Antikvariáty mají naději přežít a fungovat

Co stálo u zrodu antikvariátu Na Rynku?

Hynek Kaněra: Původně jsem byl zaměstnán ve státním antikvariátu na Starém městě, který privatizací zaniknul. V té době za mnou chodili lidé a nabízeli mi knížky k prodeji a já jsem si uvědomil, že by mohl vzniknout antikvariát nový. Dělal jsem tu práci moc rád a říkal jsem si, že pokud najdu odvahu a prostor, budu v tom pokračovat. Prostor se mi podařilo najít ve starém domě na Malém náměstí, kde v první polovině 19. století v bytě nad obchodem žil dramatik a spisovatel Václav Kliment Klicpera, takže bylo zřejmé, že právě do toho prostoru antikvariát patří.

Jaké byly vaše začátky?

HK: Abychom měli na začátku co nabídnout, měl jsem už nějaké zásoby knih, které jsem shromažďoval v původním antikvariátu. Velmi nám při rozjezdu pomohlo, že nám jedna paní nabídla k odkupu pozůstalost v podobě velké knihovny. Tenkrát jsem oslovil kamaráda Petra Huňáčka, s nímž jsem studoval luhačovickou knihkupeckou školu a chodili jsme tam do jedné třídy, jestli by do toho nešel se mnou. V té době pracoval v hradeckém knihkupectví Skippy, ale souhlasil, prostory jsme si pronajali a díky stálým zákazníkům, sběratelům a fandům, kteří nás vyhledávají, jsme tady přes rozmanité nepřízně už čtyřiatřicet let.

Co vás dva osobně přivedlo ke knihám?

HK: Knihy jsem měl rád už od dětství, protože rodiče měli doma velkou knihovnu, takže mě to obklopovalo. Také jsem často navštěvoval knihkupectví, antikvariáty a prodejny Supraphon s vinylovými deskami.

Petr Huňáček: Vždycky jsem rád četl, proto jsem šel studovat knihkupeckou školu do Luhačovic. Protože mám rád lidi, na prvním setkání, když už jsem byl na školu přijat, jsem řekl, že chci prodávat, což byla mezi budoucími kolegy trochu rarita.

Je pravda, že v tomto druhu podnikání je třeba mít rád nejen knihy, ale také lidi, s nimiž si musíte dokázat popovídat?

HK: Hodně lidí k nám chodí samozřejmě kvůli samotnému nákupu nebo něco najít či objevit, ale mnozí z nich si chtějí povídat a také získat nějaké informace. Mezi spoustou zákazníků, kteří se sem vracejí, už máme mnoho přátel.

PH: Já jsem povahou extrovert, takže setkávání s lidmi v antikvariátu a povídání si s nimi je pro mě alfa a omega mého podnikání. Bez toho by to nešlo. Myslím, že máme k našim zákazníkům velmi kladný vztah.

Kdo jsou v současné době vaši zákazníci a po jakých titulech jdou nejvíce? Jsou mezi nimi i štamgasti?

HK: Je to široké spektrum zákazníků a jsou mezi nimi pochopitelně i štamgasti, kteří k nám chodí často a pravidelně. Někteří vyhledávají beletrii, jiní odborné knihy zaměřené třeba na řemesla, například pán, který se zajímá o práci se zlatem a mědí. Pak jsou lidé upřednostňující literaturu faktu, někdo také vyhledává poezii. Studenti se hodně zabývají filozofií či literaturou vydanou v období první republiky. A máme rovněž zákazníky sbírající bibliofilie.

Zažili jste nějaký neobvyklý příběh spojený se zákazníkem?

PH: Do antikvariátu přišel pán středního věku, položil na stůl tři stovky a řekl mi, že tady asi před dvaceti lety, kdy v Hradci studoval vysokou školu, ukradl nějaké knihy kvůli své holce. I když už bydlel ve středních Čechách, celou dobu mu to leželo v hlavě a po těch letech přišel vyrovnat dluh. Omluvil se mi a odešel. To bylo velké překvapení.

