Vítek Heger: To, co dnes kluci zvládají v osmnácti, jsem tehdy ani zdaleka neuměl

Po nepříjemném vykloubení levého ramene sleduje dění na hřišti z tribuny. Zkušenost s podobným zraněním už má – pravé rameno si nechal před čtyřmi lety operovat a dnes „funguje jako nové“. Teď ho čeká zhruba měsíc a půl rehabilitace. „Vyřadil jsem se v nejméně vhodnou chvíli, před důležitým zápasem. Jsem mimo hru asi na dva měsíce, tři týdny už mám ‚odsezené‘. Neklesám na mysli – vím, co to obnáší a co mám dělat,“ říká klidně.

Hradec přitom vstoupil do sezony těžkopádně: obměněný kádr bez několika opor, brankář na Erasmu a řada mladíků, kteří se teprve rozkoukávají. „Po šesti zápasech máme dvě výhry, čekali jsme víc. Herně to není špatné, spíš se to promítá do morálky. Patřím mezi nejstarší, kluci mi říkají, že jim v kabině chybím – spíš jako zkušenost a psychická podpora,“ říká kapitán a dodává k generační obměně: „Mladí jsou jiná generace. Já vzadu v autobuse rozdávám karty, oni nasadí sluchátka. Ale většinu z nich jsem dřív trénoval, takže si rozumíme.“

V osobním životě má velké novinky: v červenci se oženil a nastoupil jako učitel na ZŠ Štefcova. S manželkou strávili svatební cestu v rakouských horách – tentokrát i s trochou pohody v hotelu, ale ferraty prý nemohly chybět. „Jsem šťastný, že mám sportovně založenou ženu – bez toho by to nešlo,“ usmívá se. „Mimo hřiště mě teď naplňuje škola a rodina, na hřiště se chci vrátit, až bude rameno stoprocentní.“

Klub mezitím prošel výrazným posunem. Spojení FBC Hradec Králové a IBK přineslo jednotnou značku Florbal Hradec Králové, nový znak i širší členskou základnu – přes šest set členů. Realizační tým se rozrostl o fyzioterapeuta a kondičního trenéra, klub víc dbá na regeneraci i servis pro hráče. „Je vidět, že se všechno profesionalizuje. Chybí nám ale infrastruktura – haly jsou plné a mládež často trénuje v nevyhovujících tělocvičnách. To je brzda rozvoje,“ říká Heger a dodává s úsměvem i vážně: „A samozřejmě potřebujeme partnery. Pokud tohle čte hradecký podnikatel, rád si s ním sednu.“

A co dál? Cíl zůstává: během několika let postoupit do Superligy. Heger si uvědomuje, že cesta nebude krátká – i protože florbal v Česku zatím nenaplňuje ekonomický potenciál. „Dokud není na olympiádě a není globálněji rozšířený, peníze do něj nepřitečou tak, jak by si zasloužil. Přesto jdeme výkonnostně nahoru. Dnes osmnáctiletí zvládají věci, které jsem já v jejich věku neuměl. To je dobrá zpráva,“ říká kapitán, jenž se opírá i o víru, kterou otevřeně vyznává: „Před zápasem se nemodlím za výsledek, ale za zdraví a soudržnost. Vděčnost a klidná hlava mi pomáhají i v těžkých chvílích.“

Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz