Není to pomník k obdivu z odstupu, ale živý prostor pro lidi

„Kašna se skládá z devíti samostatných objektů různých výšek, které vytvářejí dynamickou kompozici,“ řekl architekt Preininger, kterého doplnil kolega sochař Pavlacký: „Devět objektů také symbolicky odkazuje na devět královských věnných měst, mezi něž Hradec Králové historicky patří.

Můžete popsat váš první dojem po vyhlášení výsledků mezinárodní soutěže, kdy odborná porota vybrala jako vítězný právě ten váš? Co podle vás rozhodlo?

Tomáš Pavlacký: První pocit byl samozřejmě velká radost prolínající se s vědomím odpovědnosti. Konkurence byla početná, což je velkým přínosem pro soutěž samotnou a velkou kvalitativní zkouškou pro návrh, který jsme do soutěže odevzdali. Věřili jsme mu, přesto je úspěch vždy překvapením, jelikož nevíte, s jakými jinými návrhy se v soutěži „utkáváte“. Přáli jsme si, aby vše bylo správně pochopeno. A rozhodnutí poroty je důkazem, že se tak stalo. Porota ocenila, podle slov jejího předsedy pana architekta Okamury, vysokou výtvarnou a architektonickou kvalitu, ale také funkčnost a technické řešení.

Jak byste vaše dílo popsali a co bylo hlavní ideou návrhu?

Petr Preininger: Kašna se skládá z devíti samostatných objektů různých výšek, které vytvářejí dynamickou kompozici. Každý objekt je svým způsobem originální geometrií, ale dohromady tvoří harmonický celek. Hlavní ideou bylo vytvořit vodní prvek, který nebude jen sochou, ale také prvkem vybízejícím k interakci.

TP: Chtěli jsme, aby lidé mohli přijít, dotknout se vody, stát se na chvíli součástí díla samotného. Devět objektů také symbolicky odkazuje na devět královských věnných měst, mezi něž Hradec Králové historicky patří.

Které motivy a inspirace se promítly do tvaru a celkového výrazu kašny?

PP: Zásadní inspirací pro nás byla modernistická architektura Hradce Králové, především díla Josefa Gočára a Jana Kotěry. Geometrie, štítové tvary a rytmické členění fasád jsme transformovali do současného výtvarného jazyka. Nejde ale o doslovnou citaci, spíše o reminiscenci a odkaz. Pracovali jsme s podobnými principy – geometrickou abstrakcí, hrou světla na lomených plochách, důrazem na vertikálu. Současně jsme hledali něco, co bude specifické pro 21. století, co bude citlivě komunikovat s kamennou architekturou náměstí, ale nebude se tvářit historicky.

Jakým způsobem váš návrh reaguje na historický kontext Velkého náměstí a jeho architektonické vrstvy?

PP: Velké náměstí má několik architektonických vrstev – od gotiky a baroka přes renesanci až po modernu. My jsme se rozhodli navázat právě na tu modernistickou linii, která je pro Hradec Králové tak typická a výjimečná, a obsahově ji prolnout se středověkou historií královského města. Materiálově pak reagujeme na kamenné prvky náměstí, kdy probarvovaný beton s kamenickou povrchovou úpravou odkazuje na okolní stavby. Měřítko jsme volili tak, aby kašna nekonkurovala dominantám náměstí, ale přesto měla dostatečnou výtvarnou sílu.

Plánovali jste od začátku kašnu jako výrazné solitérní dílo či spíše prvek, který se měl citlivě „ztrácet“ v prostoru?

TP: Od začátku jsme hledali balanc mezi těmito dvěma přístupy. Výraz kašny má být silný a jasný, v tom tkví její svébytnost. Zároveň jsme ale chtěli, aby přirozeně zapadla do prostoru náměstí a nebyla agresivní. Proto jsme volili kompozici z více objektů různých rozměrů, jejichž silueta vytváří dynamickou hru. Při pohybu kolem této kašny se dojem z ní mění. Někdy splyne s prostorem, jindy vystoupí jako dominanta. Tím, že do kašny můžete i vstoupit, přestává být jakýmsi „uzurpátorem“ prostoru, kterým by byl jeden solitérní objekt.

Do jaké míry u vašeho návrhu hraje roli světlo, voda, zvuk v různých denních nebo nočních časech?

TP: Světlo je klíčové. Geometrické lomené plochy vytvářejí proměnlivou hloubku stínu v průběhu dne. V noci je kašna decentně podsvícená tak, aby byla zvýrazněna plasticita a osvětlení přitom nebylo rušivým vůči náměstí. Celé sousoší je nosičem vodního elementu a této podmínce podléhá. Prameny vody přetékají přes okraj, tečou kanelurami a následně se tříští. U každého z objektů se to děje v jiné výšce a vzniká tím celková živá struktura. Zvuk vody je řeč kašny a opravdu se těšíme, co uslyšíme.

