Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije - 32. díl

Pamětníci z našeho města si určitě vzpomínají na ty dva šikovné kluky a velké kamarády, kteří pracovali v hradeckých kinech a jejich reklamní malby k filmům na kinech Moskva, Jas a Oko byly neustále obklopeny nadšenými obdivovateli. Byli to v letech 1972–1978 dva naprosto nezapomenutelní pracovníci v propagačním oddělení hradeckých kin, výtvarníci Přemysl Šmíd a Jan Šafránek. Jejich malby velkých rozměrů k filmům a různých herců byly tenkrát obdivuhodné a dokonalé. Proslavili se také hned po 21. srpnu 1968, kdy se zase chodil celý Hradec dívat na jejich odvážné malby proti okupaci našeho státu vojsky spřátelených armád k obchodu kol, dnešní firmě Kulhánek.

Oba tito pánové spolu chodili již do základní školy a byli vždy jako dvojčata, stále spolu. Jejich oblíbenou vinárnou byla tehdy nezapomenutelná Psí bouda, kam chodili pravidelně ke Slávince a Merince na čtvrtku vína. Takové krásné posezení v úžasné společnosti malířů, herců, studentů a dalších sympatických návštěvníků v dnešní době již neexistuje a každý Obraz namalovaný pro Václava Havla 28 se tam cítil jako doma. Bohémové Přemek Šmíd a Honza Šafránek, to byli oba výborní společníci a na Psí boudu i na ně se dnes již jenom vzpomíná, samozřejmě v dobrém. Těch hradeckých bohémů tam chodilo více a patřili k nim např. Honza Dlabáček, Milan Švenda a Eda Řezáč, známá a populární postava ze starého města. Eda za minulého režimu téměř nikde nepracoval a nikdy neměl peníze. Ale protože ho po hospodách měli Hradečáci rádi, mohl přijít kamkoliv a všude mu někdo to pivo zaplatil.

Přemysl Šmíd se narodil 17. července 1948 v Hradci Králové. V roce 1968 se stal absolventem Uměleckoprůmyslové školy sochařsko-kamenické v Hořicích a v té době byl i členem bigbeatové skupiny Mandragora. Byl to on, kdo společně s Honzou Šafránkem pomáhal na začátku sedmdesátých let rozjasnit tu šedivou atmosféru našeho rudého Hradce Králové, jak o nás tenkrát občané Československa mluvili. Jejich markýzy na hradeckých kinech byly každý týden výstavou street artu, který postupně poznamenal jednu generaci mladých Hradečáků. Šmídovi bydleli na Masarykové náměstí a jeho otec byl JUDr. Šmíd, který před rokem 1968 vykonával v Hradci Králové funkci prokurátora. Po svém nesouhlasu se vstupem sovětských vojsk na naše území byl zbaven této vysoké funkce a v dalších letech jezdil pracovat jako dělník do opočenské mlékárny v Orlických horách. Právě snad i proto nebyl jeho syn Přemek nikdy příznivcem režimu, ve kterém jsme tehdy po roce 1968 žili.

Cesty kamarádů se však v roce 1978 navždy rozešly, když Šafránek po podpisu Charty 77 emigroval na Západ, a Šmíd se v témže roce, přestože byl velký hradecký patriot, odstěhoval do Prahy, kde začíná pracovat jako prodavač v mlékárně u své ženy Jiřiny. Praha pro něho znamenala ten nejlepší rozlet jeho výtvarného talentu, který postupně rozvinul a stal se z něho významný pražský malíř a ilustrátor. Díky svým uměleckým aktivitám se Přemysl Šmíd stále častěji dostává také do konfliktu s komunistickým režimem. Další jeho tvorba pokračovala již v jeho režii a překonávala hranice běžné reality. Své obrazy vystavoval i v tehdejším Československu, samozřejmě na neoficiálních výstavách za pečlivého dozoru STB z Kolína a Prahy. Zastoupení má dnes v soukromých sbírkách v Austrálii, Holandsku, Švýcarsku, Německu, Severním Irsku, Spojených státech, Kanadě, Dánsku, Norsku, Nepálu a Indii. Přemysl také ilustroval řadu knih od význačných autorů, např. Jana Pelce, Josefa Nesvadby a Ondřeje Neffa. Spolupracoval také společně s výtvarníkem Milošem Zeithamlem na jedné z největších nástěnných maleb do expozice mořského světa o rozloze 2 700 m2. Jeho tvorba se postupně ubírala cestou do převtělování mystických obrazů kolem nás i jeho příznivců.

