Určitě máme na postup ze skupiny, vzkazuje brankář Tomáš Koubek z EURO 2021

Zastihli jsme tě na Evropském šampionátu, kde jsi doplnil český tým po odstoupení zraněného Jiřího Pavlenky. Jak vidíš české šance na letošním EURO?

Já si myslím, že tým, který tady je, má na to, aby došel v turnaji daleko. Určitě máme na to, abychom postoupili ze skupiny. Hodně důležitý byl hned první zápas se Skotskem, to byl nepříjemný soupeř na začátek. Povedlo se a ty tři body jsou důležité. Rozhodně záleží, z jakého místa se ze skupiny postoupí, protože ti soupeři, co tam pak čekají, nebudou jednoduchý. 

Jaké to pro tebe bylo, když tě povolali?

Osobně mě to moc těší, že se mohu po tak těžké sezóně přidat k národnímu týmu. I když mě mrzí, že to je vinou zranění. Ale jsem moc rád, mám tady mezi klukama spoustu kamarádů. Je to něco jiného než v klubu. Víc osobnější, zažili jsme spolu dobré chvíle i špatné chvíle a řešili jsme je spolu. Všichni se na sebe vždycky těšíme a věříme, že dojdeme co nejdál. Každý v týmu zná svou roli a to je nejdůležitější, protože v zápasech rozhoduje týmový duch. To ostatně bylo vidět už v tom prvním zápase se Skotskem. 

Za sebou máš už bohatou brankářskou kariéru. Pamatuješ si na začátek této cesty?

Něco už jsem ve fotbale zažil a věřím, že ještě zažiju. Určitě mám za sebou bohatou kariéru, co se týče zážitků a to je pro mě nejdůležitější. Kolik lidí jsem potkal, kolik zkušeností jsem do života nabral. Já jsem začínal v šesti letech na vesnici, kde jsem hrál až do čtrnácti let. Takže dvakrát týdně tréninky, o víkendu zápas. A pak jsem se přesunul někam, kde se pro mě fotbal stal každodenní součástí života. Postupně jsem se dostal až sem. Procestoval jsem spoustu zemí, chytal ve Francii a teď žijeme v Německu, kde jako rodina prožíváme sen v zahraničí a těšíme se z každého dne. 

Během celé kariéry jsi prošel několika kluby. Dá se říct, že se ti v některém z nich líbilo nejvíce? Nebo který byl něčím nejvýraznější?

Kdybych to měl asi nějak seřadit, tak nejvíce se mi líbilo ve Francii. Bylo to pro mě první zahraniční angažmá, úplně rozdílná země a rozdílná mentalita lidí, než co jsem zažil u nás. Takže to poznávání života kolem fotbalu tam, bylo úžasný a jsem za tu zkušenost rád. Francie jako země je nádherná a je to rozhodně jedna z destinací, kam se budu rád vracet. Pak bych asi nejvíce vzpomněl na Liberec, kde jsem pořádně odstartoval svou kariéru. Dostal jsem se tam do národního týmu a začal jsem hrát evropské pohárové soutěže. Pak určitě Sparta Praha. To je pro mě takový specifický klub. Je to největší klub v Česku a není jednoduché tam hrát. Už kvůli tomu tlaku, který je na hráče a na samotný tým každý den vytvářen. Tam jsem nabral zkušenosti do zahraničí. Musel jsem mít ostré lokty a to se mi pak hodilo. Teď jsem v Augsburgu a beru to už trochu jinak. Máme dvě děti a to člověk neřeší jen fotbal, ale snaží se zajistit co nejlepší podmínky pro celou rodinu. Ambice se prosadit tam určitě ještě jsou, ale musíme myslet i na to, že to třeba jednou skončí a musíme na to být připraveni. Tím jak děti rostou, tak jsou pro mě důležité už i jiné věci. 

Chtěl jsi být vždycky brankář nebo jsi i běhal v poli?

Do té doby, než jsem přestoupil ve 14 letech do Hradce Králové, tak jsem si vyzkoušel všechno. Na vesnici si moc nemůžete vybírat hráče na různé posty, takže tak jak jsme se sešli, tak tak jsme hráli. Takže jsem třeba rok hrál v poli. Ale jsem rád, že jsem si nakonec vybral post brankáře, protože to určitě sedí k mé postavě a i k tomu, jak jsem se jako člověk vyvinul. Podle mě to byla ideální volba. 

Často se diskutuje o tom, jestli je v kariéře důležitější vrozený talent a nebo píle a tvrdá práce. Jak to vidíš ty? Může se kdokoliv, kdo to třeba nemá tolik ‘’v nohách’’ dostat na profesionální úroveň?

Podle mě je to od každého trochu. Nedovedu si představit, že člověk, který má absolutní neum, ať už fotbalový nebo celkově pohybový, se dostane na profesionální fotbalovou úroveň. Můj názor je takový, že pokud byl někdo v mládí třeba méně šikovnější na fotbal, ale měl nadání třeba v atletice, tak pak tím fotbalovým drilem se může vypracovat a ty dvě věci spojit. Je spoustu fotbalistů, kteří skvěle běhají, ale fotbalové taktiky se musí více učit. Mě trenér ve Francii říkal tři věci, které jsou důležité pro brankáře. Jednou z nich je talent, protože když už jste na takové úrovni, tak asi nějaký mít musíte. Druhou věcí je práce, abychom každý den makali a ta pracovní morálka byla co nejlepší. A třetí věcí je slovo, které já nemám úplně rád, ale přesto tam je, a tím je štěstí. Není to štěstí jako vyhrát Sportku, ale štěstí být ve správný čas na správném místě, štěstí v kariéře a štěstí na lidi. 

 Kdybys mohl vzkázat něco mladým fotbalistům a brankářům, kteří sní o tom, že jednou budou jako ty, co by to bylo?

Určitě bych jim vzkázal, aby se každý den těšili na trénink, aby z toho měli stále stejnou radost a byli rádi, že mohou sportovat. Věřím, že těch kluků, co si vyberou brankáře, je spousta, protože u nás v Česku na to máme takový speciální um. Spoustu dobrých brankářů máme ve fotbale i v zahraničí, v hokeji v NHL, v ruské lize. A spoustu šikovných jich každý rok roste. Druhá věc, kterou musí vědět je, že za tím je spoustu práce. Spoustu úsilí a odložení běžných věcí hlavně ve věku, kdy vaši kamarádi mají jinou zábavu a vy si to nemůžete dovolit. Musíte myslet na zodpovědnost ke spoluhráčům a k celému týmu. Určitě si přeji, aby brankářů bylo víc a víc a aby měli trpělivost, protože ne vždy to půjde podle jejich not, ale ta radost ze samotného tréninku je bude držet nad vodou.

Tereza Karanská
tereza@salonkyhk.cz