Sto let na ledě pod Bílou věží

Začátky hradeckého hokeje jsou pevně spjaty se jménem Irena Morávka, který byl činovníkem a organizátorem a který před sto lety stál u zrodu první hokejové struktury ve městě. Z jeho iniciativy začal Bruslařský klub Hradec Králové postupně budovat tým, jenž v druhé polovině dvacátých let sehrál první oficiální zápasy.

Hokej se tehdy hrál výhradně pod širým nebem a zcela závisel na počasí. Dlouhé mrazivé zimy byly požehnáním, slabé naopak překážkou, kterou nešlo obejít. A když už led byl, hokejisté se o něj museli dělit s bruslaři, kteří si jednoduše chtěli zabruslit. Hokej si své místo musel vydobýt.

První derby v kanadském hokeji mezi Hradcem Králové a Pardubicemi se odehrálo v únoru 1929 a skončilo remízou 2:2. Už tehdy ho doprovázela kontroverze – v novinách se objevila kritika, že rozhodčí údajně neovládal pravidla hry.

„Rivalita mezi Hradcem a Pardubicemi je věc zakořeněná a především při sportovních kláních byla vždy nebývale intenzivní“ říká jeden z autorů knihy 100 let hokeje v Hradci Králové Pavel Tureček.

Hokejová horečka a nástup Meteoru

Zatímco Bruslařský klub Hradec Králové dál patřil mezi stálice místní scény, ve třicátých letech se naplno rozjel rozvoj hokeje i mimo centrum města. Na okrajích Hradce vznikají nové kluby – mimo jiné SK Petrof Nový Hradec Králové nebo SK Meteor Svobodné Dvory, které hokej zázemím, strukturou a ambicemi rychle posunou na novou úroveň.

V čele nové vlny stojí Meteor, který se od svého založení v roce 1934 rychle etabloval. Hrál se zde fotbal, česká házená i kanadský hokej, a právě ten brzy převážil. Mužstvo čerpalo z hráčské základny ve Svobodných Dvorech i okolních vesnicích. Výraznou roli sehrál Jaromír Souček, tehdy sedmnáctiletý talent, který byl klíčovou postavou nejen na ledě, ale i v klubovém dění.

Zatímco Petrof si držel důstojné postavení a v některých ročnících dosahoval solidních výsledků, hegemonem se postupně stal právě Meteor Svobodné Dvory. Mužstvo s typickou kometou na hrudi bylo v regionu známé svou bojovností, rychlým bruslením a obětavostí. V sezóně 1940–41 se Meteor postaral o dosud největší úspěch hradeckého hokeje: postoupil do finále svazového poháru, kde v dramatickém utkání podlehl až po prodloužení Stadionu České Budějovice 1:3.

Meteor i Petrof si udrželi silnou pozici i po konci války. Až do přelomu čtyřicátých a padesátých let patřily oba kluby k elitě městského hokeje, než došlo ke sjednocení tělovýchovy a centralizaci sportu.

Hradec se konečně dočkal umělého ledu

Na vlastní stadion čekal Hradec Králové déle než většina srovnatelných měst. Hokej se tu po desetiletí hrál pod širým nebem, v závislosti na počasí a improvizaci. Až v lednu 1957 se to změnilo. Nově postavený zimní stadion přivítal první utkání – Spartak Hradec Králové v něm hostil Duklu Litoměřice.

„V Pardubicích postavili stadion už v roce 1948. V Hradci se o něm mluvilo už ve třicátých letech, ale reálně se začalo stavět až v padesátých letech. Tehdy se uvažovalo i o tom, že by se stadion napojil třeba na pivovar či Fomu kvůli chlazení, což bylo běžné v jiných městech, kde našli synergii s mrazírnami. Nakonec se v roce 1957 otevřel stadion na místě, kde stojí dodnes,“ vysvětluje Pavel Tureček.

Zázemí s umělým ledem dalo hradeckému hokeji stabilitu. V následující sezóně se Spartak vrátil do národní soutěže. V ní byly některé roky silnější, jindy hrál na chvostu, ale dvakrát si i zahrál kvalifikaci o nejvyšší soutěž. Zkraje sedmdesátých let se Spartak místo boje o elitní soutěž propadl až do třetí výkonnostní
úrovně.  Po několika letech se podařilo postoupit zpátky nahoru. Vznikla nová TJ Stadion Hradec Králové a od sezóny 1978/79 se hokejisté trvale usadili v I. české národní hokejové lize.

