Zvládám zachovat klidnou hlavu, říká kapitán hradeckých florbalistů

Loňská sezóna byla vaše první v druhé nejvyšší soutěži. Kde jste viděl největší rozdíl oproti Národní lize?

Pro nás to takový rozdíl nebyl, co se týká přímo nás. Hodně jsme na sobě pracovali už v době, kdy jsme hráli Národní ligu. Se zlepšením našich výkonů přišel i postup. První liga je samozřejmě rychlejší, tvrdší, máte na všechno méně času. Na druhou stranu jsme měli dobrou letní přípravu a byli jsme fyzicky velmi dobře připravení, o čemž svědčí i to, že jsme po základní části skončili na pátém místě.

Daří se vám i v předsezónních pohárech, kde pravidelně porážíte i superligové mančafty. Je toto srovnání pro vás motivací, že byste to do nejvyšší soutěže mohli brzy dotáhnout?

Určitě se snažíme o další posun, s první ligou jsme spokojení teď, ale brzy už nebudeme. Klubovou strategii máme nastavenou tak, že bychom chtěli do tří let do Superligy postoupit. Už teď si troufnu říct, že patříme do lepší poloviny naší soutěže, minimálně co se týče předvedené hry. Máme před sebou ještě dlouhou štreku, pracujeme na věcech jako je herní systém a fyzička. Letošním cílem je semifinále play-off, opět si tak o krůček polepšit oproti loňskému čtvrtfinále.

Jste poměrně mladý tým, v kádru máte pouze dva třicátníky. Jak jste vlastně mančaft sestavili?

S postupem do první ligy přišlo hledání nových hráčů. Přeci jen herní požadavky jsou ve vyšší soutěži o něco větší, museli jsme do toho tedy zasáhnout zvnějšku. Za poslední rok a půl k nám přišli tři nebo čtyři hráči se zkušenostmi ze Superligy. Většinou to jsou bývalí odchovanci, jako Maty Velc, který má za sebou pět sezón v nejvyšší soutěži. Také jsme si vytáhli tři šikovné kluky z naší juniorky. Kádr se nám tedy obměnil, ale většina z nás jsou odchovanci nebo hráči, kteří za FbC mají odehraných několik sezón.

Jakou máte v týmu partu?

Řekl bych, že velmi dobrou. Je znát, že v týmu máme několik věkových skupin. Ale i přes to si skvěle rozumíme, tým je navzájem propojený. Neděláme tam rozdíly, často děláme různé nesportovní aktivity společně. Každý nový hráč, který k nám přijde, se do naší party rychle začlení.

Juniorský tým na podzim oslavil postup do juniorské extraligy. Jak důležité je pro váš klub, že se to podařilo?

Poslední roky se nám z hlediska juniorské kategorie příliš nepovedly. Dlouho se hledal trenér, byly početně velmi slabé ročníky. Z toho vyplývalo, že bylo sedm až osm kvalitních kluků, jenže v tomto počtu nelze utáhnout juniorskou extraligu. Jsem rád, že po dlouhé době máme juniory, kteří chtějí hrát, jsou odchovanci a mají slušný potenciál se dostat do áčka.

Všiml jsem si, že se klub zvedá i po marketingové stránce. Je to do nějaké míry příprava na váš další posun?

Marketing je v dnešní době naprosto klíčový aspekt. Každý tým, který se chce posouvat, by ho měl mít na špičkové úrovni. Máme na to lidi, kteří tam jsou i na plný úvazek, takže tomu mohou dávat vše. Projevuje se to třeba na sociálních sítích, kde jsme daleko víc vidět. Přišli k nám noví sponzoři, jsme vděční městu, že nám vychází vstříc co se týče prostorů. Je to tedy tak, že je to naše příprava na další posun, se sponzory přichází peníze a díky tomu i lepší podmínky pro nás hráče.

Jak jste se stal tady v Hradci kapitánem mužstva?

Roli kapitána zastávám čtvrtým rokem, předtím jsem s tím měl zkušenosti z juniorky, kde jsem tuto roli také zastával. Před těmi čtyřmi lety se o tom hlasovalo, zároveň mě i trenéři do té role chtěli pasovat, jelikož věděli, že s rolí kapitána mám zkušenosti. Obecně jsem výřečný, společenský člověk, který je pro každou srandu. Zároveň věřím, že mám určité vůdčí schopnosti, přičemž se snažím týmu dávat nějaký směr a sjednocovat ho. Nepřipouštím si úplně nějaký tlak, což si myslím, že je pro kapitána důležité. A také zvládám zachovat klidnou hlavu ve vypjatých situacích, což mi také pomáhá.

Musel jste už řešit ze své pozice nějaké interní problémy?

