Z Hradce rovnou do balónového nebe

Jak dlouho už trvají přípravy na zářijovou akci „80 balónů nad Hradcem Králové“?

Jiří Hembal: Přípravy začaly už koncem minulého roku. Tehdy podával kamarád David Línek žádost na magistrát v rámci oslav 800. výročí první písemné zmínky o Hradci Králové. Právě v té době se rozběhla jednání s městem o podpoře celé akce – a s tím přišly i první úvahy o podobě fiesty. David pořádá už několik let podobnou akci ve Skalici – tam má za sebou šest ročníků. Když zjistil, že město vypsalo granty ke kulatému výročí, oslovil nás jako místní – známe prostředí, takže dávalo smysl se do toho pustit společně. Číslo 80 je kompromis – 800 balónů by bylo přece jen příliš.

Hana Hembalová: To by bylo i logisticky nereálné. Největší akce na světě, například v Americe, mívají kolem 700 balónů. Naše bude letos pravděpodobně největší v Evropě. Francouzská fiesta, která obvykle drží prvenství, se letos nejspíš kvůli autorským právům neuskuteční.

Půjde tedy o český rekord?

Hana: Ano. Dosavadní maximum bylo kolem čtyřiceti balónů. My ten počet zdvojnásobíme.

Co bylo zatím při přípravách nejtěžší?

Jiří: Určitě sehnat 80 balónů. Pouze v Česku by to nešlo, proto jsme oslovili zahraniční kolegy. David zná mnoho pilotů ze závodů, já jsem se potkal s řadou lidí na podobných akcích. Nakonec se to podařilo – a dokonce máme i náhradníky, kdyby někdo vypadl.

Ze kterých zemí piloti dorazí?

Jiří: Účast potvrdili například Maďaři, Němci, Rumuni nebo třeba Litevci. Dá se říct, že zastoupení bude mít skoro celá střední Evropa.

Jak se koordinuje takové množství balónů?

Jiří: Každý let začíná předletovým briefingem – probírá se počasí, určí se časové pásmo pro vzlet a přistání. Ranní lety budou lehce soutěžní: cílem bude naletět co nejblíž ke špičce Bílé věže – tedy přesně na GPS souřadnice. Nejde o výšku, ale o přesnost. Odpolední lety budou atraktivní hlavně pro veřejnost – půjde o hromadné starty z louky za Kauflandem, kde bývá Majáles. Všechny balóny se tam postupně nafouknou a odstartují. Nedokážeme ale zaručit, že přeletí přímo nad městem – to záleží na směru větru.

A co bezpečnost? Při tolika balónech to asi není jednoduché.

Jiří: Existuje jednoduché pravidlo: pilot nahoře se musí dívat pod sebe – nahoru nevidíte, balón má průměr kolem 20 metrů. Lehký kontakt balónů nevadí, spíš se od sebe odrazí. Ale kdyby někdo narazil do koše zespodu, mohl by poškodit obal. Každý koš má píšťalku – když někdo stoupá nebezpečně rychle, dá se na to díky ní upozornit. Největší riziko hrozí balónu pod vámi.

Jaké to je, mít takovou akci právě v Hradci?

Hana: Máme z toho velkou radost. Hradec má balónovou historii a jsme rádi, že se sem balónové nebe vrací. Bez podpory magistrátu a oslav 800 let by se to asi nepodařilo – rozpočet na takovou akci je velký. Doufáme jen, že vyjde počasí.

Sledujete dlouhodobé předpovědi?

Jiří: Akce probíhá od 3. do 7. září – máme tak pět dnů. Kdybychom během nich nezvládli vzlétnout aspoň dvakrát, musela by to být opravdu extrémní smůla. Dlouhodobá předpověď má smysl tak 10–14 dnů předem, ale nejpřesnější je vždy až v řádu hodin před letem.

Co kromě samotných letů návštěvníky ještě čeká?

