Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 39. díl

Vše jednou skončí, ale že toho bude za ten krátký čas tolik a vezme nám to vzpomínky na dobu, kdy jsme chodili tančit a bavit se třeba do kouzelné Palmové zahrady nebo s kamarády na dvojku červeného do Grillu, na dnešní Ulrichovo náměstí, to nikdo nepředpokládal. Právě tam jsme se s mými kamarády často scházeli a cítili jsme se tam jako doma. Obsluha Standa Minář, Jaruška Schlesingerová a Jožka Gregorová – Tina Turner se o nás vždy perfektně postarala a domů, nebo ještě třeba někam jinam, jsme z Grillu odcházeli vždy v dobrém rozmaru. Samozřejmě, že již Grill a bufet Bašta, kam tento bar patřil, dnes neexistuje. Tyto dva podniky, které spadaly pod Restaurace a jídelny, neodmyslitelně patřily ke středu města a byly na dosah. Nedávno se mi donesla zpráva, že se zavřel i letitý a v Hradci Králové známý podnik Černý kůň na Starém městě. Po roce 1989 byl vrácen původním majitelům rodině Kavanových. Ivan Kavan, jeden ze spolumajitelů a můj kamarád, bohužel již zemřel, a kdyby byl mezi námi, asi by se nestačil divit.

O Grandu, Grand klubu a Palmové zahradě jsem v minulých Salonkách také psal, že již dlouhou dobu bohužel neexistují. Kousek dál, kde je dnes second hand, existovala vyhlášená noční vinárna Bystřička, kam se chodilo dlouhá léta tančit, za muzikou, na dobré víno a za zábavou. Hrálo se tam celý týden kromě neděle a bylo tam neustále plno a chodilo tam i hodně mladých pohledných žen. Kdyby mi někdo v té době řekl, že Bystřička za pár let skončí a ženy, které tenkrát navštěvovaly tento podnik, budou potom chodit nakupovat do second handu Bystřička za dobrý peníz džíny, bundy či halenky, řekl bych mu, že se snad trochu pomátnul na rozumu. Hodně se také navštěvovala kouzelná vinárna Astorie u pana Hese na Starém městě. Hrával tam kromě jiných muzikantů také Jirka Beneš na klarinet a saxofon spolu se svým kolegou Jardou Fišarem, který ho tam doprovázel na klávesové nástroje. Nic podobného ale dnes již v našem městě nenajdete. Prostě jiná doba, jak se vyjádřil pan vrchní ze špičkového hotelu ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag.

Kdo z vás si chodil posedět na kávu nebo na dobré a kvalitní jídlo do Atlanty na Masarykově náměstí, má už také smůlu. Atlanta končí a místo bývalého personálu vás teď budou obsluhovat naši asijští přátelé. Takže pokud jste tam dříve chodili třeba na skvělý boršč, v příštích dnech si tam můžete dát třeba bambusovou polévku. V žádném případě nic proti Vietnamcům, ale žijeme v Čechách a hosté tohoto sympatického podniku by si přáli si tam dát k obědu třeba chutný gulášek nebo oblíbenou svíčkovou. Přeji novým provozovatelům hodně štěstí a ať se jim tam daří. Pro bývalé pravidelné návštěvníky ale Atlanta zůstane navždy hradecká srdcovka.

Kam jsem ale rád chodil na dobré jídlo a výbornou Plzeň, byla Šupina, jak jsme dříve říkali rybárně Jadran, kde působila příjemná a oblíbená Lenka Sukalovská. Jednou jsem tam dokonce seděl u stolu s hercem Karlem Effou, který, když projížděl Hradcem, se tam prý pravidelně stavoval. Škoda, Jadran už také není. Kdo z vás pravidelně navštěvoval vyhlášenou denní vinárnu Balkán na třídě Karla IV. a rád tam popíjel kvalitní víno a velice chutné jídlo, má také smůlu. A příjemné a přátelské popovídání svrchním číšníkem v černém obleku, legendárním Pepou Šrajerem, mu také určitě chybí. Vrchní pan Šrajer neměl chybu a patřil významně k těm oblíbencům bývalého hradeckého podniku Restaurace a jídelny.

Mohl bych pokračovat dále, ale musím zmínit nezapomenutelnou denní vinárnu Psí bouda, kde se scházelo velké množství velice zajímavých lidí. Pravidelnými návštěvníky byli hradečtí malíři, herci, kulisáci a studenti a panovala tam velice přátelská atmosféra, která dnes už v žádném podniku v Hradci Králové neexistuje. Kouř z cigaret by se tam dal krájet, ale bylo tam útulně a obě servírky, Slávinka Linhartová a Merinka Mačátová, byly pro nás všechny pravidelné návštěvníky úžasné a vzpomínáme na ně dodnes. Chodili jsme tam pravidelně s mými kamarády vždy dopoledne na Štědrý den, kdy jsme si tam dali něco málo vína a odpoledne již pospíchali domů, ke svým rodinám na štědrovečerní večeři. Jednou jsme se tam ale trochu zdrželi o něco déle a doma byl malér. Ale o tom třeba někdy příště a jak se říká, nikdo z nás není dokonalý.

Slávek Trávníček