Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 31. díl

Fotbal v Hradci Králové se datuje již od roku 1905 a za tu dobu se tedy v našem fotbalovém oddíle vystřídaly stovky, stovky a další stovky fotbalistů. Pamětníci, kterých již dnes není moc, si ještě živě vzpomínají na začátek padesátých let, kdy zde hrávali takoví skvělí fotbalisté jako např. brankář František Matys, zcela mimořádný hráč již končící svoji kariéru Pepi Bican, Jaroslav Kosina, Jiří Hemelík, Josef Pytlík, Josef Markvart, Josef Bořek a další. Každá doba měla své fotbalové hvězdy, a proto nejde v dnešní době vůbec ohodnotit, kdo byl lepší. Jaká by byla historická nejlepší sestava hradeckých Votroků, o to se pokusili autoři úspěšné knihy Černobílá historie Michal Petrák, Jiří Rádl a Tomáš Rademacher. Jak píšou autoři ve své knize, na výsledku historické sestavy se podílelo sedmdesát osobností kolem hradeckého fotbalu a z jejich názorů nakonec bylo určeno těchto jedenáct hradeckých plejerů.

Jako nejlepší trenér v historii hradeckého fotbalu byl podle očekávání vybrán hradecký rodák a patriot našeho města Ladislav Škorpil. Jeho trenérská bilance byla velice úspěšná a jeho renomé v československém a později českém fotbalu bylo a je dodnes stále na nejvyšší úrovni. S hradeckým ligovým dorostem získal v sezóně 1985/86 mistrovský titul a v sezóně 2001/02 se Slovanem Liberec muži vyhrál mistrovský titul za první místo v ligové soutěži. Jeho trenérské štace byly dvakrát v Hradci Králové, dvakrát v Liberci, dvakrát v DAC Dunajská Streda a v Dukle Praha. Tři roky působil i jako hlavní trenér u reprezentačního mužstva do 21 let. Jeho rukama prošly za celou jeho trenérskou éru desítky a desítky mladých talentovaných fotbalistů, kteří později skončili v reprezentaci.

Sestava, která z této ankety vzešla, se podle mého názoru určitě povedla, protože se na ní shodli i další fotbaloví odborníci a fanouškové hradeckého fotbalu. Samozřejmě zde působili i další kvalitní fotbalisté, ale přihlíželo se k tomu, kolik toho tito hráči v Hradci Králové odehráli a jaký měli vztah k našemu fotbalovému oddílu. Celá sestava je vlastně složena z fotbalistů, kteří téměř celou svoji kariéru strávili v černobílých barvách. Anketní historická sestava fotbalistů Hradce Králové nakonec dopadla takto – brankář Jindřich Jindra – obránci Vladimír Mráz, Jiří Hledík, Jan Rolko a Zdeněk Pičman – záložníci Jaroslav Hůlka, Zdeněk Krejčí a Rudolf Tauchen – útočníci Edmund Schmidt, Pavel Černý starší a Zdeněk Zikán.

Jindřich Jindra - brankář, přezdívka Čenda, narozen 19. 5. 1936, 242 zápasů. Brankář Jindra byl dlouhá léta velkou oporou hradeckých fotbalistů a dostal se až do reprezentace. Druhým brankářem byl v té době Milan Paulus a ten, který dosahoval svým brankářským uměním na úroveň svého kolegy v bráně Jindru, toho hodně proseděl na lavičce jako náhradník. Úžasná brankářská dvojice, která si rozuměla na hřišti i v soukromí. Jindra pracoval v ČKD jako slévač a pravidelně chodil do zaměstnání. Stávalo se, že hradečtí fotbalisté přijeli z ligového zápasu ze Slovenska ráno vlakem a on hned z nádraží odcházel na ranní směnu do ČKD, ač nemusel. Ostatní spoluhráči se utíkali vyspat do své postele. Na dnešní dobu neuvěřitelné, ale naprosto pravdivé.

