Proměny Hradce Králové: Tábořiště pravěkých lovců před muzeem

Závěr 19. století a první tři desetiletí století 20. byly pro archeologii na území Hradce Králové skvělou dobou. Důvodem byla do značné míry unikátní shoda okolností, kdy se ve správný čas a na správném místě potkali „hlavní aktéři“ mnoha nečekaných archeologických objevů. Prvním z nich byla rozsáhlá stavební činnost, k níž ve sledovaném období docházelo. Přestavby, výstavby a úpravy, to vše si vyžádalo značné stavební práce, a tedy i zásahy do země a pod ni. To by však samo o sobě nestačilo, pokud by nálezy neměl kdo zachraňovat do sbírek hradeckého muzea. K našemu štěstí se ale takový člověk objevil. Šlo samozřejmě o Ludvíka Domečku, neobyčejně aktivního vedoucího muzea. Díky jeho činnosti se do muzejních sbírek dostalo ohromné množství pravěkých a středověkých artefaktů. Získával je přímo vlastními terénními aktivitami i zprostředkovaně od náhodných nálezců.

Právě druhá varianta stojí i za naším dnešním příběhem. A nešlo o ledajaký náhodný objev. Roku 1926 se totiž podařilo objevit kamenný artefakt přímo přede dveřmi budovy muzea na Eliščině nábřeží. A opět u toho byl Ludvík Domečka a stavební činnost na území města.

Dubnové Salonky představily nález kamenného artefaktu, který byl objeven při úpravě říčního koryta Labe kdesi v okolí dodnes stojícího železničního mostu přes řeku. Objev popisovaný dnes byl učiněn v rámci té samé stavební akce a opět šlo o úpravu řečiště Labe v roce 1926. Příběh se pouze posouvá o několik stovek metrů dále po proudu řeky a z pohledu archeologie o mnoho tisíc let dopředu.

Stejně jako v případě artefaktu objeveného poblíž železničního mostu i v tomto případě se před jedním stoletím do muzejních sbírek dostal kamenný pazourkový artefakt. Objev učinil hradecký řídící učitel pan Pavelka, který jej neprodleně předal právě Ludvíku Domečkovi do hradecké muzejní sbírky. Zde se nález nachází dodnes. Jde o zhruba 4,5 centimetru dlouhou pazourkovou čepel, jejíž jeden konec je mírně zahrocený. Nález, zejména jeho hrany, nese stopy po transportu, patrně právě v říčním písku, během jehož bagrování byl objeven.

Předmět je možné zařadit do tak zvaného pozdního paleolitu, tedy závěru starší doby kamenné a poslední velké doby ledové. V absolutních datech jde o období před přibližně 14,5 až 11,7 tisíci lety. Byla to doba velkých klimatických změn a celkového rozkolísání přírodních podmínek. Během této relativně krátké periody docházelo k výraznému oteplení, a naopak i ochlazení, až nakonec doba ledová přece jen skončila a s ní dospěl k závěru i paleolit. Z území celého kraje je dnes známo několik desítek takto starých nalezišť, i když v případě vlastního Hradce Králové zůstává tento nález jediným.

O to zajímavější je i místo jeho objevu. Jak už zaznělo, pan učitel Pavelka jej učinil v prostoru před dodnes stojící budovou Muzea východních Čech na Eliščině nábřeží. Konkrétní místo známo není, ale muselo se nacházet někde mezi korytem Labe a současným chodníkem. Pazourková čepel dokládá nejen přítomnost pozdního paleolitu v Hradci. Lze předpokládat, že kdesi na břehu paleolitického Labe stála celá osada lovců závěru doby ledové. Muzeum se tak nachází na místě obývaném lidmi už více než 10 tisíc let.

Petr Čechák
hynek@salonkyhk.cz
Foto: sbírka MVČ