HK: Podobná věc se stala i mně. Nějaký student přinesl batoh knížek, které tady vyskládal na stůl a nic za ně nechtěl. K nám do antikvariátu prý chodil moc rád už od mládí, ale teď už bydlí jinde. Ve studentských letech prý u nás ale nějaké knížky ukradl. Omluvil se a předal mi ještě růžový kámen pro štěstí, abysme už nezažili podobné případy. Ten kámen mám dodnes. Vzpomněl jsem si ještě, že jeden náš zákazník, který k nám chodí takřka od studentských let, si antikvariát zvolil ke svatebnímu dni a obřadu. Takže se tady konala svatba se všemi náležitostmi a oddávajícím pánem z magistrátu, který se přiznal, že už oddával leckde, ale v antikvariátu to dělá poprvé. Po obřadu se ke svatebním oslavám přidali i náhodní zákazníci.

Kolika knižními tituly disponujete?

HK: V současné době máme zhruba dvacet tisíc položek v širokém žánrovém rozptylu.

Jak k nim přicházíte?

HK: Ve většině případů získáváme knížky při výkupech nejen v Královéhradeckém kraji, ale třeba i v Praze, nebo nám je do antikvariátu nosí lidé. Jsme však nuceni si vybírat. Není to kvůli tomu, že by šlo o špatné tituly, ale antikvariát není nafukovací a knih už máme velké množství. U nového zboží máme distributory a sháníme přes ně věci, o které mají lidé zájem.

Co všechno kromě knih ještě dokážete nabídnout?

HK: Knihy jsou sice základ, ale máme tady také staré plakáty, předválečné pohlednice, staré dopisy, obálky, známky, diáře, plechové cedule, diapozitivy, které u nás rádi kupují turisté z Japonska nebo Jižní Koreje, a velkou část obchodu tvoří gramofonové desky.

Právě v posledních letech nastal boom gramofonových desek. Je o ně velký zájem? Co jejich vyznavači u vás vyhledávají především?

HK: Troufám si tvrdit, že zájem je skutečně značný. Zákazníci mají různá zaměření, vyhledávají rockovou, jazzovou i klasickou muziku a také třeba francouzské interprety šansonů. Myslím, že máme velký výběr a každý si u nás přijde na své.

PH: Jsme velmi slušně zásobení klasikou, jazzem a francouzskou muzikou, a to nejen známými interprety, jako jsou Edith Piaf či Charles Aznavour, ale i dalšími skvělými autory.

Je větší zájem o vinyly, nebo o cédéčka?

HK: Určitě o vinyly. My jsem je tady měli i v době, kdy to bylo odepsané médium. Dnes se to díky návratu vinylů na scénu hodně rozšiřuje, vrací zpět a vycházejí v obrovském množství. Chodí k nám nakupovat lidé všech věkových kategorií, kteří mají gramofony a znovu si doma vytvářejí diskotéky.

Která období v průběhu let byla pro váš provoz kritická a jak jste se s tím dokázali vypořádat?

HK: Když pominu covid, který postihl každého, za kritické období považuji rekonstrukci Malého náměstí, které bylo celé rozkopané a nebyl k nám téměř vůbec přístup. Před antikvariátem navíc stály stavební boudy, takže na nás nebylo vidět. Protože to trvalo hodně dlouho, bylo to velmi náročné období. Naši zákazníci a sběratelé nás však podrželi, i přes nepříznivé období dorazili a nakonec jsme to naštěstí zvládli a přežili.

Co se změnilo s nástupem internetu a audioknih?

HK: Řekl bych, že vznikem internetového obchodu už lidé nemají takovou potřebu jako kdysi chodit do kamenných prodejen. Tehdy po práci navštívili knihkupectví, antikvariát či prodejnu s deskami a našli třeba něco, co je zaujalo, ale vlastně to původně nehledali. Určitá specifická skupina lidí, mezi něž patří sběratelé, studenti, badatelé a další, kteří mají kamenné obchody rádi, tady ale bude vždycky. Není to žádná široká masa, ale skupina dobrodruhů a nadšenců. Audioknihy samozřejmě do moderní doby patří a mnozí tento způsob využívají. Stále jsou však lidé, kteří mají rádi papírové knihy, které mohou vzít do ruky a číst si.

