Slávista Krotil zkusí štěstí na Žižkově. Rád by šel ve stopách Vlkanovy

V minulé sezoně v krajském přeboru jasně vyčníval. Má rychlé nohy, skvělou techniku a je gólový. Jednadvacetiletý ofenzivní křídelník Daniel Krotil zamotal hlavu nejednomu soupeři a se 16 brankami je nejlepším střelcem fotbalistů FC Slavia Hradec Králové, klubu, který se netajil cílem postoupit do divize a vyhrát Pohár hejtmana Královéhradeckého kraje. „Sešívaní" ale nakonec končí bez trofeje. V soutěži obsadí druhé místo za Novým Bydžovem a ve finále poháru nečekaně podlehli Libčanům (2:2, pen. 3:4). Přesto ještě existuje možnost, že by Slavia mohla při odhlášení některého z týmů poskočit do divize administrativní cestou.

„Musíme přiznat, že tento rok se Novému Bydžovu nikdo absolutně nevyrovná, ani my ne. Z mého pohledu je druhé místo zasloužené," říká Krotil, který ovšem svými výkony zaujal. V létě zkusí štěstí vybojovat si místo ve Viktorii Žižkov, kterou nově povedou exhradečtí trenéři Václav Kotal a Michal Šmarda.

Talentovaný fotbalista, který hraje ještě futsal v FK Chrudim, svým stylem hry připomíná Adama Vlkanovu, kapitána FC Hradec Králové a čerstvého reprezentanta. „Rád bych šel v jeho stopách. Podobnost tam vidím a řeklo mi to už víc lidí. Takovému fotbalovému osudu bych se samozřejmě nebránil," usmívá se Daniel Krotil. Rozhodně má na to, aby se ve velkém fotbale prosadil. 

Před letošním ročníkem jste měli ty nejvyšší ambice. Chtěli jste být první v krajském přeboru a vyhrát i pohár. Nakonec končíte bez trofeje. Jak z vaší strany vyzní hodnocení sezony?
Když začnu hodnotit jen soutěž, tak samozřejmě jsme od začátku chtěli postoupit do divize a nejlépe krajský přebor vyhrát. Musíme ovšem přiznat, že tento rok se Novému Bydžovu nikdo absolutně nevyrovná, ani my ne. Takže z mého pohledu je druhé místo pro nás zasloužené. A pokud se nám i z tohoto umístění povede dodatečně postoupit do divize, tak si myslím, že to budeme považovat za velmi úspěšnou sezonu.

Co vám chybělo k tomu, abyste skončili první?
Když to mám porovnat se zmíněným Novým Bydžovem, tak si myslím, že oni měli proti nám tu výhodu, že celý tým hraje pospolu už několik let. To jsou kluci, kteří spolu vyrůstali odmalička a na hřišti už se vnímají jinak, dobře se znají. Naopak my jsme, dá se říct, nový tým, který je spolu pouze rok. Oni jsou oproti nám určitě sehranější. A taky si myslím, že měli také o trochu víc štěstí. Dokázali vstřelit gól prakticky z čehokoliv, zatímco my jsme se na každý gól strašně nadřeli. Tohle byly podle mě dvě hlavní věci.

Náladu jste si mohli spravit v Poháru hejtmana Královéhradeckého kraje, ale ve finále jste překvapivě podlehli v penaltovém rozstřelu Libčanům (3:4), byť po celý zápas jste byli jasně lepší a ještě deset minut před koncem utkání jste vedli 2:1. Jak jste tohle zklamání vstřebával vy a celý tým?
Jako tým tohle vnímáme hodně špatně. Já osobně jsem to doteď ještě nepřekousl a ostatní kluci taky ne. Tohle vnímáme tím nejhorším možným způsobem, protože zápas jsme měli plně pod kontrolou, vedli jsme, hráli jsme dokonce proti deseti a nikdo by si nepomyslel, kdo se na ten zápas díval, nebo o něm slyšel a stejně tak my na hřišti, že by se něco mohlo pokazit. Ale stalo se. Takový je prostě fotbal... Libčany jednou za celý druhý poločas přelezly půlku a hned z toho byl pokutový kop, z něhož srovnaly na 2:2. Penaltový rozstřel už je loterie. Navíc hráči soupeře tím, že dokázali vyrovnat takhle v závěru, na tom byli z pohledu psychiky lépe než my.

Vy jste však v rozstřelu prokázal psychickou odolnost. Proměnil jste už třetí penaltu ve finálovém utkání. Před tím jste zvládl dva pokutové kopy v zápase. Věřil jste si?
Ano. Stoprocentně jsem si i na tu třetí penaltu věřil. A proměnil jsem ji právě díky tomu, že jsem si na ni věřil stejně tak jako na předchozí dvě ve hře.

Vám osobně celá sezona vyšla skvěle. V soutěži jste byl nejlepším hráčem Slavie a se 16 góly i nejlepším střelcem týmu. Jak hodnotíte své výkony?
Z mého osobního pohledu to byla určitě moje nejvydařenější sezona, protože v dospělém fotbale jsem odehrál svůj první plnohodnotný rok. Předtím ty sezony také narušil covid, ale tentokrát jsem mohl odehrát celý ročník a jsem rád, že to i herně byla dosud moje nejlepší sezona, co se týče dospělého fotbalu.

