Vrátit Hradec do extraligy pro mě byla čest

Kdy padlo vaše definitivní rozhodnutí ukončit hráčskou kariéru? Bylo to až během sezony, nebo jste měl jasno už dříve?

Rozhodnutí padlo dávno před začátkem sezony. Po konci své aktivní kariéry jsem působil tady v Hradci jako sportovní manažer. Když ale tým sestoupil z extraligy, vrátil jsem se ještě jednou na hřiště, abych pomohl k návratu do nejvyšší soutěže. První pokus nevyšel, ale letos se to už povedlo, proto jsem s hraním definitivně skončil.

Jak jste prožíval své poslední týdny a zápasy na palubovce?

Překvapivě jsem to moc neprožíval ani v posledním utkání. Atmosféra byla emotivní, ale pro mě už šlo spíše o postupné uzavírání jedné etapy. Ještě před pár týdny jsem si zahrál veteránský turnaj v Klatovech, kde jsme vyhráli kategorii nad 40 let. To byla taková příjemná rozlučka s kamarády z kurtu. V závěru sezóny jsem se snažil tým podpořit naplno, abychom splnili náš cíl.

Neuvažoval jste přece jen o jedné sezoně v NBL?

U profesionálního sportu to takto nefunguje. Buď na to máte, nebo ne. Věděl jsem, že už chci věnovat energii jiným věcem a posunout se pouze do role manažera.

Byl jste v závěru kariéry zdravotně v pořádku?

Až na jeden výron kotníku během tréninku a další drobné zdravotní starosti, které mě provázely celou kariéru, jsem byl fit. Neměl jsem žádné větší potíže a poctivě jsem absolvoval všechna týmová cvičení.

Co vám basketbal dal do života, zejména z lidské stránky?

Začínal jsem s basketbalem až v patnácti, původně jsem hrál fotbal jako brankář. Velký vliv měla má učitelka tělocviku, paní Krajčová, která mě ke sportu přivedla. Vstoupil jsem do basketu pozdě, ale pohyboval jsem se ve výjimečném prostředí, kde působili skvělí hráči. Díky vlastní dřině a tvrdé práci jsem se postupně posouval dopředu. Vážím si, že řada těch, se kterými jsem začínal, už dnes nehraje, zatímco já zůstal sportu věrný a Hradec je stále mou srdeční záležitostí.

Na které momenty v kariéře vzpomínáte nejraději?

Nejsilnější pro mě byla začátečnická léta, kdy jsem překonával obtíže a rychlým zlepšováním se dostával na úroveň ostatních. Podepisování prvních smluv nebo práce ve špičkových týmech byly významné okamžiky. Basketbal mi dal možnost žít v kolektivu, zažít disciplínu a naučit se odpovědnosti.

Lituje dnes něčeho, co byste v kariéře udělal jinak?

Snad jen jedné chvíle v Novém Městě – postrádal jsem tehdy víc bojovnosti a pod tlakem malých šancí jsem utekl do komfortní zóny. Dnes vím, že jsem v tu chvíli měl bojovat více. Jinak nelituji ničeho; vždy jsem se snažil do všeho dát maximum.

Platí podle vás, že chyby posouvají – nejen ve sportu, ale i v životě?

Bezpochyby. Každá chyba je šancí k posunu. Klíčové je umět si ji přiznat a poučit se z ní. Někdy to člověku chvíli trvá, ale každá taková zkušenost má nakonec smysl.

Jak náročné bylo skloubit hráčskou a manažerskou pozici?

V první lize to šlo, protože utkání bylo jen jedno týdně a kolegové i partneři byli tolerantní. Pomohlo mi, že jsem v týmu věděl o potenciálních problémech dřív, než se naplno projevily. Nejhorší byl můj první extraligový rok ve funkci. Veškerou práci jsem nesl na svých bedrech a hodně to odnesla moje rodina. Po sestupu se mi podařilo klub stabilizovat a ustát těžké období.

Zvenčí sestupová sezona před dvěma lety působila téměř jako kolaps klubu. Jak jste ji vnímal vy?

Bylo tam několik smolných momentů, například selhání časomíry v důležitém zápase s USK Praha či zranění klíčového hráče během svátků. Postupně se sčítalo více problémů, a sezona se zlomila. Právě díky této zkušenosti teď vím, jak v extralize vést klub lépe.

Dá se tedy říct, že dnes je klub silnější než dříve?

Určitě. Odloučili jsme se od Sokola, založili samostatný spolek, přibrali nové partnery a posílili profesionalitu celého vedení. Díky energii partnerů a okolí jsme dnes mnohem dál než před několika lety.

V uplynulé sezoně jste první ligu jasně ovládli. Čekal jste až tak dominantní průběh?