Jak se zrodila vaše spolupráce a jak jste si rozdělili role při tvorbě?

PP: Známe se již od studií na Vysokém učení technickém v Brně. Několik let máme ateliéry v jedné budově. Já architektonický, Tomáš sochařský. Přirozeně se setkáváme a řešíme, každý ze své pozice, architekturu a výtvarné umění i mimo projekty, kterých se účastníme. Tato bezprostřednost se, v případě potřeby, zákonitě přeleje do konkrétní spolupráce. Výsledkem je v tomto případě dialog mezi sochou a architekturou.

Které materiály jste pro kašnu zvolili a proč?

TP: Zvolili jsme okrově pigmentovaný litý beton s kamenickou povrchovou úpravou. Tento materiál má několik zásadních předností – vysokou trvanlivost, pevnost a možnost lití celku jako monolitu. Tradičním materiálem pro stavbu kašen byl v historii například božanovský pískovec, který ale v našem případě není použitelný. Nemohli bychom s ním pracovat jako s monolitem, ale pouze s čepovanými segmenty, které by nedávaly smysl nejen esteticky, ale především funkčně a staticky.

PP: Beton v našem případě tedy není náhražkou za kámen, ale logickou volbou, která spojuje praktičnost, funkci i již zmiňovanou modernitu. Tomáš při této volbě čerpal ze svých kamenosochařských zkušeností a praxe s materiálem.

TP: Představte si beton jako uměle vytvořenou horninu. Zatímco hornina má v sobě zápis historie Země, beton má v sobě zápis stavu společnosti a doby, ve které vytvrdnul. Už od stavby betonové kupole Pantheonu v Římě před více než dvěma tisíci lety byl beton moderním materiálem stejně, jako v každé následující době. Je to materiál sochařsky i architektonicky přirozený. Záleží jen na volbě jeho zpracování. My volíme přesah k tradiční povrchové úpravě způsobem kamenického šalírování, což je přesekání plochým kamenickým dlátem. To je pro nás důležité nejen z praktického, ale i obsahového hlediska.

Je těžké vytvořit moderní dílo pro historické centrum města?

TP: Je to velká výzva. Závazek vůči veřejnosti, obyvatelům i místu samotnému. V návrhu musíte respektovat historii, a přitom se nebát být současnými. Snaha nacházet to, co nazýváme „příbuzenský vztah“ s místem a jeho pamětí, bývá výchozím bodem návrhu. Při podobných projektech je také třeba počítat s technickými požadavky, které ale nesmí narušit kýžený dojem z celku. Právě tato komplexnost dělá takové realizace náročnými a zároveň velmi zajímavými.

Zaznamenali jste už nějaké reakce odborníků a veřejnosti na váš počin?

PP: Od odborné veřejnosti – architektů, historiků umění, kurátorů – jsme zatím zaznamenali velmi pozitivní reakce. Oceňují právě ten přístup k moderní tradici města, technickou promyšlenost i výtvarnou kvalitu. Co se týče širší veřejnosti, ta se teprve začíná s návrhem seznamovat. Komentáře na sociálních sítích vnímáme s určitým nadhledem, ne však s opovržením. Víme, že každé současné dílo v historickém kontextu vyvolá debatu, a to je vlastně dobře. Těšíme se, až budeme moci s lidmi o návrhu diskutovat přímo, vysvětlit jim naše záměry a odpovědět na jejich otázky.

K čemu by měla kašna sloužit? Jako místo setkávání, odpočinku, nebo symbol města…?

TP: Ideálně všemu najednou. Má být funkčním místem v každodenním životě města. Místem, kde se lidé zastaví, mohou se ochladit v horkém dni, nechat řádit děti mezi tříštícími se prameny vody. Taková interaktivita je pro nás důležitá, aby člověk mohl vstoupit mezi objekty, dotknout se vody, stát se součástí děje. Není to pomník k obdivu z odstupu, ale živý prostor pro lidi. Věříme, že právě toto spojení symbolického významu a praxe každodenního života je největší hodnotou. A zda se kašna stane i jedním ze symbolů města, to necháváme posoudit čas a především ty, kteří s ní budou žít – občany Hradce Králové.

Všechny soutěžní návrhy budou veřejnosti představeny na výstavě ve foyer Galerie moderního umění v Hradci Králové, která bude zahájena 27. ledna a potrvá do 15. února. Budete při vernisáži osobně přítomni? Jak se na tuto událost těšíte a co chcete přítomné veřejnosti sdělit?

PP: Určitě budeme přítomni a velmi se na vernisáž těšíme. Bude to první příležitost setkat se s širokou hradeckou veřejností tváří v tvář a vysvětlit náš návrh, odpovědět na otázky, diskutovat. Chceme lidem především sdělit, že náš návrh vychází z hluboké úcty k městu a jeho architektonickému dědictví. Srdečně zveme všechny na vernisáž i na následnou výstavu.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Vizualizace: město Hradec Králové