Každý je tak trochu model, říká fotograf Dušan Vaško
29. června 2026
Začalo to vlastně únavou z domlouvání. Dušan Vaško dřív fotil hlavně portréty – domlouval si focení přes facebook a instagram, hledal lidi, plánoval termíny, řešil místa. Jenže po čase zjistil, že víc energie dává do komunikace než do samotného focení. „Na podzim jsem oslovil asi jedenáct holek a nevyšlo ani jedno focení. Tak jsem si říkal: kde jsou vlastně všichni lidi? No přece venku. Přímo tady v Hradci,“ popisuje moment, kdy vzal foťák a vyrazil do ulic.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Právě v tom našel něco, co mu u klasických portrétů chybělo: nejistotu, náhodu a okamžitou reakci. Nikdy dopředu neví, koho potká, jaké bude světlo ani jestli z procházky přinese jednu použitelnou fotku. Někdy stačí čtyři minuty na nádraží a má hotovo. Jindy chodí dvě hodiny a nakonec nepoužije nic. „Každé focení je výzva. Nemůžu si naplánovat lidi, nemůžu říct: ty vypadáš dobře, postav se sem. To takhle nejde,“ vysvětluje. Jeho videa ale nejsou jen o výsledné fotografii.
Divák vidí cestu: pohyb městem, hledání záběru, ruce na foťáku, zaměření člověka v prostoru a až potom hotovou fotku. Dušan k tomu používá malou kameru připnutou na popruhu batohu, která snímá jeho pohled při focení. Produkce jednoho videa mu v průměru zabere zhruba dvě a půl hodiny – od samotné procházky přes úpravu fotek až po střih. „Chtěl jsem ukázat i to pozadí. Aby člověk viděl, koho fotím, jak jdu, jak to vnímám. Samotná hotová fotka by podle mě lidi tolik nezaujala,“ říká.
Fotografování a natáčení videí přitom nejsou jeho hlavním zaměstnáním. Pracuje jako projektový manažer a focení má jako vedlejší činnost. Věnuje se mu zhruba šest let a příběh, jak se k němu dostal, je podobně nahodilý jako jeho osobitá tvorba na sociálních sítích. Začalo to doma, docela obyčejně: foťák, který byl původně vánočním dárkem pro tehdejší manželku, ležel dlouhé měsíce ve skříni. Dušan ho vzal do ruky, začal zkoumat clonu, ISO, ohniskovou vzdálenost – a postupně zjistil, že ho to baví víc, než čekal. „Bylo to konečně něco uměleckého. Něco úplně jiného než práce. A v tu chvíli mě to chytlo,“ vzpomíná.
Na jeho videích je zřetelná i silná vazba k Hradci. Nebere ho jen jako kulisu, ale jako živé město: lavičky, parky, zastávky, voda, lidé v pohybu. Nejraději má léto, kdy je město plné života a všechno se zazelená.
Do budoucna chce svůj projekt posouvat dál. Hradec zůstane hlavním místem, ale lákají ho i další lokality v okolí – třeba Kuks, menší města nebo Pardubice. Vedle toho chce víc pracovat s lidmi přímo: oslovit dvojici v parku, nabídnout jí několik fotek, nebo snímek rovnou vytisknout a předat na místě. „Někomu udělám hezký den a on ho udělá mně, když se mu to bude líbit. Na to se těším,“ říká Dušan Vaško v podcastu Salonky.
Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: Archiv Dušana Vaška