Hana: Po pátečním odpoledním letu, který bude hlavním bodem programu, bude hrát hudba a lidé si budou moct vyzkoušet tzv. ukotvený balón – ten je přivázaný k zemi a vystoupá jen do výšky cca 30 metrů. Večer pak proběhne show s hořáky. My jí říkáme „balónové žárovky“ – za tmy rozsvěcujeme balóny do rytmu hudby. Je to nádherná podívaná. Plánujeme asi pět balónů – všech 80 by se tam nevešlo. Původně jsme zvažovali i rekordní noční show, ale to by vyžadovalo stovky balónů.

Jak jste se vlastně k létání dostali vy dva?

Hana: Byla to trochu náhoda. Krátce po narození naší dcery mi volal kamarád s nápadem rozšířit nabídku cestovní kanceláře o lety balónem. Zeptal se mě, co si o tom myslím – a jestli bych to nenabídla manželovi. Jirku to zaujalo, oslovil firmu Kubíček – ti vyrábějí balóny a zároveň školí piloty. Do výcviku se pustil naplno a za tři měsíce měl hotovo. Bylo hned jasné, že ho to naprosto pohltilo.

Jiří: Skočil jsem do toho rovnýma nohama. Já předtím ani neviděl balón letět – první let jsem zažil až při výcviku. A už po půlhodině jsem chtěl sám ovládat hořák. Bylo to silné, návykové. Nedá se toho pustit.

Co jste dělali předtím, než jste se vrhli do balónového podnikání?

Hana: Jirka pracoval jako stavbyvedoucí, já byla na mateřské a věnovala se různým aktivitám. Když se ukázalo, že to pro nás není jen koníček, ale životní láska, rozhodli jsme se založit firmu a živit se tím naplno. Dnes je z toho skutečně rodinný podnik – kromě manžela létá i jeho bratr Honza.

Pamatujete si na svůj první let?

Hana: Já si ten svůj pamatuji naprosto přesně – letěli jsme s úplně novým balónem, který pilotoval syn pana Kubíčka, zkušený závodní pilot. Startovali jsme od zámku v Radešíně na Vysočině, v nádherné krajině plné rybníků. Přistání bylo o něco tvrdší, ale i to byl zážitek. Celkově mě ten let naprosto nadchnul.

Je pro vás létání stále romantické?

Hana: Určitě. Nelétám tak často jako manžel, většinou jsou v koši pasažéři. Ale když jsme na balónové fiestě mezi zkušenými piloty, kteří si s balóny doslova hrají v krajině, je to vždy silný zážitek.

Jiří: Rozhodně ano. Každý let je jiný – originál. Vyžaduje přípravu, výpočet nosnosti, pečlivé plánování. Zároveň nikdy nevíte, kde přesně přistanete. To je na tom to krásné. Vítr je pokaždé jiný a když se přesně trefíte na předem vytipovanou louku, je to satisfakce.

Na jakém principu balón vlastně letí?

Jiří: Na principu Archimédova zákona – rozdílu hustot. Když ohříváme vzduch v obalu, snižujeme jeho hustotu a balón stoupá. Když přestaneme topit, klesá. A pokud potřebujeme klesnout rychleji, použijeme vypouštěcí ventil, kterým uniká horký vzduch.

Co může pilot ovládat?

Jiří: Páčky hořáků slouží ke klasickému řízení výšky. Mnohé balóny mají i rotační ventil – klapku na boku obalu, která umožňuje otáčení kolem vlastní osy. To pomáhá zejména při přistání – můžeme natočit koš tak, aby byli pasažéři v bezpečné poloze. Dnes je to už standard u většiny obdélníkových košů.

Dá se říct, že jste v balónu tak trochu pasažérem větru?

Jiří: Přesně tak. A proto je tak důležitá předletová příprava. Sledujeme více meteorologických modelů, porovnáváme je a plánujeme trasu i přistání. Například pod Hradcem jsou dlouhé lesy – když to fouká tím směrem, raději vůbec nevzlétáme.

Kromě směru větru – jaké další přírodní podmínky vás omezují?

Jiří: Neletí se v dešti a absolutním nepřítelem jsou bouřky. I když je bouřka 30 kilometrů daleko, může ovlivnit let – skrz turbulence, stoupavé proudy nebo náhlé změny rychlosti.

