Svět fantasy je mojí největší srdcovkou, říká hradecký spisovatel Filip Beneš

Kdybych vás měl čtenářům Salonek představit, co byste o sobě řekl?

Asi nejzajímavější, co bych o sobě řekl, je, že jsem autorem právě vydaného prvního dílu trilogie Černý měsíc. Vždycky jsem chtěl psát a věnuji se tomu už třináct let. Žiji se svým čtyřnohým parťákem Kingem a jsem celoživotní Hradečák, v Hradci se cítím doma.

Čemu se věnujete profesně?

V současné době jsem živnostník. Máme rodinné nakladatelství, v němž vydáváme knížky zaměřené na zdraví, a kromě toho vyvíjíme potravinové doplňky. Občas se věnuji i korekturám textů.

Co vás přivedlo k žánru fantasy a kdy to bylo?

Přišlo to už v mém útlém dětství, kdy krátce po revoluci tátovi a mámě někdo v knihkupectví doporučil Tolkienovu knihu Pán prstenů. Táta si ji přečetl, a když jsem měl asi devět let, usoudil, že by mě to mohlo zajímat, a četli jsme spolu nahlas. Po dvou letech přišel Harry Potter, Eragon, a tím ve mně zakořenila obliba tohoto žánru, který je mojí největší srdcovkou.

Čím je pro vás tento svět důležitý?

Vždy se mi líbily věci, které nejsou možné v našem reálném světě. Iluze, že existuje ještě něco víc, než jsme schopni si v našem světě vytvořit, mě silně přitahovala. Základ ve fascinaci fantasy žánrem se utvářel už v mém dětství. Baví mě tajemno, které neznáme nebo mu nerozumíme.

Máte ještě někde uložené prequely, které jste si prý sepisoval k oblíbeným příběhům? Vracíte se k nim někdy?

Věřím, že je mám schované někde v opuštěném šuplíku ve sklepě, ale už se k nim nevracím. Tenkrát jsem něco dočetl, a když jsem byl v určité euforii, psal jsem si poznámky, jak to mohlo být předtím a podobně. Musím ale říci, že první polovina mapy, která doprovází moji aktuální knihu, vznikla už v mých dvanácti letech, neměnil jsem ji a dodělal jsem k ní po mnoha letech druhou polovinu.

Nyní vyšla vaše první kniha trilogie Černý měsíc s podtitulem Minulost. Co vás motivovalo k tomu, abyste napsal knihu, která má navíc tisíc stran?

Vždycky mě bavilo psát něco svého, nějaký příběh, něco, co se mi honilo hlavou, což je případ i této trilogie, kterou zpracovávám už třináct let. Potom přišla vnější motivace, kdy jsem se někomu svěřil a dotyčný mi řekl, abych to sepsal. To mě nastartovalo. Tisíc stran se nedá nijak naplánovat, to se vyvinulo časem, kdy už jsem věděl, že můj styl psaní je popisnější.

Není tak obsáhlý opus, a navíc prvotina o tolika stranách trochu riskantní počin?

Určitě je, proto žádné nakladatelství prvotinu o tisíci stranách, a navíc neznámého autora, nevydalo, protože je to obrovská investice a riziko.

Jak tedy došlo k jejímu vydání?

Musel jsem si ji vydat sám v nákladu tří tisíc kusů, kdy jedna kniha přijde na 750 korun. Vše jsem si zaplatil a také jsem si vypomohl v rámci rodinného e-shopu.

Mohl byste přiblížit její obsah?

Není to klasická fantasy, kde by létali draci a čarodějové se předháněli v tom, kdo co umí, v knize nejsou ani žádní skřeti či elfové. Je to vyloženě realističtější zaměření na lidi. Hlavními postavami je šestice mladých lidí, kdy hlavní postavou je bezstarostný princ Ramiel, který se po dokončení bojové akademie vydává s pěti nejbližšími přáteli pocházejícími z rozmanitých poměrů na bál v královském paláci pořádaný jeho strýcem, králem sousední říše. Nikdo v tu chvíli netušil, že se z radovánek přesune do světa nepříjemných povinností a že se šest kamarádů nevědomky připlete do dávného sporu tvrdošíjných králů. Dědic trůnu a jeho přátelé odkrývají tuto minulost, jsou vrženi na cestu nebezpečí, strachu, zrady, zklamání, lásky, tajemné magie a boje o holé přežití. Na tuto cestu jim svítí pouze nefritová záře Černého měsíce. Více bych už neprozrazoval a nechal čtenářům prostor, aby se dozvěděli další podrobnosti.

Vycházel jste z něčeho, nebo jste dával průchod vlastní fantazii?

