Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 30. díl

Hradec Králové slaví v letošním roce 800 let od svého založení. Jsou to úctyhodné narozeniny a je nepochybně třeba si připomenout největší dosažené úspěchy za dobu jeho existence. Nepochybuji o tom, že historici, ekonomové, sociologové, fotografové a další nám je všechny určitě ještě v tomto roce připomenou. Jistě se takového hodnocení bude týkat i oblast tělovýchovy a sportu. Najdeme jistě celou řadu výjimečných úspěšných výkonů hradeckých sportovců v mnoha odvětvích a disciplínách. Jeden úspěch však podle mého názoru převyšuje všechny ostatní. Byl dosažen v roce 1960 hradeckým fotbalovým klubem Spartak Hradec Králové ZVÚ a možná nemá ve fotbalovém světě konkurenta, jedná se však pouze o moji vlastní úvahu. Hradečtí fotbalisté v ročníku 1958/59 postoupili z II. fotbalové ligy Československé lidově demokratické republiky do I. fotbalové ligy, již nově vyhlášené Československé socialistické republiky, a stali se v roce 1960 mistrem republiky v kopané.

To se dosud žádnému klubu v naší vlasti nepodařilo. A navíc se mistrem ligy stalo mužstvo z českého venkova. Ano, hradečtí spartakovci byli chápáni tou pražskou elitou jako venkované, kteří se nějakým nedopatřením dostali do první ligy a šokujícím způsobem jim hned potom ukradli titul, který odjakživa patřil bohatým a preferovaným pražským, případně bratislavským klubům.

O zápase s Nitrou, který se odehrál v pondělí 6. června roku 1960 na starém hřišti s výsledkem 4:0, toho bylo již napsáno tolik, že podrobnosti o tomto našem vítězném utkání jsou mezi hradeckými fanoušky všeobecně známé. V této době mi bylo dvanáct let a na všechny naše domácí zápasy jsem pravidelně chodil s mými kamarády. Právě toho dne se stala taková výjimečná a zvláštní událost.

Můj otec Miloslav Trávníček, narozen 6. června 1924, měl právě ten den třicáté šesté narozeniny a já jsem ho požádal, aby na ten památný zápas šel se mnou. V Hradci na fotbale nikdy nebyl, fotbalu příliš nerozuměl, ale jako aktivní účastník tohoto zápasu byl potom přímo nadšen nádherným fotbalovým prostředím. Oslavil na tom našem starém, ale dobrém stadionu u Orlice své narozeniny a šli jsme tenkrát s nadšeným průvodem hradeckých fanoušků až k hotelu Avion, kde průvod končil. Je ale zajímavé, že už nikdy na žádný zápas hradeckých fotbalistů nepřišel. V pondělí 6. června 1960, kdy měl narozeniny, zde byl poprvé a naposledy. Pro mě naprosto nepochopitelné.

Vzpomínám si, že se na hradecký stadion hrnul obrovský dav nedočkavých diváků a bylo slyšet, že mezi nimi již probíhají diskuze, jak dopadne tento zápas s Nitrou a jaké budou výsledky ostatních zápasů, které budou rozhodovat o konečném mistrovském titulu. Zaujali jsme místo hned za první brankou blíže k rohovému praporku a čekali na zahájení zápasu. Nastupujícím hradeckým fotbalistům v čele s kapitánem mužstva Zdeňkem Pičmanem uspořádali domácí fandové nadšené přivítání a každý z přítomných věřil ve vítězství našeho mužstva. Našim fotbalistům se v tomto zápase velice dařilo a podle vyprávění Ladislava Pokorného za ním za stavu 4:0 prý přiběhl jeden z hráčů Nitry a prosil ho, ať už je nechají být a nestřílejí jim další branky. Podle hlášení výsledků z jiných stadionů bylo rozhodnuto a Spartak Hradec Králové se stal mistrem ligy. Blížil se konec zápasu a celý stadion skandoval na naše fotbalisty Mistři, mistři, mistři. Poté následoval poslední hvizd hlavního rozhodčího a nastala mela.

Na dnešní dobu bylo též neuvěřitelné, že fotbalisté hradeckého Spartaku absolvovali tento vítězný ročník 1959/60 prakticky v sedmnácti lidech. Trenérem našich fotbalistů byl tenkrát bývalý sparťanský obránce Jiří Zástěra a k dispozici měl tyto fotbalisty: Byli to brankáři Jindra a Paulus, obránci Andrejsek, Hledík a Pičman, záložníci Krejčí, Michálek a Runštuk a útočníci Černý, Buránský, Pokorný, Kvaček, Macek, Malík, Tomášek, Čermák (na jaře 1960 vojenská prezenční služba) a Tauchen (od 1. 10. 1959 vojna Dukla Praha).

Hlavní tribuna nad kabinami fotbalistů doslova praskala ve švech a podle vyprávění tehdejších hradeckých fotbalistů byl v kabinách z té dřevěné tribuny takový hluk a dupot, že tam nebylo slyšet vlastního slova, natož taktické rady trenéra Jiřího Zástěry před tak důležitým zápasem. Ligové mistrovské zápasy z Hradce Králové pravidelně pro rozhlasový pořad S mikrofonem za sportem komentoval právě z této historické tribuny populární východočeský reportér Stanislav Zářecký. Po posledním hvizdu rozhodčího hned nastoupila již připravená hudba a fanouškové odnesli naše fotbalisty až k hotelu Avion, kde si tento triumf oslavili mistři ligy už sami, společně s celým vedením fotbalového klubu Spartak Hradec Králové.

