PytlíkART, unikátní výstava upozorňující na stomii, je k vidění v Hradci

Podle autorky a koordinátorky projektu Jitky Svobodové z pořádající organizace České ILCO výstava ukazuje život se stomií z úhlu dosud nevídaného. Jejím cílem je zvýšit povědomí veřejnosti o životě lidí se zdravotním postižením s vývodem na povrchu těla, který umožňuje pacientovi vyprazdňování. Vzhledem k tomu, že vyprazdňování nelze ovládat, je nutné stomii krýt sběrnými sáčky, které díky speciálním filtrům nepropouští zápach.

Výstava zároveň ukazuje, že i se stomií se dá žít normální život. „Výstavou uměleckých děl na stomických pytlících společně s příběhy jejich autorů nejen z řad stomiků, představujeme veřejnosti, co je tato nemoc a jak vypadá stomický sáček,“ vysvětlila autorka projektu, která přinesla svůj vlastní osobní příběh.

„Když mi lékař před 20 lety oznámil, že budu mít stomii, bylo mi 28 a vůbec jsem si nedokázala představit, jak budu dál žít. Doma jsem měla roční dceru. Převažovaly u mě smíšené pocity: strach, trapnost, beznaděj, zoufalství… Bydlím v malé vesnici ve východních Čechách. Nikomu z mých přátel jsem to nejprve neřekla, protože jsem se styděla. I když začátky s vývodem nebyly vždy lehké, zvládla jsem to. Držela jsem se motta: NEREZIGNOVAT, NEVZDAT SE A ŽÍT DÁL! Před třemi lety jsem začala pracovat pro České ILCO a zjistila jsem, že slovo stomie stále vyvolává v podvědomí lidí negativní pocity a pohlíží na stomii jako na stigma. Ať už samotní stomici, jejich okolí nebo veřejnost. Je na čase to změnit,“ vysvětluje motivy vzniku výstavy její tvůrkyně, která nyní o životě se stomií otevřeně mluví i v rámci přednášek pro laickou a odbornou veřejnost. 

A proč PytlíkART? "Pytlík je něco, co je naší součástí, ale naše okolí o tom někdy ani netuší. Neví, že řešíme, jestli nám dobře drží, jestli nepodtéká, není cítit, nebo vidět pod oblečením. Za stomii se není třeba stydět, protože nám zachránila život! Abychom náš život přiblížili i lidem, co o tématu nic neví, rozhodli jsme se z naší každodenní pomůcky vytvořit umělecké dílo," prozradila Svobodová.  

Na vernisáži výstavy promluvila také Pavla Örhalmi, staniční sestra Urologické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, která se pacientům se stomií věnuje již hodně let a ocenila, že se taková důležitá výstava v krajském městě koná. „Určitou dobu usilujeme o to, aby v Hradci Králové vznikl Klub stomiků, k čemuž může přispět i tato výstava. Na konci října by zde mělo dojít k prvnímu setkání,“ sdělila staniční sestra s tím, že byla při fakultní nemocnici založena pracovní skupina stomických sester. Součástí vernisáže bylo také předání dárku v podobě plastového auta pro nejmladšího stomika přítomného na výstavě Honzíka Svatoše v doprovodu své maminky.

Organizace České ILCO již 30 let pomáhá pacientům s umělým vývodem střev z celé republiky, tedy i v Královéhradeckém kraji. Smyslem práce organizace je pomoci řešit problémy zdravotní, sociální a psychické, které jsou spojeny s návratem stomika do normálního života. Pacienti  jsou všech věkových skupin, tedy od dětí až po seniory. „Chceme, aby lidé věděli, jak stomický sáček vypadá, nebáli se ho dotknout a mluvit o něm,“ uvádějí zástupci organizace. K tomu slouží i kalendář představující 14 hrdinů, kteří se nebáli jít s kůží na trh a nechali se vyfotit s viditelným stomickým sáčkem na břiše.

Na netradiční putovní výstavě v Hradci Králové se propojují malované pytlíky s příběhy jejich autorů. Do tohoto projektu, jenž není pouze pro stomiky nebo malíře, se mohli zapojit i ti, kteří stomií netrpí, protože fantazii se v tomto ohledu meze nekladou. Navíc doprovodné příběhy jsou silné, často i velmi inspirující a hlavně boří mýty.

Marie, 67 let - stomička

Když jsem se dozvěděla, že mám nádor a budu mít stomii, byl to šok, nebylo mi ani 50 let. V roce 2002 nebyl k dispozici internet, chyběly mi informace. Neznala jsem osobně nikoho, kdo by s vývodem žil. Po operaci mi výměna sáčků dělala velké problémy. Nesnesla jsem pohled na operované břicho.

Protože mně však stomie zachránila život, naučila jsem se mít ji ráda. Díky vývodu žiji. Raduji se, že jsem se dožila vnoučat, užívám si dětský svět. Rodina mě bere takovou jaká jsem. Přehodnotila jsem priority. Díky stomii jsem poznala řadu skvělých lidí. Mám se ráda, pomáhám druhým, můj život má smysl.

Nikola, 16 let

Moje maminka má stomii a já se snažím různými způsoby učinit ji šťastnou, třeba i malováním. Vytvořila jsem tři pytlíky, na jednom z nich je naše chlupatá kočičí kamarádka Šmudlinka, na další brouček se svou kuličkou a na poslední rybníček, který vykouzlí úsměv každému. Zároveň držím palce i ostatním umělcům a všem stomikům přeji pevné nervy a vytrvalost.

Jitka, 68 let - stomička

Se stomií žijí 16 let. Od začátku jsem se s tím netajila a o žádné kamarády jsem nepřišla. Získala jsem spoustu nových úžasných kamarádů, kteří jsou na tom podobně jako já. Na svůj problém nejsem sama a díky klubu stomiků jsem informovanější a mnohem šťastnější.

Petr, 39 let - stomik

O akci PytlíkART jsem se dozvěděl díky setkání stomiků v Plzni, na které jsem dostal pozvání od Mgr. Šilhánkové ze společnosti B. Braun, a kde byl jedním z bodů i vystoupení paní Ředinové z ILCA. Její řeč mě velmi zaujala a zapojení se do této akce jsem bral jako „povinnost“. Snažím se tím ILCU alespoň trochu pomoci a zároveň poděkovat tím za vše, co pro nás stomiky dělá. Bohužel nejsem výtvarně ani trochu nadaný, nicméně manželka ano, takže celá malba včetně nápadu je její dílo. A co pytlíkem vyjadřujeme? Že není sebemenší důvod se za stomii stydět a proč tedy humorně nevyjádřit to, k čemu slouží - stejně to všichni víme, tak proč to tajit. Vždyť právě tento pytlík je svým způsobem záchrana našeho života!

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: České ILCO, Hynek Šnajdar