Zahrát si proti nejlepším je obrovská výzva, usmívá se Stanislav Škorvánek

Olympiáda je pro vás dosud největší mezinárodní výzvou. Jak ji v tuhle chvíli vlastně vnímáte?

Připravuju se na ni hlavně tím, že se soustředím na to, co je teď. Chytám zápasy v klubu, snažím se podávat co nejlepší výkony a zůstat v pohodě. Zatím to neberu tak, že by šlo o nějakou speciální přípravu. Myslím, že víc si to začnu uvědomovat až ve chvíli, kdy budeme mít reprezentační sraz.

Jak jste se o nominaci dozvěděl a jaká byla vaše první reakce?

Volali mi trenéři brankářů, konkrétně Ján Lašák. Zároveň jsem si šel vyzvednout výstroj, takže už mi bylo jasné, že tam je velká šance, že pojedu. V první chvíli jsem se nad tím úplně nezamýšlel – ne že by to byla samozřejmost, ale nějak mi to hned nedošlo. Postupně, jak se začaly oznamovat nominace dalších týmů, mi ale začalo docházet, co se mi vlastně povedlo a jak velká věc to je.

Zmínil jste výstroj. Řešíte před olympiádou i tyhle detaily, přestože pravidla jsou hodně přísná?

Ještě se to řeší. Kontroluje se, jestli všechno splňuje pravidla, což je u takové akce samozřejmé. Výstroj budu mít ve slovenských barvách a snažil jsem se ji sladit i s dresy. Věřím, že to bude vypadat dobře, ale hlavní je, aby všechno prošlo kontrolou.

Součástí nominace je i brankář Gajan, což pro řadu lidí bylo překvapení. Jak jste jeho zařazení vnímal vy?

Sledoval jsem jeho výkony na September Cupu a chytal opravdu dobře. Podle mě měl dobré výkony i v sezoně, takže mi ta nominace přišla logická. Určitě si ji zaslouží a věřím, že bude pro tým přínosem.

Ještě nedávno jste chytal v nižších soutěžích, v Michalovcích. Jaký je to pocit, když se člověk z takové pozice dostane až k olympijské nominaci?

Asi si tu cestu zatím úplně neuvědomuju. Snažím se brát věci tak, jak přicházejí, a moc se neohlížím zpátky ani dopředu. Neřeším tolik, co bylo nebo co teprve bude. Myslím si ale, že s odstupem času, třeba po kariéře, se na to budu dívat jinak a budu z toho mít velkou radost. Teď to beru spíš krok za krokem.

Ve skupině vás čekají Finové a Švédové, tedy týmy složené převážně z hráčů NHL. Jak se na takovou konfrontaci díváte?

Díval jsem se na jejich nominace a mají prakticky celé týmy z NHL. Není tam žádný slabý článek. Úroveň bude nejvyšší možná, ale právě v tom je ta výzva – zahrát si proti nejlepším a porovnat se s nimi. My tolik hráčů z NHL nemáme, ale bereme to jako motivaci ukázat, že dokážeme hrát i s těmi nejlepšími.

Pomůže vám v tomhle směru zkušenost z mistrovství světa, kde jste už v reprezentaci nastoupil?

V tomto směru určitě ano, člověk už trochu ví, co ho čeká. Zároveň si ale myslím, že úroveň na olympiádě bude ještě vyšší než na mistrovství světa. Tam byli pouze jednotliví hokejisté ze zámoří, zatímco tady budou celé týmy složené z hráčů NHL. O to víc se na to těším.

Do Hradce Králové jste přišel před rokem a půl. Jak s odstupem času toto angažmá vnímáte?

Určitě pozitivně. Líbí se mi město i okolí, cítím se tu dobře a od začátku jsem vnímal velký zájem ze strany klubu, což pro mě bylo důležité už při jednáních o smlouvě. Po příchodu jsem si samozřejmě musel trochu zvykat, ale dneska jsem rád, že jsem se pro Hradec rozhodl.

Jak probíhala vaše adaptace i s ohledem na brankářskou konkurenci v podobě Filipa Novotného?

Důležitý je vztah mezi námi. Oba už máme nějaké zkušenosti, máme mezi sebou respekt a otevřenou komunikaci. Když chytal víc Filip, nebral jsem to nijak špatně, a když se role postupně otočily, tak to zase on vzal úplně v pohodě. I díky tomu jsem měl čas si zvyknout, protože každá soutěž je v něčem specifická, a mohl jsem se v klidu adaptovat.

Letos jste měl řadu klíčových zákroků, hodně se mluvilo třeba o tom proti Romanu Červenkovi. Jak jste tu situaci viděl vy?

Je to kvalitní hráč, zakončil to dobře. Já jsem po něm skočil, natáhl nohu a trefilo mě to. Nebylo to nic, co by se dalo dlouze rozebírat – spíš souhra okolností. Potěšilo mě to, protože ten zákrok pomohl vyhrát zápas, ale upřímně bych byl radši, kdybych to chytil nějakým klasičtějším způsobem.

Jak důležité je nevzdat situaci ani ve chvíli, kdy vás soupeř přehraje?

Je to naprosto klíčové. I když vás soupeř přehraje kombinací nebo přihrávkou, pořád tam existuje šance, že se ještě dá něco udělat. Ta malá procenta tam jsou vždycky. A když vás to trefí, vznikne z toho dobrý zákrok a pocit, že jste tu situaci nevzdal.

Letos máte na kontě sedm čistých kont a jste blízko klubovému rekordu. Má to pro vás nějakou váhu?

Určitě je to příjemné, o tom není pochyb. Zároveň si ale myslím, že to hodně vychází z týmové hry. Soupeřům nepovolujeme příliš šancí, až na výjimky, takže jsou k tomu dobré předpoklady. Možná je to v tomto ohledu o něco jednodušší než v jiných týmech, ale beru to hlavně jako zásluhu celého mužstva.

Hradecký hokej v uplynulém roce slavil sto let. Vnímáte tohle výročí jako hráč, který je v klubu poměrně krátce?

Určitě ano. Byli jsme i v muzeu na autogramiádě k výročí a je vidět, že výročí slavil celý Hradec. Po městě jsou bannery, na zápasech se objevují připomínky historie, oceňují se legendy a promítají se krátké filmy. Člověk to vnímá, je to všude kolem.

Blíží se play off. Jaké ambice může mít Hradec v letošní sezoně?

Liga je hodně vyrovnaná, možná jen Pardubice jsou trochu odskočené. O to víc týmů může pomýšlet vysoko. My bychom chtěli skončit v první čtyřce, mít jisté čtvrtfinále a pak se uvidí. Minulý rok ukázal, jak těžké play off může být – s Boleslaví jsme šli až do sedmého zápasu. Teď se soustředíme hlavně na to, abychom si tu výchozí pozici vybojovali.

Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: Stanislav Souček/mountfieldhk.cz