Tomáš Mrkvica: Stále je tu spousta možností a velký prostor pro změnu

Co bylo hlavním impulsem a kdy to bylo, abyste založil RecyUpcy Cirkulární centrum Hradec Králové?

Je to asi sedm let zpátky. Pracoval jsem jako řemeslník v Umělecké kolonii Bastion IV. v Josefově, kde jsem tehdy začal vyrábět nábytek z ocelových vodovodních trubek a dřeva. Postupně jsem se v řemesle posouval a seznámil jsem se tam s umělci, například s Alešem Černým, který vytváří tak zvaná divokola. Byl to právě on, který mě začal tahat do kovošrotů i sběrných dvorů a ukazoval mi, co se tam dá všechno najít za materiál. Mně v tu chvíli přišlo jako obrovská škoda, že se ty materiály po prvním použití vyhodí, přestože mají další potenciál. A to byl takový velký impuls k tomu, abych materiály začal sbírat, zpracovávat je a vytvářet nějaké produkty. Postupně kolem mě vznikla podobně smýšlející komunita. V březnu 2022 nás napadlo na to téma uspořádat první ročník festivalu RecyUpcy a zviditelnit naše konání pro další lidi, kteří chtějí s tímto materiálem dál pracovat. Název festivalu se natolik vžil, že je dodnes spojován i s naším centrem. Během příprav festivalu jsem také narazil na strategii Cirkulární Česko 2040, kterou vydala vláda České republiky v roce 2022 k rozvoji cirkulární ekonomiky. Ve zkratce je jejím smyslem pracovat s materiály opakovaně a nevyhazovat je po prvním použití. Vnímal jsem to jako důležité téma, které má smysl systematicky rozvíjet.

A kdy jste zakotvili v Hradci Králové?

Do Hradce Králové jsme se stěhovali 1. září roku 2024. Dva měsíce jsme prostory upravovali, zvelebovali a postupně se v nich zabydlovali. Poté jsme 16. listopadu téhož roku uspořádali pro veřejnost první Den otevřených dveří.

Měli jste jasnou představu, jak bude hradecké cirkulární centrum fungovat?

Díky předchozím aktivitám v Josefově jsme už měli zkušenosti. Příkladem je naše účast při kandidatuře města Broumova na Evropské hlavní město kultury. Do tohoto projektu jsme se s centrem zapojili těsně po jeho založení v říjnu roku 2022. Díky kandidatuře Broumova jsme měli možnost od kraje opakovaně čerpat finanční prostředky na zkoušení pilotních projektů a vytváření komunity okolo centra. Potom už bylo v Hradci mnohem jednodušší začít. S hotovým projektem jsme oslovili vedení města, a především díky otevřenému přijetí paní primátorky Pavlíny Springerové a náměstka, pana Lukáše Řádka, nám město pomohlo k dalšímu rozvoji.

S kterými materiály ve vašem centru pracujete nejčastěji a proč?

Stále zkoušíme nové a nové různorodé materiály. Začali jsme korkovými špunty, cédéčky, videokazetami a podobně. Postupně se na to nabaloval starý papír, textil, koberce i kachličky. Také jsme objížděli lakovny a autolakovny, kde jsme se zaměřili na staré barvy, které už nevyužily. Ty jsme se snažili nabízet, například Základní umělecké škole v Jaroměři, nebo jsme uspořádali street artovou akci. V současné době se nejvíce soustředíme na dřevo, například jen z Hradce Králové do Jihlavy se k recyklaci odveze 4000 tun dřeva ročně. Proto jsme také v centru zřídili truhlářskou dílnu, kde lze dřevo dále řemeslně zpracovávat.

Odkud materiál získáváte?

Materiály odebíráme především od různých firem nebo domácností, ale poradíme si i s pozůstalostí. Máme také barevné kontejnery na všech sběrných dvorech Hradce Králové a jeden najdete u našeho centra. Nejvíc teď spolupracujeme se sběrným dvorem Bratří Štefanů, kam jezdíme pro dřevo. Zaměřujeme se na to, co se tam vyhodí, a je toho skutečně hodně. Často jde o skoro nepoužité materiály.

Překvapilo vás, co všechno se dá „zachránit“ a znovu využít?

Mě osobně překvapilo, že jde často o materiál, který se zrovna člověku nehodí, proto se ho zbaví jako odpadu, i když by ho zase jiný člověk dokázal využít. Přitom bychom se k němu měli spíše chovat jako ke knize. Když už knihu nepotřebujeme, uložíme ji na konkrétní k tomu určené místo, aby si ji mohl vzít někdo další.

Jaký je zájem o materiál, který v centru máte k dispozici?

Zájem roste. Čím více aktivit děláme, tím více se o nás ví. Lidé se začínají ozývat nejen proto, že nám něco chtějí darovat, ale také mají zájem o zpracování dřeva v naší dílně, kde například opravujeme nábytek. Navíc ti, kteří doma pracují se dřevem, něco vyrábějí a mají to jako hobby, mohou materiál získat u nás a nemusejí ho draze nakupovat v hobby marketech.

Tvrdíte, že budoucnost měst nezačíná v továrnách, ale v dílnách, školách a komunitách. Co tím myslíte?

Je to především o materiálech, které už ve městech máme. I na samotné budovy se můžeme koukat jako na materiálové banky. Spíše než demolovat by bylo lepší dekonstruovat a s materiály dále pracovat lokálně a opakovaně. Říká se tomu urban mining. Z pohledu energetické efektivity můžeme materiály vnímat jako baterky. Energie vynaložená na jejich těžbu a zpracování je v nich uložená. Tím, že je znovu využijeme, ušetříme energii na těžbu a zpracování dalších primárních zdrojů. Máme k tomu téměř všechny možnosti: technologie, řemeslné školy i šikovné vynalézavé lidi. Co chybí, je fyzická infrastruktura, kde by se to mohlo dít. A tuhle cestu s cirkulárním centrem, dílnou a materiálovou bankou prostřednictvím komunity hledáme.

Pokud vím, pořádáte také workshopy, a to i pro děti. Jak reagují, když poprvé pracují s materiálem, který by jinak skončil na skládce jako odpad? A co si z vašich workshopů lidé kromě konkrétního výrobku odnášejí?

Tak to je otázka spíše na moji kolegyni a naši hlavní lektorku Janičku Zemanovou, která s dětmi pravidelně pracuje.

Jana Zemanová: Děti jsou většinou překvapené a nenapadlo by je, že jde z použitých materiálů vytvořit něco nového. Jsou ale školy, kde učitelky nosí tu myšlenku v hlavě a přenášejí to na své žáky. Já jim vždycky říkám, že ušetří přírodu, protože se nemusí vyrábět nic nového, a také svou peněženku. Potom už panuje nadšení z toho, že se to dá udělat i jinak, než jen zajít do obchodu. Z workshopů, které pořádáme, si odnášejí inspiraci. Často, když se u nás potkají, naváží nová přátelství a kontakty. Důležité je to také u dospělých, kteří se pro tu myšlenku nadchnou, šíří ji dál a inspirují své okolí. A tato důležitá osvěta je rovněž principem našich workshopů.

Představte prosím komunitu vašeho centra.

Máme tady třeba kluka, který má na starosti materiálovou banku zahrnující třídění materiálu, sběr i provoz vedlejší dílny a dalšího využití materiálů. Působí zde i truhlář, kterému naše činnost dává velký smysl, má čas, kapacitu, takže nám nabízí svoje dovednosti a naši komunitu podporuje. A samozřejmě těch kolegů, kterým záleží na neplýtvání, je více. Vytváříme prostor pro lidi, aby se tady u nás mohli setkávat a společně se v tom podporovat.

Jak nyní vnímá vaše aktivity město Hradec Králové?

Mám pocit, že za námi vedení města stojí od prvního kontaktu, a nejen vedení, ale i všichni ostatní Hradečáci, kterým naše iniciativa dává smysl. Co nás velmi motivuje k rozvoji aktivit, je fakt, že nás město vnímá jako strategického partnera a jejich ambicí je udělat z Hradce Králové lídra cirkulární ekonomiky v České republice. Právě téma rozvoje lokální cirkulární ekonomiky mě dlouhodobě velmi zajímá, snažím se ji nejen v Hradci rozvíjet.

Máte ambici být inspirací pro další města a obce?

Určitě. Naším přáním je, aby se tyto aktivity rozšířily i na jiná místa v zemi. Usilujeme o to, aby model cirkulárního centra byl přenositelný. Učíme se s materiály pracovat, rozvíjíme výzkumné projekty, například i na provoz materiálové banky, aby ji poté mohla provozovat města v dalších regionech. Znovuvyužití, tedy efektivní nakládání s materiálem, může být jedním z důležitých pilířů naší ekonomiky pro další období.

Co vás na této práci nejvíce naplňuje?

Smysl a podstata. To, že naší činností přispíváme k „lepšímu životu“ na naší planetě. K tomu mě ještě napadá jedna podstatná věc. S příchodem průmyslové revoluce se začalo všechno rychle a masivně vyrábět. To postupně přerostlo do lineárního systému ekonomiky, tím ale došlo k nárustu produkce odpadu, levná výroba znesnadňuje znovupoužití. Dokud bylo kam odpad ukládat a z čeho levně vyrábět, nikoho to moc netrápilo. Dnes se ale v některých segmentech dostáváme do naprosto nekontrolovatelného plýtvaní. Ne vinou lidí, ale vinou systému, který jsme při nástupu průmyslové revoluce nedomysleli. Stále je zde spousta možností a velký prostor pro změnu.

Platí stále u vás osobně, že jste si nové oblečení nekoupil už několik let, nejezdíte autem a neprodukuje téměř žádný odpad?

Ano, platí. Auta jsem se dobrovolně vzdal už před rokem a půl, protože mi nedává smysl v něm jezdit. Postupně jsem si uvědomil, že nejen ušetřím náklady za provoz auta, které nejsou zrovna malé, ale zároveň šetřím za posilovnu, protože jsem stále v pohybu.

Jak by podle vás měl vypadat ideální vztah člověka k materiálům a věcem, které používá?

Hlavně si nekupovat věci na jedno použití. Když si kupujete boty nebo oblečení, spíše vybírejte to kvalitnější s tím, že ho budete používat delší dobu a bude snadněji opravitelné. V tomto ohledu je lepší přemýšlet dlouhodobě i při nákupu potřeb do domácnosti, nábytku, sportovního vybavení… Je lepší si připlatit za kvalitní materiály a životnost prodlužovat opravami nebo redesignem.

V současné době se stále mluví o ekologii, uhlíkové stopě a o tom, že bychom měli méně plýtvat. Jak to ale vypadá v praxi?

Bohužel vlivem špatné komunikace se ze snižování uhlíkové stopy stal nějaký strašák. Úplně zmizela podstata toho, že to není jen o emisích, ale především o tom, v jakém prostředí chceme, aby žily naše děti. V současné době má to téma své odpůrce i zastánce. Příroda ale nečeká, až se domluvíme. Vlivem našich současných ekonomik emise ze spotřeby věcí neustále stoupají a zůstávají v atmosféře. Když začneme výrobky opravovat a opakovaně používat, přestaneme potřebovat tolik energie na jejich výrobu a v tu chvíli mohou přestat stoupat i emise. Je to vlastně docela jednoduché, ale moc se to zatím neděje.

Kde vidíte budoucnost RecyUpcy?

Teď vnímáme opravdu obrovský prostor a potenciál pro změnu systému ve stavebnictví. Právě ze stavebního sektoru pochází padesát procent veškerého vyprodukovaného odpadu, který v České republice vznikne. Ročně je to zhruba18 milionů tun. Zároveň stavební sektor je ekonomicky nejsilnějším odvětvím a cena stavebních materiálů v současné době ovlivnuje například i dostupné bydlení. Očekává se, že cena stavebních materiálů dále poroste. Proto vnímáme, že pokud se má stát Hradec Králové lídrem cirkulární ekonomiky, bude to ve stavebnictví. Díky titulu „salón republiky“, mnoha kvalitním stavebním a řemeslným školám a firmám k tomu má i dobré předpoklady. Budoucnost RecyUpcy vidíme v rozvoji cirkulárního stavebnictví.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv RecyUpcy