Prokůpek a kněz Ambrož až do Hradce a pochovali je v chrámu sv. Ducha u velkého oltáře. Některé prameny uvádějí, že to bylo v kapli Jedenácti tisíc panen. V 19. století se ukazovalo místo pod kazatelnou mezi stolicemi, kde byl prý Žižka pohřben. Později se tělo údajně převezlo do Čáslavi, kde bylo pochováno v hlavním městském chrámu.

V husitské době zanikly všechny čtyři hradecké kláštery a asi i většina kostelů. Nemůžeme však zjednodušeně říci, že všechny stavby zničili husité. V první revoluční vlně roku 1419 zanikly kláštery minoritů a dominikánů. Roku 1423 byla při vpádu spojenců krále Zikmunda Jana Městeckého z Opočna a Půty z Častolovic vypálena Křížovnická ulice, došlo k vyloupení a poničení kostela sv. Anny, jehož kališnický kněz byl při tom zabit.

Zánik dalších kostelů máme doložen až roku 1436, kdy kněz Ambrož nechal zbořit kostely sv. Petra, sv. Mikuláše a Sv. Kříže, aby pevných staveb na předměstích nemohl využít nepřítel při obléhání města. Okolnosti zániku kostelů sv. Martina, sv. Štěpána, sv. Václava a sv. Vavřince neznáme, ale v pohusitském období se s nimi v písemných pramenech nesetkáváme. Klášter dominikánek s kostelem sv. Jiří existoval asi až do 30. let 15. století a potom byl opuštěn. Na okraj zmiňme, že roku 1421 zanikly také oba nejbližší venkovské kláštery, a to benediktinský klášter v Opatovicích nad Labem i cisterciácký klášter Svaté Pole v dnešní obci Klášter nad Dědinou.

Ve sbírkách muzea východních Čech se nacházejí dvě pozoruhodné památky, které můžeme klást do doby husitské. Jedná se o kachel a zlomek kamenné plastiky. Kristova oběť na kříži a jeho vzkříšení patří mezi klíčová témata křesťanství. Námět Zmrtvýchvstání se v českém středověkém umění objevuje poměrně často, ale kachle s tímto vyobrazením nejsou příliš početné. Zatím je známo jen několik málo takto pojatých kamnářských výrobků. Jedním z nich je komorový kachel, který byl nalezen v roce 1906 v Hradci Králové na Velkém náměstí při stavbě domu čp. 30 U Zlatého beránka. Tento výjimečný exemplář se zachoval celý a stal se součástí tak zvané staré archeologické sbírky Muzea východních Čech v Hradci Králové.

Na čelní stěně kachle je vidět motiv vzkříšení. Na hrobové tumbě, jež je zepředu zdobena jednoduchou gotickou architekturou, stojí žehnající Ježíš. Je oblečen do příčně skládané suknice a v ruce drží kalich. Po pravé straně tumby se nachází tři hrací kostky, po levé je umístěn jednoduchý oblek a nad ním vedle Ježíše zaujímá místo žerď zakončená křížem jetelovitého tvaru se závěsy. Z druhé strany Ježíše je vodorovný kůlovitý prvek s různými nástroji na mučení – Arma Christi (kladivo, hřeby a důtky).

Kachel vykazuje některé odchylky a nedostatky od tradiční ikonografie a tím je zcela originální, například Ježíš žehná levou rukou, což je v rozporu se zvyklostmi, nebo to, že závěsy na korouhvi jsou místo obvyklých tří čtyři. Naopak zobrazení hracích kostek a jednoduchost Ježíšova šatu zřetelněji vystihuje citát z evangelií o hře v kostky, kterou se pod křížem bavili zbrojnoši. Ti ovšem na rozdíl od jiných kachlů s tematikou Zmrtvýchvstání nejsou na tomto reliéfu vůbec zobrazeni. Zobrazení kalichu pak můžeme chápat jako symbol husitství. I když královéhradecký kachel svým koncipováním, ztvárněním a provedením nedosahuje gotického „vysokého“ umění, je svým pojetím zcela jedinečný.

Druhou památkou svázanou s husitskou dobou, kterou naopak můžeme do „vysokého“ umění zařadit, je hlava Krista, která byla součástí Piety, zobrazení Panny Marie na klíně s tělem Krista po jeho snětí z kříže. Opuková socha vznikla kolem roku 1400 v pražském parléřovském okruhu. Předpokládá se, že tvořila součást výzdoby některého z hradeckých kostelů, a to buď sv. Ducha, nebo možná klášterního kostela minoritů. Tomu by nasvědčovalo i místo nálezu fragmentu, který byl objeven roku 1901 ve středověké odpadní jímce za dnešním domem čp. 156. Je pravděpodobné, že socha byla zničena nejspíše na počátku doby husitské.

Radek Bláha, Petra Rokoská
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv MVČ