Mým přáním je, abychom měli následovníky, přeje si cimbálista Pavel Maťátko

Hradecká cimbálová muzika má již 70 let. Kdo stál u jejího zrodu a co vedlo k jejímu vzniku?

Muziku v Hradci Králové v roce 1955 založil Eduard Novotný, absolvent Vysoké školy báňské v Ostravě a člen její cimbálové muziky. Ten se do města přiženil, hodně mu tato muzika chyběla a v tehdejším závodním klubu ZVÚ pro svůj nápad našel nadšence. Slovo dalo slovo a dal dohromady menší partu muzikantů. Od té doby cimbálová muzika v Hradci existuje.

Jak si vysvětlujete, že na scéně vydržela sedm dekád?

Myslím si, že hlavními faktory, proč muzika hraje dodnes, byly láska k lidové hudbě a přátelské vazby. Naši předkové drželi pohromadě, byla to jedna velká rodina, což se přeneslo až do současné doby. Já, který v muzice začal působit v roce 1994, jsem ještě hrál se zakládajícími členy našeho souboru.

Do jaké míry se soubor v průběhu své existence proměňoval?

Určitý základ dlouho přetrvával, ale samozřejmě docházelo k obměnám a přicházeli noví členové. V průběhu let se měnila také tvář muziky i to, jak ji dnes podáváme my. Je to určitě jiné, než tomu bylo v dávnější minulosti a také v době, kdy jsem v devadesátých letech do souboru přišel. V současné době máme mladého primáše, takže je to všechno temperamentnější než v minulosti. Jde to prostě ruku v ruce s aktuální dobou.

K jubileu pořádáte slavnostní koncert. Kdy a kde se uskuteční a co posluchačům nabídnete?

Koncert se uskuteční v sobotu 18. dubna od 18 hodin v Adalbertinu. Bude to takový průřez toho, co muzika hrávala, a zároveň to bude mít lehce vzpomínkový charakter na zakládající členy i na ty, s nimiž jsme ještě hrávali. Ta vzpomínka je skutečně hluboká a máme připravené písničky k daným osobám s důrazem na to, co nás s nimi spojuje. Zazní však i písničky, které máme rádi my a s nimiž se chceme prezentovat. Jako hosty jsme si pozvali zpěvačky, které s muzikou zpívaly v minulosti.

Popište svoji osobní cestu k cimbálu a lidové hudbě. Proč zrovna tento nástroj?

V dětském věku jsem docházel do tehdejší Lidové školy umění Střezina, kde jsem se věnoval hře na housle. Tam mi tehdy, to mi bylo asi deset let, paní učitelka nabídla, zda bych chtěl chodit do dětského souboru Kvítek. Dětskou muziku tam vedl tehdejší vedoucí Hradecké cimbálové muziky Jaroslav Šedý. Právě v tom školním souboru jsem se seznámil s českým a moravským folklórem. Tak to šlo rok za rokem, až jsem se v roce 1994, to mi bylo sedmnáct let, stal členem cimbálovky, kde jsem hrál ještě jako primáš na housle. Za cimbál jsem poprvé usedl jako úplný samouk v roce 1999, kdy jsem se stal zároveň uměleckým vedoucím souboru.

Co obnáší role uměleckého vedoucího?

Zajištění uměleckého výkonu muziky, hudební úpravy písniček včetně tvorby nových, které vznikají i na bázi improvizace, kdy si každý něco zahraje, a potom už ladíme detaily. Podle mě jsou nejlepší zkoušky přímo při vystoupeních. Před každým koncertem se ale vždy dobře připravujeme. Písničky, které hrajeme, jsou nádherné a v podání naší cimbálovky z nich vyzařuje naše láska k folklóru.

Co vás motivuje?

Stále se snažíme něco objevovat a v tomto ohledu to nemá konec. V souboru máme i mladé houslisty, s nimiž je výborná spolupráce. Mohu říci, že jsme si jako parta muzikantů velmi sedli nejen hudebně, ale také lidsky a funguje to perfektně. Generační rozdíly u nás nehrají žádnou roli.

Cimbálová muzika je tradičně spojována s Moravou a tamním folklórem. Byla a je to stále výzva působit v Čechách?

V současné době jsou už cimbálové muziky v různých koutech Čech, například v Praze, Liberci, Červeném Kostelci nebo v Ústí nad Orlicí. Pokud to muzikanty baví, nezaleží na tom, v kterém koutě republiky cimbálová muzika hraje. Myslím, že jsme si už nějaké jméno udělali i na Moravě. Například náš primáš Adam a houslistka Anežka bydlí v Brně a pravidelně tam hrají s brněnskými soubory. Lidová muzika je o tom, kdo ji hraje, a je jedno, odkud pochází.

Podle čeho vybíráte repertoár?

V repertoáru máme písničky z Čech, Moravy, Slovenska, Maďarska, Rumunska a občas si zpestříme hraní písničkami i jiných žánrů. Dříve se procházely zpěvníky, ale v dnešní době je to především o poslouchání jiných cimbálovek na internetu. Když nás nějaká písnička, jedno z jakého regionu, zaujme a zůstane v hlavě, je to signál, abychom ji hráli.

Natočili jste nějaké cédéčko nebo desku?

Máme akorát záznam živého vystoupení k 60. výročí založení naší cimbálové muziky. Zvažujeme ale, že bychom si mohli něco natočit.

Při jakých příležitostech vystupujete?

Kdysi jsme pravidelně vystupovali v malém sále hradeckého Adalbertina. Momentálně hrajeme při rozmanitých příležitostech, jako jsou plesy, svatby, rodinné oslavy, podnikové večírky, stavění máje v Pileticích. Pravidelně jezdíme na cimbálový festival „Cimbálové“ do Šumperka a občas hrajeme i na takových akcích, jako je například Rock for People.

Kdo dnes tvoří vaše publikum?

Máme radost, že je to pestrá škála posluchačů od mladých lidí až po důchodce.

Dá se říci, že jste oblíbené těleso?

To je spíše otázka pro posluchače, ale fanoušky určitě máme a v Hradci jsme známé hudební těleso, které chce lidem rozdávat radost.

Kam byste chtěl, aby Hradecká cimbálová muzika směřovala v budoucnosti? Co byste jí popřál?

Mým přáním je, abychom měli následovníky. V září tohoto školního roku jsem začal na Základní umělecké škole Střezina vyučovat hru na cimbál a pomalu se utváří i dětská cimbálová muzika. Pokud to někoho ze žáků bude bavit a stane se časem členem naší cimbálovky, budu velmi rád.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Pavla Maťátka