Od strojnických tabulek po psychiatrii, to vše nabízí knihkupec z Ambry

Jak se žije knihkupcům v současné digitalizované době?
Digitalizovaná doba je docela zajímavé téma, protože dochází k poměrně legračním situacím. Informuje totiž o všem, lidi jsou nalepení na monitorech počítačů i displejích mobilů a považují virtuální realitu za skutečnost. Realita je však někdy úplně jinde. Kdybych si ale v současné době nemohl zjišťovat informace na internetu, byl bych mrtvý. Vydavatelů knih je strašně moc a digitální doba mně umožňuje se k hledaným knihám dostat, je to velké ulehčení.

Knihkupectví na hradeckém nádraží, což je hodně neobvyklé, sídlí už dvaapadesát let. Mohl bys čtenáře Salonek ve stručnosti seznámit s jeho dlouhou historií?
Toto knihkupectví vzniklo za flašku gruziňáku. Zařídil to zaměstnanec tehdejšího národního podniku Kniha, divize Východní Čechy. Jeho jméno mně už vypadlo z paměti, ale byl to velice podnikavý knihkupec. Jednou se vypravil na tehdejší Československé státní dráhy a přemluvil se zmíněnou flaškou gruziňáku příslušného úředníka, aby tento prostor poskytl Národnímu podniku Kniha, což se stalo a v roce 1969 tady vzniklo knihkupectví, které nahradilo holičství. 

V jeho čele jsi patnáct let. Pokud vím, působil jsi předtím například v Červeném Kostelci. Jak jsi se dostal do Hradce?
Nádražní knihkupectví v Hradci jsem měl vždycky ve svém hledáčku a sledoval jsem ho. Po čase mně obchodní zástupce z jedné distribuční firmy oznámil, že původní provozovatel z knihkupectví odejde. V červnu roku 2006 se povedlo, že tento prostor dráhy svěřily mně. 

Byly začátky nesnadné, nebo šlo všechno jako po másle?
Zpočátku šlo všechno skutečně jako po másle. Pak ale začaly problémy. Po prvním roce mě odtud chtěl někdo vypudit, protože zde hodlal zřídit pekářství, což se mu nepovedlo a pokračoval jsem naštěstí dál.

Knihkupectví se jmenuje Ambra, což je pevná, voskovitá substance, která vzniká v trávicím traktu vorvaně. Proč?
Knihkupectví s tímto názvem jsem převzal v Červeném Kostelci. Název Ambra mu dali jeho zakladatelé Luděk Paprskář s Ondrou Hůlkou. Pochybuji, že si ještě budou pamatovat proč. Název Ambra jsem pak přenesl do Hradce a knihkupectví na nádraží se tak jmenuje dodnes. Zvažuji ale změnu názvu, mohlo by se jmenovat Houština podle slavné knížky spisovatele Václava Kahudy, z níž znám celé pasáže nazpaměť.

V souvislosti s jeho provozem nemohu nezmínit kritické období v roce 2019, kdy jsi dostal od Správy železniční dopravní cesty výpověď kvůli údajným dluhům na nájemném. Pokud vím, výpověď tě zastihla v zahraničí. Jak to tehdy bylo?
V roce 2018 u knihkupectví v nádražní hale bez varování vypukla rekonstrukce omítek. Moje knihkupectví bylo úplně zastavěné lešením a nebylo ani vidět. Samozřejmě záhy ubylo zákazníků a lešení tady bylo až dubna následujícího roku, což bylo zničující. Dluhy na nájemném sice byly, ale během května a června jsem je uhradil. Už předtím jsem rok a půl vyjednával pro svého syna pobyt v Kanadě v jazykové škole. Než jsme začátkem srpna odcestovali do Toronta, v půli července jsem dostal výpověď s tím, že mám knihkupectví vystěhovat do konce srpna. Dohoda nebyla žádná, pouze nabídka, ať se znovu přihlásím do výběrového řízení. Než jsem odjel do Kanady, aktivoval jsem určité lidi, kteří zařídili, abych mohl na místě zůstat i nadále.

