Hradecký Vodník, Franta Lampa, Zdeněk Kožíšek... Víte, o koho jde?

Jak vás napadlo začít psát o hradeckých postavičkách?
Postavičky a figurky různých měst mě vždy zajímaly. Protože jsem hodně cestoval a všíml si, že opravdu každé město má nějaké své postavičky. Ať už to byla Paříž, kde jich bylo nejvíce, Praha nebo třeba Oslo, všude to bylo stejné. Těch zajímavých a originálních lidí tam bylo vždy hodně na koukání. Hned mě napadlo, že u nás v Hradci jich máme také dost. Nechal jsem si to pak rozležet v hlavě a řekl si, že bych mohl tyto příběhy střádat a dávat na vědomí hradeckým pamětníkům. Začal jsem je zveřejňovat na Facebooku na Salonu republiky, kde jsem zjistil, že si Hradečáci právě na tyto lidi rádi zavzpomínají a připomenou si je. Největší úspěch měl Jirka z Paříže, který dostal asi 800 laiků, 160 komentářů a zhruba 160 lidí to ještě sdílelo dál. 

Kde sháníte informace? Přece jen už někteří nejsou mezi námi a musí být těžké se dostat k tomu, jak vlastně žili a jak působili ve městě. 
Mám hrozně moc známých, hodně se ptám a dost věcí si pamatuji. Taky čerpám z vlastních zkušeností, kde jsem s kým, a co zažil. Například s Edou Řezáčem ze starého města jsem prožil spoustu legrace a svého času to byl v Hradci velice oblíbený společník, který se vydával za lékaře a někdy i pilota. Eda byl hradecký bohém, v té době patřil ke koloritu našeho města a byl velice oblíben.

Jakou vlastnost musí mít člověk, aby se dostal mezi hradecké postavičky? 
Musí být něčím zajímavý, výjimečný a vyčnívat z davu. Jsou to většinou lidé, které si všichni pamatují. Jednou z posledních postaviček je třeba Zdeněk Kožíšek. To je člověk, který je na všech městských akcích a nosí s sebou řetězy, do kterých se zamkne a pak z nich vyleze ven. Toho znají určitě všichni, co se ve městě pohybují. Málokdo ví, že kdysi býval u cirkusu a procestoval spoustu zemí. Hodně jezdil do Paříže, kde v centru města předváděl své kousky s hady. Každý pořádný Hradečák si určitě pamatuje na Vodníka, Jirku z Paříže, lepiče plakátů Jirku Štolu a další.

Kolik jste zatím napsal příběhů?
Teď mám zatím dvanáct lidí. Budu se snažit přidat ještě další a pátrat dál. Jsou některé figurky, které ve městě dříve byly, ale je těžké se dostat k informací o jejich životě. Nikdo si už o nich nic nepamatuje. Bohužel dříve se tolik nefotografovalo, tak mi chybí patřičná dokumentace. Hodně pamětníků se třeba ptá na Janu, která chodila v šedesátých letech na Střelák na čaje, a vzpomínají si i na další. 

Jaký je váš vztah k Hradci Králové?
Hradec je prostě Hradec. Tady jsem se narodil, k tomuto městu mám vřelý vztah a těžko bych si někde jinde zvykal. Je to nádherné město, které mám moc rád a jsem na něho patřičně hrdý.  Navíc je krásně řešené, ale to je o něm všeobecně známé. Letos jsme se my, co milujeme fotbal, konečně dočkali toho, že bude zahájena stavba nového krásného fotbalového stadionu, který bude za dva roky hotový a stane se chloubou našeho města. 

Kterou část města máte nejraději?
Již 50 let bydlím v Malšovicích 800 metrů od lesa a koukám na něj z pátého poschodí. Tento pohled mám moc rád a je odtud také nádherný výhled nejen na malšovický les. Vidíme dokonce až na Sněžku a Orlické hory. Takže teď jsou pro mě nejkrásnější Malšovice. Dříve to bylo centrum města, kde jsem se svými kamarády býval hodně v centru dění. Dneska už jsem raději blíže k lesům, kam jezdím hodně na kole, nebo jen chodím na procházky. Protože moc rád fotím, tak lesy jsou pro mě ideálním prostředím. Moje nejoblíbenější místo v malšovickém lese je rybník Výskyt, kde rád posedím s kamarády, s nimiž jezdím na kole nebo i sám. 

Tereza Karanská
tereza@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera