Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 33. díl

V Hradci Králové byli v sedmdesátých letech dva fotbalisté, kteří se svými tvrdými střelami doslova vryli do paměti zdejších fanoušků. Byli to stoper Václav Kuchař a útočník Mirek Merkl. Mirek byl živel v tom nejlepším slova smyslu a kde se v Hradci objevil, tam ho bylo všude plno a příznivci fotbalu ho měli rádi. Je notoricky známo, že žádný z trenérů nemá rád, aby mu na hřiště vběhlo mužstvo složené z jedenácti hodných fotbalistů, a právě proto by každý trenér takového fotbalistu, jako byl Merkl, hned bral. Byl to hradecký odchovanec, velký hradecký patriot, byl temperamentní a miloval fotbal. Byl rvavý, fyzicky disponovaný, uměl dávat góly a na hradecké poměry to byl mimořádný střelec. Proto bylo nepochopitelné, že v sezóně 1972/73 odešel za trenéra Zdeňka Krejčího střílet góly do třetiligového Turnova a Spartak Hradec Králové ho tenkrát s lehkým srdcem bohužel pustil. K tomu se ale ještě vrátíme.

Mirek začal hrát fotbal v Lokomotivě Hradec Králové u legendárního trenéra Kolářského, který byl doslova duší tohoto oddílu. Začal v žákovském týmu jako brankář a potom se přesunul na místo stopera, kde hrál i v dorosteneckém mužstvu Lokomotivy, které tehdy hrálo v krajském přeboru, což byla v té době druhá dorostenecká nejvyšší soutěž v republice. V roce 1965 přestoupil do Spartaku Hradec Králové, kde si potom zahrál 1. dorosteneckou ligu. Základní vojenskou službu absolvoval v období 1967–69 v Dukle Tábor a Dukle Písek. Po návratu do Hradce Králové začal hrát v B-týmu, a protože se prosazoval jako střelec, povolali ho do prvního mužstva, kde tehdy působili fotbalisté jako např. Tauchen, Schmidt, Fišer, Hrůša, Rott, Lubas, Kuchař atd. Bylo to v sezóně 1971/72 a Hradec postoupil z 2. celostátní ligy do 1. ligy, když vyhrál tuto soutěž se 40 body před Plzní.

V následujícím ročníku 1972/73, kdy se hrála v Hradci 1. liga, však nečekaně přestoupil do Turnova. Na jeho přestupu z Hradce se podepsal podle Merklových slov trenér Zdeněk Krejčí, který ho prý poškodil na výplatách o téměř 8 000 korun, což byly v té době docela slušné peníze. Merkl si velice vážil Krejčího jako výborného fotbalisty a trenéra, ale nějak si spolu nepadli do oka a jak říkal, jako člověka ho moc nemusel. V Turnově pak odehrál tři roky a má na toto město nádherné vzpomínky, protože se tam setkal se skvělými lidmi, ale hlavně v Turnově v té době působila 38letá legenda Sparty a československého fotbalu, populární Andrej Kvašňák, stříbrný z mistrovství světa v Chile z roku 1962. Jak Mirek vzpomíná, Andrej mu předkládal nádherné přihrávky a on je pak ve velkém počtu proměňoval v góly. Vzpomíná i na první zápas Kvašňáka v barvách Turnova. Když Andrej vbíhal na plac, spadl dopředu tím svým typickým kvašňákovským pádem, a tím se hned zapsal do povědomí zdejších fanoušků.

Protože Merkl střílel v Turnově jeden gól za druhým, přichází následně do rodného Hradce ještě na dva roky a opět exceluje jako úspěšný střelec. V sezóně 1976/77 postupuje Hradec z ČNL – skupiny B do 2. ligy skupiny B – a Mirek Merkl zde opět září. Pardubice v té době hrály stejnou soutěž a odcházejí v derby s Hradcem s potupným skóre 7:0, když čtyři branky vstřelil právě kanonýr Merkl. Zahrál tenkrát trenéru Pardubic Zdeňku Krejčímu smyčcem na pomyslné housle a vzkázal mu tímto, že na spor mezi nimi ještě nezapomněl.

Stal se v této soutěži tento rok nejlepším střelcem se 16 vstřelenými brankami a vypadalo to, že Hradec bude mít ve 2. lize kanonýra par excellence. Ovšem stalo se něco, co tohoto fotbalistu již podruhé v jeho hradecké kariéře úplně rozhodilo, a on odešel na truc v nejlepších fotbalových letech do okresního přeboru do Kuklen. Co se stalo? Vedení fotbalového klubu Spartaku Hradec Králové mu podle Merklových slov zakoupilo s velikým humbukem pro jeho narozenou dceru Mirku zlaté náušnice a další měsíc mu právě tuto částku strhlo z výplaty. To byla poslední kapka a tento fotbalista, který si nikdy v životě nenechal od nikoho nic líbit, končí v okresním přeboru v Sokole Kukleny. Několik dalších let pak ještě v tomto klubu hrál a pomáhal mu každý rok postupovat (postoupili postupně až do divize), až nakonec ukončil svoji fotbalovou kariéru a hrál již jen za starou gardu Spartaku Hradec Králové. Zde se potkával s takovými výbornými fotbalisty, jakými byli Hledík, Pičman, Michálek, Schmidt, Tauchen a další.

V roce 1980 odešel s celou rodinou do Strážného na Hříběcí boudu, kde dělal správce rekreačního zařízení Lokomotivního depa ČSD Praha střed. Fotbalový oddíl z Vrchlabí v té době hrál krajský přebor, a protože se činovníci tohoto oddílu dozvěděli, že mají doslova za humny tak kvalitního střelce, doslova si ho odvezli a on ještě asi tři roky v tomto mužstvu působil. Po návratu rodiny v roce 1990 do Hradce Králové se objevil na zeleném trávníku jako rozhodčí a pískal okresní přebor. Měl mezi mladými fotbalisty velký respekt a uměl si vždy za každých okolností na hřišti poradit. Fotbalista Merkl byl srdcař, který měl svůj klub v Hradci Králové rád, a přestože byl typem, který rád vyhrával, nebylo mu dopřáno, aby tyto své skvělé vlastnosti odevzdal v plné míře do služeb svého milovaného klubu. Jak je vidět i na tomto případu, ani vlastní odchovanci to nikdy neměli v klubu lehké.

Mirek Merkl, ale třeba i Jean Claude Barták, který v sedmdesátých letech hrál 1. ligu za pražskou Slavii, jsou toho zářným příkladem. Jako střelec se asi už narodil, a když např. nastupoval za Sokol Kukleny v okresním přeboru, dokázal dát soupeři 3–5 gólů. Doslova větrnou smršť předvedl ve Lhotě pod Libčany, kde nastřílel 10 branek. Za starou gardu Hradce Králové, Lokomotivy a Montasu byl jeho závěrečný účet 188 vstřelených branek. Závěrečné rozloučení se svou bohatou kariérou se konalo v roce 2004 v Malšově Lhotě při příležitosti 50. výročí založení tohoto oddílu. Utkaly se zde mimo jiné staré gardy Malšovy Lhoty se Spartakem Hradec Králové s výsledkem 5:3 pro hradecké fotbalisty a Merkl zde v tomto utkání ve svých 56 letech vstřelil své závěrečné čtyři branky. V dnešní době se tento bývalý kanonýr stále zajímá o dění v hradeckém fotbalu, ale jeho největší prioritou je jeho rodina.

Slávek Trávníček