V Královéhradeckém kraji jsou nyní pouze dva antikvariáty, ten váš a potom jeden v Náchodě. Myslíte si, že v digitální době mají pořád nějakou perspektivu?

HK: Do antikvariátu chodí úplně jiná skupina lidí než třeba ti, co chodí do knihovny nebo používají čtečky. Jsou to zákazníci, kteří chtějí knihy vlastnit, osahat si je, udělat si do nich například poznámky a podobně.

PH: Pro část lidí bude antikvariát vždycky prostorem k duševnímu relaxu. Tištěné knihy mají ještě stále pro spoustu lidí své kouzlo, ale je těžké predikovat, jak tomu bude v budoucnu.

Sídlíte na Malém náměstí, tedy v centru Hradce Králové. Je to pro vás strategické místo a výhoda?

HK: Malé náměstí není a nikdy nebylo komerční zónou. Na druhou stranu turisté a další lidé, kteří přijedou do Hradce Králové, se jdou na Staré město podívat a mnozí z nich zavítají k nám. Myslím si tedy, že antikvariát Na Rynku na Staré město patří.

Co rádi čtete a jakou muziku posloucháte?

HK: V poslední době mě zajímá stará japonská poezie, kterou jsem začal sbírat. Jsem také obdivovatel toho, co u nás v literatuře vyšlo v průběhu šedesátých a sedmdesátých let. Klub přátel poezie například vydával nádherné knížky s gramodeskou. V muzice jsem vyrostl na skupině The Beatles, hodně jsem se také ponořil do progresivního rocku kapel Genesis, Pink Floyd nebo poslouchám Petera Gabriela, Joni Mitchell nebo Kate Bush. Mám ale rád také klasickou muziku, americký folkrock i jazz. Jsem také chodící fanklub Semaforu a Jiřího Suchého, jehož nahrávky máme stále v nabídce

PH: U knih jsem velký fanda literatury faktu. V hudbě zase celoživotní příznivec Bruce Springsteena a také rád poslouchám Sea Shantys, tedy námořnické písničky, a třeba i francouzské šansony.

Co vás na této práci i po tolika letech stále baví?

HK: Ani po těch dlouhých letech jsem nepocítil, že by mě tato práce nějak obtěžovala a nebavila. Stále při ní objevuji něco nového, zajímavého, s čím se musím dobře seznámit, abych to mohl nabídnout zákazníkovi nejen tady v antikvariátu, ale i na e-shopu. Pořád si také plním své sny při objevování něčeho, o čem jsem netušil, že má tak úžasnou vypovídací hodnotu. Je to vyloženě motivační prostředí.

Netrpíte někdy po těch společných strávených letech v antikvariátu ponorkovou nemocí?

HK: Za ty roky jsme na sebe nějakým způsobem navázaní, takže už víme, na co ten druhý reaguje, jak věci vnímá, a víme i o svých vzájemných slabostech, takže nás nic nepřekvapí. Myslím, že spolu vycházíme stále velmi dobře.

PH: Slova kolegy mohou jen potvrdit. Kdyby mezi námi bylo nějaké velké pnutí, určitě bychom spolu tak dlouho nevydrželi.

Váš antikvariát je zaplněný knihami až po strop. Jakou vy osobně máte doma knihovnu?

HK: Jak s místem bojujeme v antikvariátu, tak s ním bojuji i doma. Je to velké dilema, zda knížku přečíst a pak ji prodat. Nakonec zůstane doma v knihovně, která už opravdu knížkami přetéká. Mám ale štěstí, že moje manželka je knihkupkyně, tak je tam určitá tolerance.

PH: Moje žena tvrdí, že mám knihovnu velkou a muziky hodně. Já si naopak myslím, že tomu tak není. (smích)

Máte někoho, kdo by v této tradici, kterou jste vybudovali, pokračoval?

HK: Zatím to neřešíme. Pořád si říkáme, že jsme stále spolužáci ze školy, kteří pojedou dál, dokud je to bude bavit.

Jak vidíte budoucnost antikvariátů?

HK: Asi jich bude méně, ale stále tady bude určitá, ne úplně masová skupina lidí, která je bude vyhledávat. Myslím si, že mají naději přežít a fungovat. Věřím, že nezaniknou.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Hynek Šnajdar