Co je doma, to se počítá je dialogem mezi dvěma lidmi, Přání pracuje s textem

Pro kurátorku výstavy Annu Horák Zemanovou bylo impulsem k jejímu vytvoření zamyšlení nad tím, jak to fungovalo ve vztazích i domácnostech partnerských dvojic, které se věnují umění a jak se mohly navzájem ovlivňovat. „Využila jsem sbírkové fondy galerie, což ovlivnilo výběr tvorby pro samotnou výstavu. Svá díla představují autorské páry přibližně od začátku 19. století až téměř do současnosti,“ vysvětlila princip této události kurátorka.

Jednotlivé páry žily v různých dobách, například od období secese až po poválečné roky, dále v době socialistického realismu, poválečné avantgardy, uvolnění v 60. letech až po normalizaci a underground. „Výstava ukazuje, že kreativita často vzniká v dialogu mezi dvěma lidmi, ze vzájemné inspirace, podpory a někdy i rivality,“ uvedla Zemanová. Vedle ikonických dvojic, jako jsou například Běla Kolářová a Jiří Kolář, Květa a Jitka Válovy, Emila Medková a Mikuláš Medek, Adriena Šimotová a Jiří John, Eva Kmentová a Olbram Zoubek či trojice Toyen, Jindřich Štyrský a Jindřich Heisler se objevují často opomíjené autorské tandemy.

Mezi ně patří pár, malíř Bohumír Komínek a malířka, grafička, sochařka Miroslava Zychová, jejichž vystavené obrazy jsou si velmi podobné, přestože Komínkův obraz Nedělní odpoledne je z roku 1977 a dílo Zychové Návrh sochy pro malé město je z přelomu let 1995 a 1996. „Jako pozadí jsem použila město Hlinsko, které maloval Komínek, zatímco já k němu mám poněkud komplikovaný vztah,“ řekla malířka Zychová, která byla osobně přítomna na vernisáži.

Autory architektonického návrhu nové expozice byli Kateřina a Vojtěch Radakulanovi, kteří stejně jako vystavující tvoří pár. „Lidi se prostě doplňují a když někdo z nich nemá čas, druhý ho nahradí. A to je náš styl. Na výstavě jsme rozdělili páry umělců, kteří pracovali spolu a na ty, co se věnovali tvorbě nezávisle na sobě,“ prozradil koncept výstavy Vojtěch a Kateřina připomněla, že divák, pokud se tak rozhodne, muže využít sedátka a strávit více času s vystavujícími umělci.

Do vzniku uměleckých děl, která jsou nyní v galerii k vidění, vstoupily nejen vnější okolnosti, ale také osobní, drobné a každodenní příběhy. „Vizuální dialogy mezi vybranými partnery vybízejí k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak zásadní roli hraje lidská blízkost ve světě umění a do jaké míry je toto partnerství ovlivňováno historickými okolnostmi a společenskými konvencemi,“ dodala kurátorka výstavy, která v Galerii moderního umění potrvá do 1. listopadu.

Druhým uměleckým počinem galerie je interaktivní dílo Přání ve veřejném prostoru před vstupem do této kulturní instituce, jehož autorem je sochař Dušan Zahoranský. Jeho objekt, který vznikl v roce 2015 pro pražskou venkovní galerii ProLuka, vytváří dialog mezi uměleckým dílem, divákem i diváky navzájem. „Přání tvoří dva sloupy, mezi nimiž je napnuto pět ocelových lanek. Na nich visí písmena abecedy, se kterými lze manipulovat a sestavovat z nich různá slova na pět písmen. Prostorový objekt diváky vybízí k literární hravosti nebo zanechání vzkazu dalšímu návštěvníkovi. Ten jej může nahradit vlastním sdělením, čímž se obsah Přání neustále proměňuje,“ prozradil kurátor a ředitel galerie František Zachoval.

Jak se nechal slyšet autor Přání, i on může souviset s výstavou Co je doma, to se počítá, protože na Akademii výtvarných umění v Praze učí se svou ženou, sochařkou Pavlou Sceránkovou, s níž tvoří tvůrčí dvojici a často se vzájemně doplňují.

„Dílo Přání odkazuje k práci s textem. Objekt pro mě zhmotňuje potenciál tvořivosti a je v něm pět sad rozmanitých abeced. Mě na tom fascinuje, že z pěti písemných znaků lze poskládat tisíce slov, která dávají smysl. Slovní symbolika a rodný jazyk od raného věku zásadně určují naše abstraktní uvažování a způsob, jakým si v mysli ustanovujeme okolní svět,“ sdělil sochař Zahoranský, jehož dílo Přání bude před galerií vystavené do 11. října.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Hynek Šnajdar