Je pravda, že balóny mohou létat jen ráno a večer?

Jiří: Ano. Přes den vzniká tzv. termika – zem se ohřívá, vytvářejí se stoupavé proudy, které jsou pro balón nebezpečné. Můžete být vytaženi výš, než chcete, nebo naopak ztratit kontrolu při přistání. Proto létáme buď ráno, do tří hodin po východu slunce, nebo večer, kdy už termika ustupuje.

Co se stane, když přistanete někde, kam se nedá s doprovodným vozidlem zajet?

Jiří: Stává se to velmi zřídka – většinou přistáváme na loukách nebo u polních cest. Ale jednou jsme přistáli na louce, odkud nebyla žádná cesta. Museli jsme balón rozebrat a odnosit po částech. S tím nám pomohl náš pozemní tým.

Hana: Pilot komunikuje s posádkou na zemi vysílačkou nebo mobilem – máme i sdílenou polohu. Já si to vyzkoušela dvě sezóny – a je to někdy opravdu adrenalin. Sice v mapě vidíte, kde balón je, ale najít cestu k němu bývá výzva, hlavně v komplikovanějším terénu – třeba v Českém ráji nebo v Adršpachu. Pozemní tým je pro nás klíčový. Jejich úkolem je být na místě přistání dřív, než balón dosedne. Pilot během letu upřesňuje směr a dává instrukce, kam jet. Někdy je to skutečně dobrodružství.

Jak reagují pasažéři, když se let musí zrušit – třeba i na poslední chvíli?

Hana: Máme například paní, která s námi letěla až na třináctý pokus – a i tak byla velmi chápavá. Když někdo projeví nespokojenost, snažíme se mu to vysvětlit. Bezpečné vzlétnutí a přistání je u nás vždy na prvním místě. Nejde o to, že se nám nechce – cílem je kvalitní a bezpečný zážitek.

Stává se někdy, že zrušíte let až na místě?

Jiří: Zcela výjimečně – přibližně čtyřikrát za sezónu. Čím víc letů máme za sebou, tím lépe odhadujeme podmínky.

Máte nějakou nezapomenutelnou historku z přistání?

Jiří: Jednou jsme přistávali přímo na Baťkově náměstí – před vlastním domem. Bylo teplo, vítr úplně ustal a vytvořil se takzvaný „komín,“ který nás nepustil za hranice města. Pro tyto případy je každý koš vybaven manévrovacím lanem. To se upevní na karabinu, přičemž druhý konec hodíte dolů pozemnímu personálu. Ten nás potom vmanévruje do místa, kde lze s balónem bezpečně dosednout. Toho dne letěly nad Hradcem dva balóny. Ten druhý přistál bezpečně v parku na Střeláku. My jsme přistávali až druzí. Na nás už čekalo velké uvítání – hasiči, policie, televize…

Hana: Manžela policisté nepustili z koše, dokud si nedýchnul. Dechová zkouška byla samozřejmě v pořádku. I když byli pasažéři nadšení, let jsme jim samozřejmě zopakovali.

Kde všude létáte?

Hana: Specializujeme se na východní Čechy – máme 12 odletových míst. Nabízíme lety nad krásnými lokalitami jako přehrada Les Království, hrad Potštejn, Pastviny nebo Český ráj. Kromě toho nabízíme i privátní lety – když si klient vybere vhodné místo ke vzletu, jsme schopni vzlétnout téměř odkudkoliv.

Máte nějakou specialitu?

Hana: Ano – zimní přelety Krkonoš. Zima je ideální období, protože není termika a máme prostor a čas bezpečně přeletět celý hřeben našich nejvyšších hor.

Máte nějaký vysněný let, který byste si rádi splnili?

Hana: Manžel už létal v Dubaji, na Filipínách nebo v Alpách. Mým snem jsou hory – stačily by mi třeba i Tatry, nemusí to být rovnou Alpy.

Jiří: Takže máme plán na příští zimu!

Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: Archiv Jiřího Hembala, Matěj Holaň