Vladimír Mráz - obránce, narozen 19. září 1956, 308 zápasů a 0 branek. Velice kvalitní obránce, který toho uměl hodně a nebýt jeho zdravotních potíží, určitě by odešel do našich předních ligových týmů. Výborný kamarád, slušný, moc toho nenamluvil, ale na hřišti byl na něho naprostý spoleh. Odehrál spoustu zápasů, ve kterých kraloval, a býval nejlepším hráčem na hřišti. Za všech okolností by ho chtěl mít ve svém mužstvu každý ligový trenér.

Jiří Hledík – obránce, narozen 19. dubna 1929, 149 zápasů a 10 branek. Pamětníci zlaté éry hradeckého fotbalu, kdy se v ročníku 1959/60 stali fotbalisté Spartaku Hradec Králové mistry ligy, stále vzpomínají na tento úspěch a mají v paměti největší ikonu tohoto mužstva Jiřího Hledíka. Tento fotbalista dosahoval takových výkonů, že kdyby v době, kdy hrál on, byly takové podmínky, jako mají fotbalisté dnes, zcela určitě by oblékal dres těch nejlepších evropských klubových mužstev v Evropě. Byl to mimořádný fotbalista, který jako střední obránce uměl všechno. Pro výkopy brankářů soupeře si chodil vždy on a pravidelně hlavičkoval a vyhrával souboje s útočníky. Ve vzdušných soubojích byl naprosto nepřekonatelný a jeho tvrdost a fotbalová genialita mu pomáhaly být téměř vždy úspěšný. Jiří Hledík byl nejlepší fotbalista celé historie hradeckého fotbalu. Startoval za národní mužstvo na mistrovství světa ve Švédsku v roce 1958. Přestože jeho výkonnost neustále stoupala, na další mistrovství světa v roce 1962 se již nedostal. V ročníku 1958/59 totiž přestoupil ze Spartaku Sokolov (dnešní Sparta Praha) do Hradce Králové, dostal distanc na jeden rok a upadl v nemilost vedení národního mužstva. Odehrál ještě nějaké kvalifikační zápasy pro Chile, ale konečná nominace byla pro něho již krutá. Jako hráč byl na hřišti nepřehlédnutelný a hradeckými fanoušky doslova zbožňovaný.

Jan Rolko – obránce, přezdívka Barry, narozen 31. října 1948, 262 zápasů a 23 branek. Fotbal začal hrát jako dorostenec ve svém rodném Kolíně a přes vojenské týmy VTJ Milovice a VTJ Slaný se dostal do Hradce Králové, kde potom úspěšně působil až do roku 1981. Hned po příchodu z vojny v roce 1970 ho trenér Zdeněk Krejčí zařadil do základní sestavy na místo stopera. Jeho hra byla založena na výborné hře hlavou, fotbalovém myšlení a smyslu pro kombinaci, což zvláště u něho oceňoval špílmachr týmu Jarda Hůlka, který od něho dostával zezadu výborné přihrávky. Honza Rolko byl po dobu svého působení v hradeckých barvách na svém postu nenahraditelný a svým skromným vystupováním patřil vždy k nejoblíbenějším a nejsympatičtějším fotbalistům. Za jeho fotbalovou kariéru se vystřídalo podle jeho slov asi 12 trenérů a on nejraději vzpomíná na Zdeňka Krejčího, který mu dal šanci jako mladému začínajícímu fotbalistovi hned po jeho příchodu. Dobré vzpomínky má i na bývalého trenéra národního mužstva Dušana Uhrina, pro kterého má jen slova chvály.

Zdeněk Pičman – obránce, narozen 23. ledna 1933, 296 zápasů a 20 branek. Když přišel Zdeněk Pičman z pražského Dynama (dnešní Slavie Praha) do hradeckého mužstva, začínal zde hrát jako pravé křídlo a svými výkony hned zaujal všechny hradecké fotbalové příznivce. Později se přesunul na místo levého obránce a jeho výkonnost šla ještě nahoru. Stala se z něho velká opora zadních řad a dotáhl to až do stříbrného mužstva na olympijských hrách v roce 1964 v Tokiu. Měl velkou smůlu, že na postu levého obránce národního mužstva hrál tehdy jeho kapitán Ladislav Novák, který tam na dlouhou dobu za sebe nikoho nepustil. Zdeněk Pičman byl na tom podobně jako jeho spoluhráč Jiří Hledík. Oba fotbalisté hráli v době, kdy se do zahraničí nechodilo, ale oba by zcela určitě nastupovali v předních týmech Evropy. Trochu předběhl dobu, protože jako obránce měl patřičnou rychlost, byl tvrdý, výborně hlavičkoval, měl výbornou přihrávku a střelu, ale hlavně to byla osobnost týmu, jak na hřišti, tak i v kabině. Po skončení své fotbalové kariéry si vedl úspěšně jako vedoucí prodejny Ovoce – zelenina na bývalé Leninově ulici (dnes Gočárova třída).