Výborným výkony jste si také vysloužil testy v týmu Viktorie Žižkov, který sice letos sestoupil z druhé ligy, ale zase tam přicházejí noví trenéři Václav Kotal a Michal Šmarda, kteří dříve působili v Hradci, Jablonci, Brně a naposledy ve Spartě. Kdo vás oslovil a s čím na zkoušku jdete?
Oslovil mě pan Šmarda s tím, jestli bych nechtěl zkusit porvat se o místo na Žižkově. Ve Viktorce se sice teď hodně věcí změnilo tím, jak tým sestoupil. Měnili se právě trenéři a asi i vedení. Nad možností jít do přípravy na Žižkově jsem vůbec neváhal. Moje odpověď byla ano, protože, jak už jsem psal v několika rozhovorech, chci hrát fotbal, co nejvýš to půjde. Budu tam hned od začátku přípravy, tedy od 15. června. A určitě to vnímám jako obrovskou šanci se prosadit ve vyšší soutěži. Na jednu stranu je škoda, že to je teď v uvozovkách jen třetí liga, když Žižkov hrál ještě minulou sezonu druhou ligu, ale myslím si, že i tak to je pořád dost vysoká soutěž. Rád bych se prosadil a na testech chci nechat všechno, co umím a co ve mně je.

Co od toho očekáváte? Trenérská dvojice Kotal a Šmarda je pověstná svou náročností v trénincích.
Samozřejmě vím, že to bude hodně náročné, ale tihle trenéři už mají něco zažito a také je to pro mě mnohem vyšší soutěž, než jsem mohl doposud hrát. Myslím si, že to bude o dost náročnější fyzicky, dále v soubojích a neposlední řadě i v práci na tréninku. Budu muset mnohem rychleji pracovat s míčem. Ve vyšších soutěžích už je při hře na všechno míň času. Bude to hodně těžké, ale jak jsem řekl, chci si to zkusit a chci se tam prosadit. A myslím si, že se s tím dokážu porvat. Uvidíme, co mi potom řeknou trenéři, jak se jim budu líbit. Zatím jsme se bavili s panem Šmardou, že první dva týdny normálně pojedu všechny tréninky a potom bude nějaká vzájemná konzultace a uvidíme, co dál.

A co když nastane situace, že se prosadíte na Žižkově a hradecká Slavia dodatečně administrativní cestou postoupí do divize. Jak se budete rozhodovat?
V té chvíli to pro mě bude mnohem těžší rozhodování, kdybychom se Slavií postoupili do divize. Přece jen jsem z Hradce a bylo by pro mě všechno příjemnější a lepší, kdybych zůstal tady. A divize už je soutěž pod třetí ligou, takže rozhodování by bylo těžší. Ale je předčasné to řešit. Ještě nevíme, jestli Slavia do divize vůbec půjde. Budu o tom přemýšlet, až to bude aktuální. Teď se jdu porvat o místo na Žižkově.

Máte na Žižkově i po sestupu klubu do třetí ligy možnost získat profesionální smlouvu?
Co mám nejčerstvější informace, tak prý tam snad chtějí zachovat profesionální smlouvy a z pohledu přípravy i chod dopoledních tréninků. Všechno by mělo zůstat tak, jako kdyby se nic nezměnilo a Žižkov z té druhé ligy nespadl. Hned prý chce zase postoupit a po roce se vrátit do druhé ligy.

Stylem hry připomínáte Adama Vlkanovu, kapitána prvoligového FC Hradec Králové, který nyní oblékl i reprezentační dres. Máte s ním i podobný fotbalový osud, stejně jako on jste ve 14 letech odešel z FC Hradec, působil jste jako on v Olympii. Vnímáte to stejně?
Nejste první, kdo mi tohle říká. (úsměv) Podobnost v tom také trochu vidím. Dokonce jsme z FC Hradec odešli za stejných trenérů. Byli tam za Adama Vlkanovy i za mě. Porovnání je určitě na místě, protože oba jsme malí techničtí hráči. A kdyby to šlo, tak bych určitě rád šel v jeho stopách i s tím, že je teď v reprezentaci. Je to jeden z nejzkušenějších hráčů českého fotbalu i tím, jak se Hradci dařilo a on je jeden z velkých stavebních kamenů sestavy. Neznám se s ním, ale takovému fotbalovému osudu bych se samozřejmě nebránil.

Adam Vlkanova si svého času zahrál druhou ligu v dresu tehdejších střížkovských Bohemians, kam přišel z hradecké Olympie. Vám se něco podobného může teoreticky podařit na Žižkově. Zvyšuje vám jeho příběh motivaci?
Určitě. Chtěl bych říct, že stejně jako on jsem fotbal hrál dál i poté, co jsem odešel z FC Hradec a na tento sport nezanevřel, což spoustu hráčů tak může mít. Beru to tak, že každý trenér to vidí prostě jinak a někomu se holt nelíbí malí techničtí hráči v českém fotbale. Vnímám to tak, že to není kvůli tomu, že bych na to neměl, ale že jsem se holt nemusel v danou chvíli někomu líbit, proto přišel i odchod z Hradce. A já si dokonce myslím, že to byla pro moji fotbalovou kariéru vůbec ta nejlepší věc z Hradce odejít a vyhrát se právě i v nějakých v uvozovkách horších týmech, i když jsme za mého působení v Olympii a Novém Bydžově hráli stejnou celostátní soutěž jako mládežnické týmy FC Hradec.

Řekl jste, že se někomu nemusejí v českém fotbale líbit malí techničtí hráči. Je to další věc, která vás nabíjí v tom ukázat, že na to máte?
Zcela určitě. Jak říkám, myslím si, že tomu je trochu přizpůsobený český fotbal, který víc staví na větších silových hráčů, kteří vyhrají všechna osobní souboje a chodí do hlavičky, oproti jiným světovým zemím, když to porovnáme například se Španělskem nebo s Itálií, kde na každého ofenzivním postu najdete malého technického hráče, který dokáže něco vymyslet. A tohle mi jen dodává sílu a chci dokázat, že prostě i malý technický hráč se umí prosadit ve velkém fotbale.

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Lubomír Douděra, Facebook FC Slavia Hradec Králové