Hrozící konec knihkupectví vyvolal vlnu nevole na sociálních sítích.
Nebylo to jen na sociálních sítích, ale i stálí zákazníci začali psát na ředitelství Správy železniční dopravní cesty, aby bylo knihkupectví zachováno. Mám dokonce informace, že tam byli i osobně.

Nyná probíhá rekonstrukce interiéru nádraží, neohrožuje i tato akce chod prodejny?
Rekonstrukce dlažby v hale začala v září minulého roku a opět provázela velký pokles prodeje. Znovu se museli angažovat určití moji zákazníci, kteří mě na různých úrovních začali propagovat, aby ke mně lidi chodili a knihy nakupovali. Samozřejmě šílená prašnost a hluk chodu knihkupectví taky neprospívá.

Vypadá to tak, že knihkupec není pouze prodavač knih, ale musí mít také hodně pevné nervy. Je to tak?
Určitě. Pořád je to boj o přežití.

Do jaké míry se za dobu, co zde působíš, změnila čtenářská obec?
Už v Červeném Kostelci jsem měl dost kvalitní klientelu a byl jsem zvyklý prodávat široký sortiment knih. V té době se ještě ve větší míře prodávala próza ve všech odstínech, romány lehčího zaměření. Postupem času jsem tento sortiment utlumil a zaměřil se na větší žánrový rozptyl. O čtenáře tohoto druhu knih není nouze.

Na jaký sortiment se tedy zaměřuješ především?
Mám tady od strojnických tabulek po psychiatrii. Kdo chce vyhlášku pro elektrikáře číslo 50, mám ji k dispozici nebo mu ji seženu. Mám tady publikace z oblasti filozofie, psychologie, dějin, historické i technické knihy a podobně.

Co sám rád čteš?
Pohybuji se v nešťastných historických dobách 20. století, jako jsou gulagy v Sovětském svazu, zajímá mě také židovská tematika, opomíjená 50. léta, příběhy lidí, kteří byli neustále pronásledovaní a čtu další podobnou literaturu. Baví mě i populární věda, běžnou beletrii už skoro nečtu.

Využíváš také e-shop?
Běžně ne. Nejlepší e-shop je moje výloha s tituly, které nikdo nemá.

Nejsou pro papírové knihy konkurencí e-knihy?
Myslím, že nejsou. Lidé využívající čtečky do mého knihkupectví prakticky nechodí. Jsou to takaví megaspotřebitelé průtokové prózy, kterou tady vlastně ani nemám. Knihy, které mě živí, na čtečkách stejně nikdy nebudou.

Do jaké míry tvoje podnikání poznamenala doznívající covidová pandemie? Udělal jsi v této souvislosti nějaké kroky?
V prvním období jsem to nechal být, byl jsem doma, do knihkupectví jsem dojížděl jeden den v týdnu kvůli skalním čtenářům, s nimiž jsem se dohodl telefonicky nebo mailem. Na podzim a ve třetí etapě jsem otevřel výdejní okénko. Kromě toho jsem si ještě sehnal jednu práci a byl jsem na brigádě. Zároveň jsem si hlídal, aby mně neutekly stěžejní tituly. Peníze, které jsem vydělal, jsem investoval do zboží.

Neměl jsi po všech těch peripetiích, které jsi tady zažil, chuť se na všechno vykašlat a pověsit tuto profesi na hřebík?
Dvakrát jsem to řekl před jedním kolegou, který mě ale rychle uvedl do patřičných mezí, tak jsem to neudělal. Všechny dramatické situace, které se tady za poslední dva roky děly, mně ještě spíše přihrály kvalitní zákazníky.

Jaké vlastnosti musí mít dobrý knihkupec?
Asi to dobře ilustruje nepoetické vojenské heslo: Voják se stará, voják má. Je to tak drsný kšeft, že si to málokdo dovede představit.

Co ti toto povolání přináší?
Velkým plusem je, že můžu spoustu lidí nasměrovat, když vím, jakou knihu jim doporučit. To jim může odpovědět na otázky, které hledají. Chodí sem také hodně vzdělaní lidé, kteří mě obohacují a ukazují mně nové směry.  

Jak vidíš budoucnost knihkupectví Ambra?
Zásadní věcí je, se neustále specializovat a mít tituly, které nemají větší obchody. Být stále ve střehu a mít zajímavé knihy co nejdříve.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera