Medicína je týmová práce, říká dětský chirurg z FN HK Tomáš Merkl

Magazín Forbes ho označil za vycházející hvězdu české medicíny. Sám Tomáš Merkl takové hodnocení bere s nadhledem, zároveň si ho ale váží. „Je to velká věc pro celý náš tým. Beru to jako signál, že to, co děláme, děláme dobře a jdeme správným směrem,“ říká.

Právě důraz na týmovou práci je pro něj zásadní. Výzkum, za který byl oceněn, podle něj rozhodně není záležitostí jednotlivce. „Podílí se na tom desítky lidí. Já jsem v tom konkrétním projektu hlavní řešitel, ale bez ostatních by to nešlo,“ vysvětluje.

Jedním z témat, kterému se věnuje, je využití surfaktantu při poranění plic. Zjednodušeně řečeno jde o látku, která pomáhá udržet plicní sklípky otevřené. „Při těžkém poranění plic dochází k jejímu úbytku a plíce pak nefungují správně. Naším cílem je tuto látku dodat zpět, ideálně co nejdřív po úrazu,“ popisuje.

Metoda by podle něj mohla zkrátit dobu, po kterou musí být pacient na umělé plicní ventilaci, případně předejít komplikacím. Nejde přitom jen o dětské pacienty. „Je to univerzální. Paradoxně těžší stavy bývají častější u dospělých,“ dodává. Další výzkum, který nyní rozjíždí, se týká využití ultrazvuku při diagnostice zlomenin u dětí. Cílem je částečně nahradit rentgen. „Výhodou je, že se tím vyhneme záření,“ říká.

Tomáš Merkl působí jako dětský chirurg, což je podle něj často zaměňovaný obor. „Dětská chirurgie není pediatrie. Pediatr je internista, my operujeme,“ upozorňuje. Samotná dětská chirurgie je přitom velmi široká disciplína. Zahrnuje úrazovou chirurgii, operace orgánů, urologii i onkologii. Merkl se specializuje právě na úrazy.

K medicíně se dostal poměrně nenápadně. „Nemáme v rodině žádné lékaře. Poprvé mě to napadlo na stomatologii, kam jsem jako dítě často chodil. Na medicíně jsem se pak dostal na operační sál a bylo jasno,“ vzpomíná.

Operování dětí má svá specifika. „Dětské tkáně jsou křehčí, člověk k nim musí přistupovat jinak. Operace bývají kratší, ale často jich za den uděláme víc,“ popisuje. Důležitá je podle něj schopnost zachovat klid i ve složitých situacích. „Každému se někdy něco nepovede. Klíčové je mít kolem sebe tým, který pomůže,“ říká. Zásadní roli hraje i nastavení hlavy. „Musí tam být respekt, ale nesmí vás paralyzovat. Je potřeba najít rovnováhu mezi pokorou a jistotou,“ dodává.

Vedle medicíny se věnuje i triatlonu. Největším dosavadním úspěchem je dokončení závodu typu Ironman. „Byla to velká výzva, fyzicky i psychicky. Člověk si sáhne hodně hluboko,“ přiznává. Každá část závodu má podle něj svá úskalí. „Plavání je technicky náročné, kolo je dlouhé a mentálně těžké, běh pak bolí, protože už nemáte energii,“ popisuje.

Sport pro něj ale není primárně o výsledcích. „Chci být lepší než minule. A hlavně mě to musí bavit,“ říká. Zkušenosti ze sportu si přenáší i do práce. „Vytrvalí lidé se naučí cokoliv. A důležité je i plánování – mít plán A, B i C a zároveň umět reagovat, když se něco pokazí,“ vysvětluje.

Volného času podle svých slov moc nemá. „Vždycky se ale nějaký najde. Třeba místo spánku,“ usmívá se. A přidává ještě jednu praktickou radu ze života: „Základem je tolerantní manželka.“

Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera, archiv Tomáše Merkla