Extraligová euforie a pád na dno

Na začátku devadesátých let se hokej v Hradci nadechl k velkému vzestupu. Federace se v sezóně 1992/93 rozdělila a Stadion se dostal mezi českou elitu. V cestě za postupem stála nejprve Slavia Praha. Série byla mimořádně vyrovnaná a emotivní. Vše došlo až do pátého zápasu a nakonec to pro Hradec mělo šťastný konec. V rozhodující sérii o postup do extraligy se Lvi postavili Třinci.

Po dalším dramatickém souboji a pětizápasové bitvě se splnil sen mnoha generací fanoušků: Hradec postoupil do nejvyšší soutěže. Poprvé v téměř sedmdesátileté historii. „Stadion byl na zápasy se Slavií a hlavně s Třincem natřískaný nejvíce, jak kdy byl. Bylo tam až devět tisíc lidí, všude narváno, lidé seděli i na schodech,“ říká Tureček.

Jenže radost měla krátké trvání. Hradec si zahrál extraligu jen jednu jedinou sezónu. Klub se potýkal s finančními problémy, extraligu se nepodařilo udržet. „Paradoxem je, že další sezónu se extraliga rozšiřovala – kdyby se Hradec v té první udržel, další rok by byl v pohodě,“ zmiňuje spoluautor knihy 100 let hokeje v Hradci Králové.

Tím však krize zdaleka nekončila. V sezóně 1994/1995 skončil nově přejmenovaný klub HC Lev Hradec Králové jen ve středu prvoligové tabulky, o rok později dokonce spadl do třetí nejvyšší soutěže. Pouhé dva roky poté, co město pod Bílou věží zažilo euforii z postupu a zimní stadion praskal ve švech, sledovalo pád do ní jen hrstka nejvěrnějších.

Znovuzrození v novém tisíciletí

Na přelomu milénia byl hradecký hokej v troskách. Chvíli se dokonce zdálo, že město s bohatou tradicí zmizí z hokejové mapy. Naštěstí se tak nestalo. „Okolo roku 2000 se to začalo všechno konsolidovat. Pomalu, ale jistě,“ vzpomíná historik a publicista Pavel Tureček.

Zlom přišel v sezóně 2001/2002. Šumperk se tehdy dostal do vážných finančních potíží a Hradec využil příležitosti – odkoupil od něj prvoligovou licenci. Nebyla to ale vstupenka mezi elitu, spíše právo bojovat o přežití. Tehdejší generální manažer Lvů Roman Višňák prohlásil, že si kupují účast v baráži. „Byla tam ztráta deseti bodů, do konce základní části zbývalo šestnáct zápasů. Za výhru v té době byly pouze dva body. Bylo to těžké, ale nakonec se povedlo první ligu zachránit,“ říká Tureček.

Tým táhla produktivní trojice Petr Koukal, Petr Průcha a Pavel Suchý, v brance exceloval Petr Svoboda. Klub znovu získával tvář, sebevědomí i zájem fanoušků. A hlavně – stabilitu. Následujících jedenáct sezón patřil Hradec Králové ke stálicím první ligy, pravidelně postupoval do play-off a výkonnostně rostl. Jen ten návrat do extraligy stále nepřicházel.

Hradec v evropském i extraligovém finále

Až přišla nabídka, která všechno změnila. V roce 2013 se tehdejší HC Mountfield rozhodl přestěhovat z Českých Budějovic kvůli sporům ohledně Budějovického Budvaru. Novým domovem extraligového klubu se stal Hradec Králové. „Dostali jsme nabídku, kterou jsme se rozhodli využít,“ komentoval situaci generální manažer Aleš Kmoníček.

Vznikl nový klub – Mountfield Hradec Králové. A ten hned od svého vzniku ukázal ambice i pevné základy. Od sezóny 2013/14 se ani jednou neocitl mimo čtvrtfinále play-off. Hradečtí Lvi se rychle zařadili mezi špičku české extraligy. V sezóně 2019/20 si zahráli finále hokejové Ligy mistrů, o dva roky později ovládli základní část extraligy
a v ročníku 2022/23 získali stříbrné medaile po finálové sérii s Třincem. Východočeský klub se znovu stal symbolem hrdosti.

Součástí úspěchu byli i muži, kteří klubovým barvám zasvětili kus života. Jaroslav Kudrna, pamětník jediné extraligové sezóny 1993/94, se do Hradce vrátil jako zkušený lídr. A v roce 2018 převzal tým Tomáš Martinec – odchovanec, patriot a pamětník dávných časů. Petr Koukal se z hráče proměnil v asistenta trenéra. Hradec se znovu našel.

Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: kniha 100 let hokeje v Hradci Králové/archiv Pavla Turečka