Tomáš Petrášek: Když hrála hymna, byl jsem dojatý

Jaké to pro vás bylo nastoupit do výročního zápasu proti Spartě s kapitánskou páskou na ruce?

Byl jsem při hymně upřímně dojatý. Když jsem před lety z Hradce odcházel do Rakówa Čenstochová, asi bych nevěřil, že se mi něco takového jednou splní. Vést Votroky jako kapitán v tak krásném zápase, na novém stadionu, proti Spartě, před fantastickými fanoušky a s rodinou v hledišti – to byl obrovský zážitek. Jsem šťastný, že jsem to mohl zažít.

Co pro vás ta výhra znamenala?

Především jsme si ukázali, že máme kvalitu. V prvním poločase jsme Spartu dokázali místy přehrávat, pak jsme skvěle bránili a podržel nás gólman Adam Zadražil. Musím vyzdvihnout i spoluhráče – Juraje Chvátala, Dana Horáka, Vláďu Daridu. Každý z nich odvedl maximum. Po zápase to byla radost i pro fanoušky, jejich štěstí v hledišti bylo nepopsatelné. Ale fotbal je dynamický, radovali jsme se jen chvíli a od úterý už jsme se soustředili na další zápas.

Trenér Horejš hráčům říkal, že lidé si utkání zapamatují jen v případě výhry. Byla motivace v kabině opravdu tak silná?

Chtěli jsme se soustředit hlavně na sebe a na náš výkon. Všude kolem probíhaly velké přípravy, slavnostní dresy, atmosféra výročí – ale my jsme si hlídali, abychom do zápasu šli s čistou hlavou. A povedlo se. Jsem pyšný, že jsme ukázali profesionalitu a zvládli ten tlak.

Jak jste vnímal zodpovědnost v roli kapitána?

Já cítím zodpovědnost vždycky, když nastoupím. Kapitánskou pásku mám v kariéře dlouho, vedl jsem Raków ze třetí ligy až k titulu. Vím, že musím být připravený na sto procent a nemůžu si dovolit výkyvy, protože na mě stojí podstatná část hry. Ale nejdůležitější pro mě bylo, že jsme výhru věnovali zraněným spoluhráčům – Petru Kodešovi, Patriku Vízkovi i dalším lidem v klubu, kteří třeba nejsou tolik vidět.

Jaké je to porovnat kabinu v zahraničí a v Hradci?

Rozdíl je snad jen v jazyce. V Rakówu jsem musel mluvit polsky a anglicky, aby mi všichni rozuměli. Jinak je to podobné – lídr musí být především autentický. Nesnažím se být někým jiným, než jsem. Jedině když jste sami sebou, můžete být opravdovým lídrem.

Fanoušci vytvořili proti Spartě skvělou atmosféru. Jak jste ji prožíval?

Bylo to nádherné. Kdyby taková kulisa byla pokaždé, je to to nejlepší, co hráče může potkat. Viděl jsem u lidí v hledišti hrdost, že jsou fanoušky Hradce. To je pro nás motivace – aby se vraceli, kupovali dresy a cítili, že jsou součástí něčeho výjimečného.

Letos klub slaví 120 let. Co pro vás znamená být součástí této historie?

Je to velká čest. Na stadion přišly i legendy a jejich rodiny. Chtěl jsem, aby na nás mohli být hrdí. Hradec má za sebou titul i vítězství v poháru, ale přál bych si, abychom jednou i my mohli nad hlavu zvednout další trofej. Znám to z Polska, je to ten nejkrásnější pocit. Neříkám, že je to teď náš cíl, musíme jít krok po kroku, ale snít o tom můžeme.

Vnímáte i vy sám spojení s „černobílou historií“ klubu?

Ano. Prošel jsem tu mládeží, vyhráli jsme dorostenecký titul, ale do áčka jsem se tehdy neprosadil a musel jsem odejít. Klub i já jsme si hledali cestu. Teď mám pocit, že se to propojilo – Hradec hraje na krásném stadionu a podle mě zažívá nejhezčí období ve své historii. Je to boom, který si lidé zaslouží.

Co je podle vás potřeba, aby tohle období pokračovalo?

Hlad po úspěchu. Každý v klubu se musí chtít zlepšovat. Jakmile začnete stagnovat, padáte dolů. Proto si nesmíme připouštět věci jako „Sparta je moc těžká“. Do každého zápasu musíme jít s mentalitou, že chceme vyhrát. To se pak přenáší na všechny kolem.

Jakou roli hrají zkušení hráči, kteří přišli v posledních letech?

Obrovskou. Rozdíl je mezi hráčem, který jde kariéru jen dohrát, a hráčem, který má pořád touhu vítězit. Vladimír Darida je skvělý příklad – jeho běžecké nasazení a hlad po vítězství inspiruje všechny. Takové osobnosti posouvají celý klub.

Když se podíváte do budoucna – jak by podle vás mělo vypadat dalších 120 let FC Hradec Králové?

Přeju si, aby fotbal v Hradci dělal lidi šťastnými. Aby vedení klubu vždycky myslelo na to nejlepší pro fanoušky a vychovávalo další generace hráčů. Fotbal je společenská událost, odraz nálady společnosti. A já chci, aby Hradec dál rostl.

Co byste vzkázal fanouškům k výročí?

Gratuluju jim ke 120 letům krásné historie. A přeju jim, aby co nejčastěji odcházeli ze stadionu šťastní tak, jako po zápase se Spartou. Když bude Malšák vyprodaný, je to nejhezčí zážitek pro nás hráče i pro ně.

Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: fchk.cz