Je třeba připomenout, že předsedou klubu byl tehdy ředitel Dopravního podniku v Hradci Králové pan Bohuslav Halviger. Přenesme se tedy do tohoto památného roku 1960 a zavzpomínejme na některé události, které se v této době udály. Těch pamětníků, kteří byli u toho, ale již ubývá a všechny známé události z tohoto období se již napsaly. Je ale dobré si ještě vše o této době připomenout a zavzpomínat na nádherný úspěch hradeckých venkovských fotbalistů, jak nás s oblibou nazývali Pražáci.

Šatny fotbalistů pod dřevěnou tribunou, to byly takové dřevěné místnosti, kam se hráči pomalu ani nevešli. Největší problém ale byl se sprchováním mužstev po samotném zápase. Protože se hrálo na škváře, byli všichni, hlavně v letním období, kdy nepršelo, umazaní a někteří vypadali jako kominíci. Běžná praxe ve sprchách totiž byla, že kdo přišel jako jeden z prvních, se mohl ještě v pohodě osprchovat teplou vodou. Ti další to již měli horší a obvykle na ně zbyla už jenom studená voda. Proto se prý správce stadionu snažil topit toho 6. června již v dopoledních hodinách, aby byli páni fotbalisté řádně vysprchovaní a čistí pro svoji případnou večerní oslavu mistrovského titulu.

Při večeři v hotelu Avion po zápase s Nitrou, kde se vlastně rozhodlo o našem mistrovském titulu, dostal každý hráč od vedení klubu dárek. Byla to kožená peněženka s finanční částkou 20 Kč, k večeři byl řízek s brambory a na zapití nějaké to pivo. Věhlasní milovníci piva Miroslav Andrejsek s Miroslavem Michálkem si na něm určitě pochutnali a Ladislav Pokorný, celoživotní abstinent, si tam prý dal svoji tradiční limonádu s tatrankou. Tak nějak tam proběhla oslava našeho mistrovského titulu. Ještě mám v živé paměti, jak opora týmu Jiří Hledík držel v náručí svého malého synka Jirku a mávali nadšenému davu ze svého bytu naproti Avionu. Taková tenkrát byla doba a na dnešní čas, po těch dlouhých pětašedesáti letech, se zdají tyto zážitky dnešním fotbalistům i fanouškům až nepochopitelné, ale určitě pravdivé. Naši fotbalisté totiž dostávali za vítězný mistrovský zápas 200 až 300 korun a v mužstvu přesto vládla pohoda.

Na fotce jsou bývalí fotbalisté Spartaku Hradec Králové, kteří se sešli po 40 letech od získání mistrovského titulu na hradecké radnici, kam je pozval v roce 2000 primátor města Hradec Králové Oldřich Vlasák.
horní řada zleva – Milouš Kvaček, Ladislav Pokorný, bývalý člen výboru Milan Nosek, Jiří Kománek, Edmund Schmidt, Milan Paulus, Lubomír Štěrba, Jindřich Jindra a kronikář Jiří Kamprle
prostřední řada zleva – organizátor Libor Pěnkava, Jiří Černý, Ladislav Čermák, Miroslav Michálek, Jiří Hledík, masér Ladislav Kopecký a Zdeněk Krejčí
dolní řada zleva – Rudolf Tauchen, organizátor Ladislav Škorpil, Jozef Buránský, primátor Oldřich Vlasák, Zdeněk Macek, Zdeněk Pičman, Bedřich Šonka
nepřítomni – Zdeněk Zikán, Miroslav Andrejsek, Rudolf Runštuk a František Malík

Byla to doba, kdy pravý záložník byl nazýván pravým záložníkem a znělo to příjemně a hlavně česky. V dnešní době se mu říká wingbek a kdo fotbal zase tolik nesleduje, trochu tápe, o čem je vlastně řeč. Dříve, když se valil útok na soupeře, sportovní komentátoři říkali, že útočníci útočí na branku soupeře. Dnes už se branka neříká a nazývá se tak trochu technickým nářečím branková konstrukce. Nelíbí se mi tyto názvy a jak to bude dále, ukáže ještě čas.

Rád bych se na závěr ještě zmínil o velké osobnosti hradeckého fotbalu Ladislavu Škorpilovi. Samozřejmě, že byl též přítomen u té velké události, kdy jsme se 6. června roku 1960 stali mistry ligy. Ten den bylo totiž fotbalovému žákovi Láďovi Škorpilovi přesně patnáct let a zcela určitě ovlivnil právě tento den jeho další úspěšná fotbalová léta. Čeho poté dosáhl, je nám Hradečákům všeobecně známo. A protože je již červen, dovoluji si za redakci Salonek a hradeckou fotbalovou veřejnost tomuto hradeckému trenérovi popřát vše nejlepší k jeho neuvěřitelným osmdesátým narozeninám. Vše bude slavit v době, kdy jeho milované město Hradec Králové bude také oslavovat, a to 800 let od svého vzniku.

Slávek Trávníček
redakce@salonkyhk.cz