Fotbalista Rada v Hradci ožil: Klub mi podal pomocnou ruku, říká

V Hradci Králové zažívá fotbalové obrození. Pětatřicetiletý záložník Jakub Rada se v minulé sezoně stal s devíti góly nejlepším střelcem Votroků a výrazně přispěl k šestému místu, což bylo nejlepší umístění klubu v první lize od roku 1963. V letošním ročníku vede tým, který přezimuje na páté příčce, z pozice kapitána. Přitom to není tak dávno, co rodák z Prahy chtěl svoji kariéru ukončit.

„Působení v Hradci vidím pozitivně, řekl bych až skoro snově,“ pověděl Jakub Rada v prosincovém podcastu pořadu Klubovna.

„Loňská sezona byla famózní, letošní je také dobře rozjetá, byť si všichni uvědomujeme ten konec, nicméně teď se musíme dobře připravit na jaro,“ připomněl Rada závěr podzimu, v němž Votroci třikrát v řadě prohráli. Do té doby se dlouho drželi dokonce na čtvrté pozici.

Hradeckému týmu se daří, přestože v létě odešly opory Adam Vlkanova, Jan Mejdr a Jan Král. „Všichni jsme byli plni očekávání, jak si pozměněný tým sedne, přece jen přišlo i několik nových hráčů. Jsem mile překvapený, jak se nám dařilo. Ještě kdybychom dohráli lépe konec podzimu a měli o čtyři body navíc, tak byla spokojenost úplná,“ poukázal Rada, který po odchodu Vlkanovy do Plzně navlékl kapitánskou pásku.

V čem je Jakub Rada jiný kapitán? „Adam tady nastavil všechno perfektně. Stačilo si jen pásku navléknout a všechno fungovalo,“ prohlásil s úsměvem Rada, ale pak už ve vážnějším tónu dodal: „U Adama jsem si cenil, že na hřišti za to uměl vzít. Vůbec se nedivím, že teď jsme na něj mohli koukat v Lize mistrů na Bayernu Mnichov a proti dalším renomovaným klubům.“

Důvěra ředitele. Sabou jediný věřil

V minulé sezoně si Jakub Rada vytvořil osobní střelecký rekord, když vstřelil devět gólů. To se mu v kariéře předtím ani jednou nepovedlo. V jednom ročníku dal nejvíce pět gólů, a to v dresu Bohemians a Mladé Boleslavi. 

„Až jsem z toho byl opařený, když mi na tiskovce novináři ukázali tabulku střelců a já měl víc branek než třeba útočníci Sparty a Slavie. Ale vnímal jsem to dobře, užíval jsem si to, protože jsem byl v pozici, kdy se tohle ode mě už nečekalo. O to víc jsem si to užíval,“ uvedl.      

V čem mu nejvíce Hradec pomohl? „Už jsem měl dost černých myšlenek a bylo to tím, že jsem tady dostal šanci. Za to v Hradci vděčím nejvíce. Sportovní ředitel Jirka Sabou byl možná poslední člověk v republice, který mi věřil a dal mi příležitost. Dovolím si tvrdit, že jsem tu jeho důvěru splatil,“ povídal.

Na východ Čech Jakub Rada přišel v lednu 2020 z Bohemians Praha, kde se dostával ze zranění kolena.

„Jen jsem potřeboval dostat příležitost, což se předtím na Bohemce nestalo. V minulosti jsem klubu hodně pomohl, ale když jsem potřeboval pomoct já, tak se tam ke mně všichni otočili zády, zatímco Hradec mi podal pomocnou ruku. Uzdravil jsem se, potrénoval a ukázalo se to i na hřišti,“ pokyvuje hlavou bývalý reprezentant.  

Jestli bude pokračovat i v další sezoně Jakub Rada neví. Sám si to vyhodnotí po sezoně. Každopádně zahrát si v nové aréně, která se má otevřít letos v červenci, je nejen pro něj velkým lákadlem.

„Co se bude dít příští sezonu, tak to se bude odvíjet od jarní části. Rád bych si ale na novém stadionu zahrál. Je to obrovská motivace pro nás pro všechny. Jsme domluveni, že po konci sezony si sedneme a vyhodnotíme si to. Ale hlavně si to musím vyhodnotit já sám, zdravotní stránka už je na hraně,“ zdůrazňuje Rada.

Nejvíce let strávil ve Spartě  

S fotbalem Jakub Rada začínal v šesti letech na Spartě, hráčem letenského klubu byl dvacet let, ale za A-tým si nikdy nezahrál. „Určitě mě to mrzelo, když v jednom klubu strávíte tolik let od dětí až po dospělé a za áčko si nezahrajete,“ vrací se zpět.

Tehdy to ovšem odchovanci měli ve Spartě těžké. Kádr byl nabitý. „Slezl jsem těsně před vrcholem,“ pokrčil rameny Rada. „Na druhé straně v té době měla Sparta extrémně nadupaný kádr, hrály se poháry, pamatuji, že se tam od nás z béčka dostávalo málo kluků, pro odchovance tam nebyl prostor, museli jít do jiných ligových týmů, někteří se pak vraceli zpátky, Sparta je dokonce zase kupovala.  V béčku jsem měl silnou pozici, byl jsem i kapitán, ale do áčka to nevyšlo. Nakonec jsem byl rád, že jsem mohl jít do Bohemky,“ popisuje tehdejší dění.  