Skutečně jsem nečekal, že prohrajeme jen jeden zápas. Věděl jsem ale, že máme mimořádně silný kádr, jehož úroveň se blížila extralize. Už v létě jsme řešili možnost postupu – kdybychom nevypadli s Litoměřicemi, mohli jsme postoupit rovnou skrz konec Kolína. Přes úvodní zklamání hodnotím sezonu více než pozitivně, podařilo se nám včas vyřešit interní potíže a připravit tým na návrat mezi elitu.

Byl jasný cíl první ligu zcela opanovat?

Ano, jasně jsme šli za cílem vyhrát soutěž. Trenéru Pedjovi Stamenkovičovi jsem dal volnost při výběru hráčů a on skvěle dokázal v týmu nastavit pracovní morálku i sebevědomí. Pracovali jsme také na motivaci hráčů, do týmu se zapojily posily z Kolína, v závěru jsme ještě posílili rotaci Tomášem Mikyskou a do klíčových zápasů přivedli dvě zahraniční posily – obě dokonale zapadly a výrazně pomohly.

Jednou ze zmiňovaných posil je Kareem Lamonte Brewton, který během dvou utkání zanechal výraznou stopu. Jaký byl jeho hlavní přínos?

Kareem byl skutečný lídr – v prvním utkání dominoval, ve druhém spolehlivě pomohl týmu. Stejně tak Matija Popovič, druhá zahraniční posila. Ukázalo se, že i v krátkodobém angažmá mohou hráči sehrát klíčovou roli, pokud je tým dobře nastavený. Důležité ale bylo, že já i Pedja jsme se během sezony snažili předat větší odpovědnost ostatním, aby se naučili být tahouny oni sami.

Jak byste popsal roli trenéra Stamenkoviče? Bude ještě v budoucnu nastupovat jako hráč?

Pedja už bude působit pouze jako trenér, v extralize už nenastoupí – na tom jsme se od začátku shodli. Má naši plnou důvěru. Víme, že spolupráce bude pokračovat i v náročnějších chvílích a počítáme s tím, že pokud získáme silnější partnery, tým posílíme. Pedja má také rodinu a aktuálně se s ní stěhuje do Opatovic, takže jeho nasazení a kombinace soukromých i pracovních povinností si velmi vážím.

V jakém jazyce s hráči komunikuje?

Trénuje převážně v angličtině, což vyhovuje týmu i zahraničním posilám. Basketbalová angličtina je v praxi často jednodušší než české ekvivalenty, takže to všem bez problémů vyhovuje.

Jaké ambice máte do nové extraligové sezony?

Klíčové bude, jak se k tomu postaví město. Zda se nám dostane adekvátní podpory, nebo budeme muset bojovat s rozpočtem. Hodně záleží i na zdraví kádru a začátku sezony, který v české lize často rozhoduje o zbytku ročníku. Bohužel, dotace z města bývají jasné až v průběhu podzimu, takže letos opět skládáme tým v určité nejistotě. Snažíme se proto i o nové partnery, protože extraliga je dnes především o financích – Nymburk operuje s rozpočtem kolem 40 milionů, Brno hrálo finále s polovinou. Úspěch závisí na tom, jak silný tým dokážete reálně složit.

Dá se tedy říct, že ve basketbalu stejně jako v jiných sportech jde především o finance?

Bez nich to dnes nejde. Nestačí už jen dobře poskládaný tým. Chce to marketing, servis, program pro diváky, a právě zajištění zážitku je dnes stejně důležité jako sport sám. V hale musí být show, DJ, světla – to něco stojí. Doba se mění a kluby to musí reflektovat, jak ukazují příklady i v zahraničí.

Kam chcete hradecký basketbal dlouhodobě posunout?

Krátkodobě se chceme stabilizovat, budovat silné jméno v českém basketbale a zajistit klubu pevné místo mezi extraligovou elitou. Musíme růst každou sezonu. Největší výzvou je nová hala – město nutně potřebuje multifunkční arénu pro nejméně 2 000 diváků, zázemí pro partnery a prodejní i marketingový prostor. Dlouhodobě bych rád inspiroval Hradec k propojení více sportovních oddílů pod jednotnou značku, podobně jako to udělali v Bratislavě nebo jak funguje FC Barcelona – silná značka, více sportů, silná identita a větší marketingový potenciál. Bez nové infrastruktury a sjednocení identity nebude možný další růst, ani možné budoucí evropské ambice.

A pokud budou podmínky i nadále příznivé?

Chceme z Hradce vybudovat stabilní tým, který může pravidelně bojovat o medaile a postupně si vytyčit i cíl účasti v evropských pohárech. Bez mezinárodní konfrontace nemůže hradecký basketbal dále růst. To je jasné dlouhodobé směřování.

Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: bkhk.cz