Vízek o kabině Votroků, trenéru Koubkovi i podpoře dětí z dětského domova

Brankář Patrik Vízek patří k hradeckým hráčům, kteří si letos na podzim odbyli svoji ligovou premiéru. Gólman, jenž vystudoval vysokou školu, se dočkal v zářijovém utkání na Slavii, kde o přestávce nahradil zraněného Viléma Fendricha. „Byl to skvělý pocit. Až jsem sám byl překvapený, že jsem ani nebyl nervózní. Já se cítil nachystaný a ve formě už od léta, jen jsem čekal na ten moment. A co víc si člověk může přát než nastoupit na Slavii pod vyhlášenou tribunou Sever. Ani jsem nevnímal negativně, že jsem dostal za poločas dva góly. Jsem za to rád a věřím, že další starty ještě přidám,“ přeje si. 

Co také Patrik Vízek řekl:    

O úspěšných výsledcích Hradce: Určitě je to zásluha realizačního týmu, který nás dokáže skvěle připravit na každý zápas. Ale hlavním důvodem jsme my v kabině. Máme zdravé jádro, všichni táhneme za jeden provaz, celý tým je nastavený velmi dobře. A naše výsledky nejsou náhodné. Všichni máme cíl, abychom se udrželi v první šestce, dokázali jsme si, že na to máme.

O své vůdčí roli v týmu: Téhle role si vážím. Jsem Hradečák a mám radost, že k tomu přispívám. Do téhle pozice, že mě kluci berou, jsem se propracoval postupně, když odešli starší hráči. Snažím se včas zarazit, když se nálada v kabině ubírá špatným směrem. Máme v týmu hodně mladých kluků, takže koukám na to, aby se to nezvrtlo, když se nám daří, abychom neupustili od toho, co nám přináší ovoce.  My nelítáme v oblacích, držíme se při zemi.

O trenérovi Miroslavu Koubkovi: Zpočátku jsme změnu na trenérském postu vnímali rozpačitě, ale velmi brzy jsme zjistili, že fotbalu rozumí a že nám pomůže. Má dobrý humor, za to jsme rádi. Báli jsme se, že bude vážný. Umí si udělat srandu ze sebe i ze svých asistentů.

O roli pokladníka a partě: I trenéři byli překvapení, že my jako jediní platíme hráči, kterému se narodí dítě. V kase máme peněz dost, bylo hodně prvních ligových startů a prvních gólů. Jak peníze utrácíme? Jsou různé rozlučky a s klukama jsme byli například na zápasech MMA - Oktagonu v Pardubicích. Vyrazili jsme společně, protože není moc kde posedět. Jsme jednotná parta, žádné skupinky, chodíme všichni spolu.

O nové aréně a budoucnosti v Hradci: Cítíme, že jsme součástí něčeho nového a že dáváme základ nové budoucnosti hradeckého fotbalu. Za rok za dva by tady měl být nový stadion a tady je dobré jádro, jsou tady mladí hráči, a pokud se podaří mužstvo udržet pohromadě, můžeme být konkurenceschopní. Dokonce bych řekl, že můžeme myslet i na Evropu.

O Adamu Vlkanovovi, nejproduktivnějším hráči týmu: Jediný „Vlčák“ asi čekal, že se nám v lize takhle bude dařit. Už od léta běhal s tím, že si to v sedmém kole rozdáme se Slavií o neporazitelnost. (úsměv) S Vlkem jsme spolu na pokoji, hodně toho probereme. Když mu nevyšel Baník Ostrava, byl z toho smutný, chtěl se posunout v kariéře. Bral to jako křivdu, že ho tady drží, ale teď je rád, že v Hradci zůstal. Má tady dceru a je tady doma, pokud nedostane nabídku, která bude stát za to, tak tady zůstane. 

O stadionech v Mladé Boleslavi a v Malšovicích: V Mladé Boleslavi je fotbalové prostředí, fanoušci jsou slyšet. Tady v Hradci moc lidi na hřišti slyšet nebyli. Byly to jen takové výkřiky a záblesky. Pamatuji si, že ve druhém zápase na jaře, když jsem v patnácté minutě dostal druhý gól, tak jsem slyšel: „Vízku, táhni!“ (úsměv) To není příjemné.

O fanoušcích: Jsme rádi, že teď jsou vztahy s fanoušky v klidu. Dříve byly problémy, chtěli odvolávat vedení klubu, rozhodovat o tom, co se v klubu děje. Nyní se situace uklidnila a fanoušci se zase nabalují. Jejich jádro je nekonfliktní. Uvidíme, co bude, až se vrátí to nejtvrdší jádro, ale zatím vztahy jsou velmi dobré.

O Filipu Firbacherovi, kterého prestižní britský deník The Guardian v roce 2018 vybral mezi 60 největších talentů světa ročníku 2001, ale od doby jeho talent uvadá: Vyloženě si kariéru zazdil, byl to super talent. My jsme všichni viděli, že to má v sobě, ale nechtěl vnímat to, co mu ostatní radili, a teď ho další hráči herně doběhli. Snad si to srovná v hlavě.

O mladých hráčích z týmu, kteří mají největší potenciál: Nejnadějněji vidím Honzu Mejdra, pro fotbal dělá hodně, je skvělý i charakterově. Pro jiné týmy může být zajímavý i tím, co dělá mimo fotbal (youtuber). Dále obránce Denis Donát, který se ještě musí otrkat, být trochu víc chlap. Ale za ním se mi chytá fakt dobře. A pak útočník Dan Vašulín, má perfektní parametry, hroznou sílu, když na vás jde to ani nechcete chytat, ale potřebuje zapracovat na větším klidu a lépe řešit některé situace.

O podpoře dětí v Dětském domově v Nechanicích: Navázal jsem na moji mamku, která dlouhodobě spolupracuje s tímto dětským domovem. Dříve jsem nakoupil hračky, a když jsem se dozvěděl, že děti začaly hrát i fotbal, tak jsem se domluvil s Michalem Petrákem, naším PR manažerem, a pozvali jsme je k nám na trénink. Chystáme pro ně i dárky k Vánocům. Rádi bychom na jaře za nimi přijeli na besedu, nebo je pozveme zase na náš trénink.

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Luboš Lorinc/fchk.cz