Dnes ve Spartě už to mají odchovanci lepší. „Průchodnost do áčka je vyšší. Za nás tehdy chodilo do béčka až osm hráčů z áčka, kádr byl našlapaný, hrála se Liga mistrů. My pak v béčku losovali, kdo půjde alespoň na lavičku,“ doplňuje s úsměvem.   

Zajímavé je, že stejný fotbalový osud, jako prožil Jakub Rada, měl i jeho o čtyři roky starší bratr Tomáš. „Dřív jsme se o tom bavili, ale teď už to neřešíme. On to měl ještě těžší. Tím, že je o čtyři roky starší, tak konkurence byla ještě vyšší. Tehdy byl ve svém ročníku v mládeži mezi třemi nejlepšími hráči, před ním byli Venca Svěrkoš a Tomáš Sivok, přesto mu to stačilo jen na béčko Sparty. Do áčka se tehdy z odchovanců dostali jen Tomáš Jůn a před ním Tomáš Rosický. Třeba Tomáš Hübschman tehdy musel odejít na hostování. I takoví hráči neměli šanci,“ poukázal.

„Svého času měl brácha stejný příběh jako já. Potom se mu ozvala Plzeň a šel jinou cestou,“ říká Jakub Rada na adresu bratra Tomáše, který z Plzní posléze získal titul, mimo jiné si poté zahrál ve Slovácku a v tureckém Sivassporu. 

Zahraniční angažmá na Slovensku

Největší úspěchy Jakub Rada sklízel na Slovensku, kde působil ve dvou klubech – se Slovanem Bratislava získal v roce 2008 mistrovský titul, o deset let později s Trnavou vyhrál slovenský pohár a zahrál si základní skupinu Evropské ligy.

„Ve Slovanu jsem byl ještě mladý vyjukaný Janek, odehrál jsem asi jen dva zápasy, ale zase jsem se hodně věcí naučil od výborných fotbalistů, jakými byli například Jožka Valachovič či Samuel Slovák. Slovan se v té době dostával z krize a hned v první sezoně jsme získali titul. V průběhu sezony přišel majitel, který tam je dodneška a klub vrátil na úroveň, kam patří,“ vzpomíná Jakub Rada.

„Trnava to už bylo něco jiného. Přivedl mě tam pan Hoftych. V té době mě odepsali v Mladé Boleslavi a pan Hoftych s trenérem Látalem mi dali důvěru, kterou jsem jim splatil. Pamatuji si, že mi volal čtyři dny před prvním předkolem Ligy mistrů, kam jsme se sice neprobojovali, ale dostali jsme se do základní skupiny Evropské ligy. Pro mě to tenkrát byly životní zápasy,“ vyzdvihl.

Trnava je známá bouřlivým prostředím. „Přirovnal bych to k našemu Baníku Ostrava. Když byl v Trnavě vyprodaný stadion, bylo tam 18 tisíc lidí, kteří dokázali vytvořit parádní fotbalové prostředí, řekl bych až takové turecké,“ poznamenal.   

Právě v Turecku si Jakub Rada mohl zahrát, nabídku měl. „Po zahraničním angažmá jsem toužil hodně. Netušil jsem, že obě budou na Slovensku, což není nic proti Slovensku. Když jsem byl v reprezentaci, tak jsem měl blízko do Turecka a Rakouska, jenže pak přišlo zranění a sešlo z toho.“

Zranění kolena Jakuba Radu hodně zbrzdilo. Bylo to v době, kdy nakoukl do české reprezentace. „Nejprve mě povolal Pavel Vrba. To jsem nečekal a bylo to překvapení, dlouho jsem býval mezi náhradníky a najednou koukám na televizi a v nominaci vidím svoje jméno. Byl jsem jako ve snu,“ popisuje pocity.  

„Potom jsem se však zranil. Byl jsem tehdy v Boleslavi a hráli jsme zápas zrovna s Hradcem a na konci prvního poločasu jsem si v koleně utrhl křížák a poranil další věci. Hráli jsme v sobotu a v pondělí jsem se měl hlásit na reprezentačním srazu už pod novým trenérem Karlem Jarolímem. V té době jsem měl zprávy, že bych tam nemusel být jen do počtu. Zrovna jsme měli hrát v Německu. Na to jsem se těšil, do té doby jsem hrál tak akorát FIFu za Bayern Mnichov a teď bych si proti hráčům, jakým je Thomas Müller, sám zahrál. Tohle zranění mě srazilo. Dlouho jsem z toho byl špatný,“ přiznává Rada.

Není divu, že právě zdraví je hlavním přáním Jakuba Rady do budoucna. „Osobním přáním je, aby drželo zdraví a abych tady v Hradci dokázal týmu ještě pomoct a také dát ještě nějaký ten gól. Z pohledu týmu si přeji, abychom se pohybovali v klidných vodách a při vší pokoře se vyhnuli skupině o udržení. A pokud to dobře půjde, jak už bylo řečeno, rádi bychom si zahráli v nové aréně,“ uzavřel Jakub Rada.

Co dalšího řekl Jakub Rada, si poslechněte v podcastu Klubovny. 

Jiří Tůma, Jan Kraus
redakce@salonkyhk.cz
Foto: salonkyhk.cz, Luboš Lorinc/fchk.cz