Mám moc ráda všechny svoje fotografie, říká devítiletá Anežka Veselá

Můžeš se představit a říci nám, jak ses dostala k fotografování?

Jmenuji se Anežka Veselá, chodím do čtvrté třídy na Základní škole Scio Hučák. K fotografování jsem se dostala již ve čtyřech letech.

Měl na to vliv tvůj tatínek Martin Veselý, který je profesionálním fotografem?

Určitě ano. Již od malička mě bere s sebou na reportáže a hodně mi pomáhá. Učí mě, jak ovládat fotoaparát, nastavovat správné časy, clonu a učí mě správné kompozici a koukat se na svět trochu jinýma očima.

Pamatuješ si na svoji úplně první fotku? Kdy a co to bylo?

Ve čtyřech letech jsem k Vánocům od Ježíška dostala kompaktní digitální foťák. Tím jsem fotila doma svá plyšová zvířátka. Nejsou z něj ale kvalitní fotky.

Co jsi fotila na počátku?

S taťkou jsem jezdila pravidelně do záchranné stanice pro zraněné živočichy v Jaroměři. Tam mi už tatínek začal půjčovat svůj foťák, ale byl na mě moc velký a těžký, tak jsem ho měla na stativu. Tam jsem fotila zraněná zvířátka, třeba sovičku, puštíka, ježečka, netopýra, hada, čápa, sojku, volavku a další…

V prostorách Knihovny města Hradec Králové jsi loni v lednu a únoru měla svou první samostatnou výstavu Srsti z Afriky. Název už mnohé napovídá, co jsi ale divákům představila a kde fotografie vznikaly?

V Safari Park Dvůr Králové nad Labem, kam jsem pravidelně jezdila fotografovat detaily srstí afrických zvířat. Některé srsti zvířat nepoznají ani dospěláci.

Proč zrovna toto téma? Nebála ses v Safari Parku zvířat?

Tatínek tam fotí několik let tlapky afrických zvířat, já zase srsti. Nebála jsem se, jen trochu krokodýla štítnatého, od kterého jsem byla asi půl metru. Taky jsem byla kousek od nosorožce dvourohého, toho jsem si také hladila. V Safari Parku máme totiž kamarády ošetřovatele a ti mě brali i do bezprostřední blízkosti k zvířatům.

Dvůr Králové nad Labem je přece jenom blíže než Afrika, ale neměla jsi někdy chuť vypravit se na tento vzdálený kontinent, kde jsou exotická zvířata skoro všude, a fotit tam?

Ano, ráda bych jela s mamkou, taťkou a bráškou do Keni. Určitě tam jednou pojedeme!

Co tě na focení nejvíce baví? Kam v současné době míří tvůj objektiv?

No, nejsem pořád jen doma a u focení se nikdy nenudím. Díky taťkovi se dostávám na místa, kam se třeba jiné děti nedostanou. Taky mi spoustu věcí zařídil, třeba i několikrát létání v horkovzdušném balónu, vozí mě k oloupaným billboardům a mohu s ním jezdit na reportáže, třeba na Rock for People, nebo jsem už několikrát fotila svatbu.

Zajímají tě detaily?

Ano, teď ty srsti afrických zvířat. Makro objektivem na zahradě detailně fotím berušky, mravence, včelky či pavouky nebo v rezervaci na Plachtě vážky a žáby.

Tento obor určitě vyžaduje trpělivost. Máš tuto vlastnost, nebo jsi spíše netrpělivá?

Určitě netrpělivá a taťka se proto na mě někdy zlobí… Jinak mě ale chválí a je moc rád, že fotím a snažím se. Má radost, když mu třeba najdu staré plechy, které potom fotografuje.

Kde nejčastěji hledáš nápady pro svoje snímky?

Při cestování, na zahradě i při reportážích. Právě třeba na Rock for People jsem fotografovala portréty návštěvníků na bílém pozadí. Nejdříve jsem se bála se jich zeptat, ale pak, když to viděli, už chodili oni za mnou. Když cestujeme, fotím i krajinu. Například teď mám novou fotku z Rakouska, Dachstein v inverzi.

Radíš se stále s tatínkem?

Ano, radím, nejen, jak co nastavovat na foťáku. Učím se i vše kolem výstav. Sama si rámuji fotografie a věším je na výstavách. Začínám se s ním učit i upravování fotografií na počítači. Někdy se naštve, že jsem netrpělivá a hodně rychlá, pak se mi to třeba nepovede…

Jaký fotoaparát používáš?

Mám velký foťák Canon a několik objektivů, stativ, led světla a blesk.

Popiš svůj pocit, když se ti záběr skutečně povede.

Prožívám to spíš až doma, když na to koukám v počítači. Někdy jsem třeba smutná, že mám neostré snímky, to je hlavně u těch rychlých zvířátek. Ty, co se nehýbou, se fotí nejlépe. Taky jsem někdy smutná, že mám vyhlídnutý oloupaný billboard a druhý den, když tam jedeme, už je přelepený něčím jiným.

Na který svůj snímek jsi opravdu hrdá?

Určitě je to fotografie plameňáka růžového, za který jsem získala v soutěži Czech Nature Photo první místo. Tuto fotografii jsem potom darovala naší první dámě Evě Pavlové. Pak je to rosnička z přírodní památky Na Plachtě a určitě želva obrovská a její krunýř. Jinak mám moc ráda všechny svoje fotografie.

Za svoji tvorbu jsi už získala několik ocenění. Můžeš prozradit která?

Ano, ale více medailí mám ze sportů. První místo jsem obsadila v nejmladší žákovské kategorii v soutěži Czech Nature Photo 2025 za zmíněného plameňáka a také jsem zvítězila v soutěži Czech Press Photo 2022 za portréty dětí v mojí školce při masopustu. Kromě toho mám také Speciální cenu Czech Nature Photo 2022 za snímek ježečka v záchranné stanici. Třikrát jsem se umístila na druhých místech Czech Nature Photo 2023 za Srsti z Afriky, v Czech Press Photo 2023 za fotografii Hon na lišku a opět v Czech Nature Photo 2024 za Beruška na sedmikrásce.

Připravuješ nějakou další výstavu? Pokud ano, co bude jejím tématem a proč?

Ano. V letošním roce výstavu Srsti z Afriky v Praze. V současné době pracuji na svém novém projektu, kdy se zaměřuji na deštěm a větrem oloupané billboardy u silnic, z nichž vždycky vyjde něco vtipného i hezkého a jsou to takové srandovní koláže. Výstava se uskuteční od 6. května do 15. června v Galerii Na Hradě v Hradci Králové.

Chtěla by ses focení v budoucnu věnovat i profesně, nebo to bude spíše koníček?

Asi určitě koníček.

Prý ve volném čase také aktivně sportuješ.

V týmu Falcons Hradec Králové hraju závodně softball, ráda také běhám závody Gladiator Race a orientační běh. Miluju gymnastiku, strašně moc ráda jezdím na snowboardu a už začínám i skákat. V létě jezdím na skejtu.

Co ti sport dává?

Zábavu, energii, radost a hodně kamarádů v softballovém týmu.

Máš něco do budoucna v plánu?

Dostat se na sportovní gymnázium a jednou se živit sportem. A taky dělat fotografické výstavy, určitě s veselými tématy. Smutné fotografie totiž nemám ráda.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Anežka Veselá