Jaroslav Hůlka – záložník, přezdívka Brčál, narozen 1. července 1951, 277 zápasů a 37 branek. Takových tvůrců hry, jako byl záložník Hůlka, se vystřídalo v hradeckých barvách minimum, byl to mozek mužstva. Tento post byl a stále je pro fotbalové týmy nedostatkovým zbožím. Rodák z Pardubic přišel do Hradce v ročníku 1972/73 a hradeckým barvám zachoval věrnost po celou dobu své fotbalové kariéry. Uměl hrát oběma nohama, a když byl zraněn a nehrál, na hře hradeckých to bylo hned vidět, že tam chybí rozehrávač a osa týmu. Přestože jeho předností nikdy nebyla rychlost, jeho technická zdatnost byla na takové úrovni, že tento handicap nebyl ve hře týmu nikdy znát. Přestože Jaroslav Hůlka nebyl tím pravým klasickým střelcem, hradečtí fanoušci si určitě pamatují na ročník 1972/73, kdy dal nádhernou branku ze třiceti metrů v ligovém zápase s VSS Košice, při které vymetl šibenici v brance tenkrát vynikajícího brankáře Švajlena. Tímto utkáním se v hradeckém ligovém týmu chytnul a od té doby potom nastupoval v základní sestavě. Vždy ho zdobila skromnost a slušnost. Tento fotbalista hrál výborně i nohejbal a v Hradci mezi fotbalisty neměl nikdy konkurenci, a protože se rád sázel, vždy tyto zápasy vyhrával. K jeho největším zálibám patří jeho krásná chalupa v Kunvaldu v Orlických horách a chov papoušků.

Zdeněk Krejčí – záložník, přezdívka Bochník, narozen 9. září 1928, 145 zápasů a 9 branek. Tento fotbalista byl pro mužstvo Spartaku Hradec Králové velkou osobností týmu a to samé předváděl ve své trenérské kariéře po skončení aktivní činnosti. Byl to právě on, kdo v nejúspěšnější době, kdy Hradec Králové vyhrál I. ligu, byl tím hráčem, který dával mužstvu ten správný směr a byl hlavním tvůrcem všech zápasů, které odehrál v dresu hradeckých fotbalistů. Nebyl nijak rychlý, ale s balonem to uměl a svými přihrávkami zásoboval útočníky, kterým vytvářel brankové šance. Mezi fotbalovými příznivci měl letitou přezdívku Bochník, jež mu zůstala až do konce fotbalového života. Ta přezdívka vznikla takto: Jednou kopal Krejčí trestný kop, který se mu moc nepovedl, a vysoko překopl branku. Na to hned reagoval hradecký fanoušek Vladislav Král (pozdější úspěšný ředitel gymnázia Boženy Němcové v Hradci Králové), když říkal, že ten balon letí jako bochník chleba. Jak jeho přezdívka vlastně vznikla, nevěděl určitě ani Zdeněk Krejčí.

Rudolf Tauchen – záložník, narozen 2. října 1940, 309 zápasů a 65 branek. Rudolf byl mimořádný fotbalový talent od Boha, který měl vytříbenou techniku, skvělou kličku, přihrávku a jeho rychlé úniky od středové čáry, kdy chodil sám na brankáře, se nezapomínají. Postupně se však z něho s přibývajícími léty stal kvalitní rozehrávač a až do konce své bohaté kariéry byl oporou hradeckých fotbalistů. Na vojnu se dostal v roce 1959 do Dukly Praha, kde si zahrál s velice kvalitními fotbalisty, jako byli Novák, Masopust, Pluskal, Kučera a další, se kterými byl i na fotbalovém turnaji v USA, o kterém později psal i spisovatel Ota Pavel. O Tauchena byl tenkrát velký zájem ze strany Dukly i Spartaku Sokolovo (dnešní Sparta), ale on zůstal vždy věrný hradeckým barvám. Byl to slušný a skromný fotbalista a hradečtí fanouškové ho měli rádi.

Edmund Schmidt – záložník, narozen 8. října 1943, 263 zápasů a 68 branek. Další klenot hradeckého fotbalu, který zde působil celou svoji fotbalovou kariéru. Eda, jak mu celý fotbalový Hradec říká, přišel do kvalitního mužstva Spartaku Hradec Králové v sezóně 1961/62. Krátce poté začal hrát v základní sestavě a postupem času se z něho stala na dlouhou dobu hradecká opora. Byl to velký elegán, jak na hřišti, tak i v soukromí, a velká respektovaná osobnost pro mužstvo v kabině i na hřišti. Jeho koloběžka, jak se říkalo jeho kličce obráncům, byla úžasná a úniky po křídle a centry do vápna byly vždy fotbalovými lahůdkami pro hradecké diváky. V roce 1966 odehrál i dva zápasy za národní mužstvo ČSSR.

Pavel Černý starší - útočník, přezdívka Rum, narozen 11. října 1962, 373 zápasů a 146 branek. Pavel se již narodil jako kanonýr a jeho technické i razantní střely byly vždy lahůdkou pro divákovo oko. Fotbal měl po otci Jiřím (mistr ligy v roce 1960 v dresu Spartaku Hradec Králové) v krvi a už jako dorostenec dokazoval, že přihrávky a kombinační hra budou v budoucnosti jeho velkou devízou. V dorostenecké I. lize se tehdy s ním sešli výborní spoluhráči, jako byli Frýda, Němeček, Kubík a Mejtský, a všichni tito fotbalisté se později dostali do reprezentačního mužstva. Pavel Černý byl jedním z nejskromnějších fotbalistů, kteří kdy hrávali v Hradci Králové. Hradečtí fanouškové ho milovali, a když už pro něho výkonnostně začínal být Hradec malý, získala ho pražská Sparta. Tam se dostal i do reprezentace a po dvou letech přestoupil do japonské Hirošimy. Byl to fotbalista par excellence a zařadil se jako střelec mužstva mezi ty nejlepší, jací kdy v Hradci Králové působili.

Zdeněk Zikán – útočník, přezdívka Pinďa, narozen 10. listopadu 1937, 252 zápasů a 91 branek. Tento velice šikovný útočník odehrál svoji kariéru na levém křídle a jeho levačka byla vyhlášená. Např. i při vysokých výkopech brankáře si dovedl velice elegantně stáhnout balon na nohu a hned pokračovat ve hře. To uměl v nejvyšší soutěži jenom on. V roce 1958 se společně s Jiřím Hledíkem zúčastnili mistrovství světa ve Švédsku a on se stal naším nejlepším střelcem, když tam jako jednadvacetiletý fotbalista vstřelil čtyři branky. Před sebou měl velkou kariéru, ale bohužel vše bylo jinak. Krátce po tomto pro něho úspěšném mistrovství hrála Dukla Pardubice, kde působil, přátelský zápas ve Varnsdorfu a tam utrpěl těžké zranění pravé holenní a lýtkové kosti. Přestože se po delší rehabilitaci na hřiště vrátil, už to bohužel nebylo to šikovné levé křídlo, které tak zářilo na šampionátu ve Švédsku. Když získali hradečtí fotbalisté v roce 1960 mistrovský titul, přišel už vyléčený na přestup právě z Dukly Pardubice do Hradce Králové, společně se svým kamarádem Bedřichem Šonkou. Oba hned zapadli do mužstva a odehráli ve Spartaku mnoho úspěšných sezón. Zdeněk Zikán měl přezdívku Pinďa a stal se po dobu svého působení v tomto týmu hned jedním z nejoblíbenějších fotbalistů Spartaku Hradec Králové i pro svoji vrozenou skromnost a slušné vystupování. Jeho bývalí spoluhráči na něho dodnes vzpomínají v dobrém.

Slávek Trávníček