Být kapitán s sebou nese řešení těchto věcí. Byly situace, kdy se nám nedařilo na hřišti a hledaly se chyby v tréninku a v kabině. Poté přichází pomluvy a negativní atmosféra. V těchto chvílích se snažím hledat pozitiva a měnit atmosféru k lepšímu.

Máte tam mezi spoluhráči někoho, kdo vám ve vůdčí roli pomáhá?

Máme tzv. radu starších, se kterou se jednou za měsíc scházíme a probíráme důležité věci, jako je chod klubu a morálka na trénincích. V této skupině je šest lidí, kteří jsou takovou spojkou mezi kabinou a trenéry. Když trenéři dělají nějaká rozhodnutí, mají díky nám možnost vědět, jak to vnímá tým. Jakmile s něčím jako tým nesouhlasíme, v rámci rady to probereme a navrhneme trenérům nějaký kompromis. A funguje to i opačně, když chtějí trenéři něco měnit nebo inovovat.

V týmu hraje i váš bratr Štěpán. Jaká je mezi vámi dynamika?

Brácha je velmi pokorný hráč, který nevypustí jediný souboj. Dobře předvídá herní situace. Kolikrát se ostatní kluci v týmu diví, jak dobře spolu vycházíme. Dříve jsme měli hodně bratrských dvojic a spousta z nich se mezi sebou hašteřila. U nás takové problémy nejsou, brácha je zároveň můj velmi dobrý kamarád. Když spolu hrajeme, rozumíme si, souhra nám klape. V určitých herních situacích přemýšlíme stejně a myslím si, že to je pro klub jedině dobře, když si dva hráči tak dobře rozumí.

Čemu se kromě florbalu rád věnujete?

Rádi se snoubenkou jezdíme na hory, snažíme se objevovat nová místa. Často jezdíme do Itálie nebo do Rakouska, české hory máme samozřejmě také velmi rádi. V přírodě můžeme vypnout od městského stresu, který tu zažíváme. Zároveň je to fyzická aktivita, a jako aktivní člověk se na horách cítím jako ryba ve vodě. Co se týká knížek, tak se nejvíce zajímám o křesťanskou literaturu. Čtu různá svědectví, baví mě autobiografická díla o věcech, které se staly.

Máte tedy vztah k víře? Jak vás v životě ovlivňuje?

Ano, mám, nazval bych se aktivním křesťanem. Když nemáme zápas, tak každý týden navštěvuji naše křesťanské společenství. Řekl bych, že to výrazným způsobem formuje můj život. Víra formuje mé morální hodnoty, způsoby chování a uvažování. Jsou pro mě důležité jiné hodnoty, než je například konzum a majetek. Ovlivňuje mě to velmi pozitivně a cítím se svobodný.

Máte křesťanství v rodině?

Ano, mám to převzaté od rodičů, jsem z křesťanské rodiny. Ale musel jsem si na to přijít především sám. V období puberty jsem občas zpochybňoval, jestli to, v co věřím, tak skutečně je. Došel jsem do bodu, kdy jsem se rozhodl sám za sebe, že ta cesta, po které jdu, je ta moje osobní. Našel jsem se v tom, je to pro mě důležité a v jistých ohledech to pozitivně určuje směr mého života.

Co je pro vás na víře nejdůležitější?

Osobní vztah s Ježíšem Kristem a to, co pro mě znamená. Věřím, že je tvůrcem všeho kolem nás i nás samotných. V mém životě je na prvním místě. Víra pro mě znamená aktivní vztah s Bohem, který mě miluje. Mohu se k němu upnout, když mě něco trápí. Nebo naopak se mohu společně s ním radovat, když zažívám radostné období. Je to tedy tak, že zažívám radost nezávisle na okolnostech. Každý den vstávám s pocitem vděčnosti za to, že tu jsem a chci tuto radost a vděčnost šířit mezi ostatní lidi. Víra je součást mého života, něco, čemu věnuji svůj čas.

Sportovci často věnují své branky nebo úspěchy Bohu. Máte to podobně?

Abych byl upřímný, tak já si tyto věci připomínám hlavně před zápasem. Před každým utkáním se modlím, ne tedy za to, abychom vyhráli, to mi přijde poněkud povrchní. Modlím se za zdraví hráčů a abychom byli soudržní. A především Bohu děkuju za to, že ten sport mohu vůbec dělat, že jsem zdravý a že na to, abych mohl hrát, mám prostředky. Co se týká té bezprostřední reakce například po gólu, tak jsem soustředěný na svůj výkon, takže myslím spíše na náš tým a výsledek. Když se nad tím zamyslím po zápase, tak pociťuji vděčnost za ty jednotlivosti.

Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: Luboš Lorinc