Obyčejné dny dvou výrazných autorek zanechávají stopy ve vnímání diváka

Zatímco prvně jmenovaná autorka se představuje dílem vyrůstajícím z autentické výpovědi, v níž se osobní zkušenost proměňuje v obecnější reflexi bytí a vnímání světa i v motivech každodennosti a žité krajiny, práce její spoluvystavující kolegyně se pohybuje v prostoru, kde se obraz stává zkoumáním samotné podstaty viděného a světlo zde funguje jako médium nejistoty a poznání narušující stabilitu tvarů i perspektivy.

Podle Nataši Hand, kurátorky této nevšední expozice, jež diváka nutí k tomu, aby se k jednotlivým dílům vracel, uchovával je v paměti a zároveň je opakovaně, třeba i protichůdně interpretoval, se výstava zabývá křehkým momentem, kde sdělení přechází mezi osobním a obecným. „Dvě umělkyně zcela autenticky rozvíjejí tento moment prolnutí, kde hranice mezi jedním a druhým není zcela známá, kde zrak ulpívá na hrubozrnném povrchu viditelna, aby rozeznal obraz, každodenní okamžik vytržený ze všednosti,“ uvedla kurátorka.

Jednotlivá díla nejsou pro návštěvníky galerie nijak nesrozumitelná, ale naopak vybízejí k tomu, aby se zamysleli nad všedními okamžiky svých životů. Je to hravá a zároveň poutavá podívaná. „Výjevy pomalu se rozkládající před vnímajícím jsou často zachycením něčeho důvěrně známého. Je to znak, který se stává jakousi významovou zkratkou v křivolakém labyrintu světa vně, aby nás zavedl dovnitř. Pohyb světla na látce, odraz skla na povrchu vázy, náhlý výtrysk barvy květin u cesty, tichý ornament v rytmu krájeného zelí. Záznam chvíle,“ dodala Hand.

Bronislava Bakule Malá vystudovala ateliér sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze. Její tvorba se však rozvíjí na průsečíku sochařství, grafiky a reliéfní malby. V posledních letech se soustředí především na grafiku, zejména tisk z výšky. Její práce se opakovaně objevují mezi oceněnými v soutěži Grafika roku, jíž je dvojí laureátkou. Je členkou uskupení Socha 2, Sdružení českých umělců grafiků Hollar a skupiny Pres Nostres.

Anna Neborová vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze a patří k výrazným osobnostem současné české malby. Její práce se pohybuje v prostoru, kde se obraz stává zkoumáním samotné podstaty viděného – světlo zde funguje jako médium nejistoty i poznání, které narušuje stabilitu tvarů i perspektivy. Realita se v jejích cyklech rozpadá do vrstev vnímání, v nichž se předmět a jeho obraz neustále překlápějí do snových, metafyzických poloh.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Hynek Šnajdar