V době, kdy přišel do Prahy, bydlel na nábřeží u Vltavy, kousek od Václava Havla, kde byla opodál hospůdka, kde se stýkal s undergroudem a přáteli Ivanem Martinem Jirousem (Magorem), básníkem Zbyňkem Fišerem alias Egonem Bondym a dalšími tehdejšími přáteli kolem Charty 77. Byla to právě tato společnost, která ovlivnila jeho další pražskou životní pouť. Společně s nimi pořádal i utajené bytové výstavy svých obrazů, samozřejmě za přísného dohledu pražské STB, jak to v té době u nás fungovalo. Na jedné skupinové neoficiální výstavě v uprázdněných prostorách vily v Praze 6 krátce po instalaci dochází k policejní razii, která končí ukončením celé akce a tuhým výslechem v úřadovnách STB. Takových zásahů zažili účastníci těchto akcí v tomto období ještě daleko více.

Jeho pražské aktivity výtvarné činnosti se od roku 1978, kdy pobýval v Praze, neustále násobily a postupně se z něho stával náš přední ilustrátor a výtvarník. Seznamuje se s předními pražskými spisovateli a umělci, kteří využívali jeho talentu a výtvarného umění. Z Přemka se postupně stává Pražák, a přestože měl v Hradci Králové spoustu přátel a kamarádů, ze svého rodiště se tak nějak postupně vytratil. Jeho přátelé z Hradce, z jeho branže nebo Psí boudy, na něho však nikdy nezapomněli.

Jeho pražský kamarád Ladislav Čepička na něho vzpomíná takto: „Bude to již hezkých pár pátků, kdy jsme se poprvé setkali při sklenici piva v hospodě U Černého vola, kam Přemek občas odbíhal ze svého ateliéru v malostranském Úvoze načerpat nových sil ke své tvorbě. Z nové známosti se záhy stalo přátelství a z občas navštěvované hospody společná klubovna, kde se odvíjely dosti často vášnivé diskuse se známými a přáteli o umění a kultuře, o ženských, politice, o filozofii a morálce. Měl jsem to štěstí a možnost stát nedaleko a sledovat Přemka, jeho úvahy, názory, postoje, jeho slova a činy. Všechno to, čemu posléze nechává naplno zaznít na plátnech svých obrazů. Celá jeho tvorba je předstupněm pokusu o zhmotnění jeho vizí a myšlenek. Přemek, to je esence mystiky, východních i kabalistických nauk. Ocitá se v krajinách reálných, cestuje v kosmu, či potápí se pod hladiny oceánů. Nejčastěji nás ale ve své tvorbě provází architekturou staré Prahy, Prahy mystické a středu světa.“ Tak to je zkrácený text slov Přemkova kamaráda Ladislava Čepičky, se kterým se v Praze hodně stýkal po různých pražských podnicích, ale v hospodě U Černého vola byli společně jako doma.

Přemek měl prý velký sen, aby mohl ve svém rodném městě Hradci Králové uspořádat vůbec poprvé svoji vlastní vernisáž svých obrazů. O to samé usilovali i jeho hradečtí přátelé v čele s docentem Pavlem Vackem a Ladislavem Svobodou, kterého zná celý Hradec pod přezdívkou Had. Původně zamýšleli oba pánové udělat tuto vernisáž společně s Janem Šafránkem, ale postupně zjistili, že to je úkol velice přetěžký, neboť tito dva bývalí velcí kamarádi se naprosto rozešli ve svých názorech a každý se potom ubíral pouze svojí vlastní cestou. Nakonec to dopadlo tak, že Pavel Vacek a Ladislav Svoboda společně s Přemyslem Šmídem uspořádali v pátek 16. června letošního roku v Artičoku tolik očekávanou vernisáž. Na Přemka se přišli podívat jeho kamarádi i spolužáci ze základní školy, jako třeba Pavel Vacek, historik Jiří Zikmund nebo v Hradci Králové známý kytarista Jiří Švehlík. Podle přítomných tato vernisáž proběhla v naprosté pohodě a všichni byli nadšeni. Přemek byl ten večer velice spokojený a za přítomnosti manželky Jiřiny se mu jeho sen konečně splnil.

Bohužel se za dva dny stala velice nešťastná událost, kdy úspěšný výtvarník Přemysl Šmíd zemřel ve svém milovaném Hradci Králové. Z vernisáže odcházel šťastný a možná právě ten ohromný pocit štěstí měl být tím pravým důvodem jeho úmrtí, neboť jeho zdravotní stav již delší dobu nebyl v pořádku, Přemek se dlouhodobě léčil. Pro všechny přítomné, kteří se ten pátek 16. června zúčastnili setkání, to byl doslova šok, když se to postupně dozvídali. Jeho obrazy si mohou Hradečáci prohlédnout v Artičoku ještě do konce měsíce srpna 2025.

Do výtvarného nebe odešel hradecký rodák Přemysl Šmíd, výtvarník a ilustrátor par excellence, který toho mohl ještě hodně dokázat. Milý Přemku, Bůh Ti žehnej a Hradec Králové a Tvoji přátelé a kamarádi na Tebe nezapomenou.

Slávek Trávníček