Dával jsem průchod své fantazii, ale spoustu věcí a detailů jsem už měl za ty roky, co píši, dlouho vymyšlených. Od prvního dne psaní jsem věděl, jak to začne, kam to bude pokračovat a jak to skončí. Zároveň jsem se snažil vyhýbat tomu, co už jsem v některých knihách četl a nechtěl jsem to opakovat. Troufnu si říci, že se mi to povedlo, a myslím si, že by to mohlo čtenáře zaujmout. Každý si tam přijde na své.

Jak vznikl název Černý měsíc?

Černý měsíc spojuje všechny příběhy, které se pod ním odehrávají. Metaforicky řečeno, všichni do jednoho kráčíme pod Černým měsícem, abychom si uvědomovali, že i po nás se jednou bude vymáhat splátka za život. Černý měsíc obklopuje tajemná záře. Je symbolem nevědomí a víry lidí, temné energie a je i součástí titulní strany prvního dílu mojí ságy, tak jako všech dalších plánovaných.

Co vás na psaní knihy nejvíce bavilo?

Když píšete, máte v hlavě scény, které jsou tam uložené třeba dva roky. Právě to přibližování k nim a jejich sepsání mě na tom asi nejvíce baví. Kromě toho mě bavilo mluvit s jinými lidmi o tom, že něco tvořím a píšu, což se zhmotnilo v právě vydané knize.

Bylo to v něčem náročné?

Neřekl bych, že psaní bylo náročné. Času, který jsem mu věnoval, jsem nikdy nelitoval. Náročné bylo vydání knížky, zajištění prodeje a podobně.

Dozvěděl jsem se, že druhý díl už máte také napsaný. Jak navazuje na ten první a jak se jmenuje?

Bezprostředně. První kapitola druhého dílu, který se jmenuje Přítomnost, se odehrává asi pět dní poté, kdy končí první díl. V ději se hodně řeší věci, které dějově souvisejí právě s přítomností.

V jaké fázi je třetí část trilogie?

Právě ji píši a bude se jmenovat Budoucnost. Zabývám se v ní výhledem, očekáváním a tajemnem, vývojem a završením událostí z prvního a druhého dílu.

Jak dlouho jste psal první dva díly?

Celkově píši třináct let. Čtyři roky první knihu, pět let druhý díl. Měl jsem tam třeba ale také dva a půl roku pauzu, kdy jsem nenapsal vůbec nic. Letos jsem začal psát už třetí díl.

První díl Černého měsíce je na světě. Kde mohou čtenáři ke knize přijít?

Protože jsem se rozhodl nedat knihu do knihkupectví, jedinou možností, kde si mohou čtenáři knihu zakoupit, je prostřednictvím webu https://cernymesic.cz/. Tam se mnou mohou přímo komunikovat. Jezdím také na knižní veletrhy a další akce, kde jsem osobně, a tam se dá kniha také koupit.

Neuvažoval jste také o možnosti veřejného čtení, kde se mohou čtenáři s autorem přímo potkat?

Moc jsem nad tím neuvažoval, ale vím, že mě to nemine. Nejsem moc velký řečník, spíše se považuji za introverta. Vím, že budu nervózní, a nejsem si jistý, zda bych zvládl se postavit před více lidí a nahlas číst. Možná to ale překonám, tu svoji introvertnost potlačím a půjdu s kůží na trh. Uvidím, třeba až bude moje základna čtenářů větší.

Přináší vaše profese korektora nějaké výhody při samotném psaní?

Asi ano. Když kouknu na text, dokážu hned odhalit místa, která by se měla upravit. Stejně ale potřebuji nezaujatého, objektivního editora, jenž má trochu odstup a není do toho tak vtažen jako samotný autor. To je myslím důležité.

Předpokládám, že rád čtete. Které knihy patří mezi vaše oblíbené?

Například fantasy cyklus Zaklínač polského spisovatele Andrzeje Sapkowského. Ten jsem přečetl až v dospělosti, kdy mně bylo třicet let. V tomto žánru je to skutečný pojem a moc mě to bavilo. Také mě zaujalo několik knih britského spisovatele Terryho Pratchetta. Nedávno jsem četl od amerického spisovatele Christophera Paoliniho pokračování jeho slavné tetralogie Murtagh. A také to byla trilogie Nikdynoc Australana Jaya Kristoffa.

Plánujete i nadále zůstat věrný fantasy žánru?

Moje aktuální nápady jsou stále ze světa, který jsem stvořil, takže budu i nadále pokračovat ve fantasy žánru. Kdybych ale měl v budoucnu nějaké další nápady, které nejsou fantasy, klidně bych se do toho pustil.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Filipa Beneše