Proměny Hradce Králové: Hrad jako vrcholně středověké opevněné sídlo

Hrad jako vrcholně středověké opevněné sídlo vznikl ze staršího předchůdce, kterým bylo rozsáhlé slovanské hradiště. To využilo přirozeně utvořeného návrší nad soutokem Labe a Orlice o rozloze zhruba 13 hektarů. Z jednotně opevněného celku návrší se snad již v 11. století vydělila na severozápadní straně část o rozloze kolem dvou hektarů. Pro představu, šlo o území ohraničené dnes na jihu ulicí V Kopečku a Tomkovou, na východě přibližnou hranici tvořila severní část Klicperovy ulice.

Toto území bylo od ostatní plochy odděleno dvěma terénními depresemi. Tuto přirozenou ochranu ještě posílila stavba opevnění tvořeného hradbou z dřevěných roštů prosypaných hlínou, jejíž čelo i týl chránila zeď z nasucho kladené opuky. Konstrukčně podobné opevnění ohraničovalo zbylou plochu návrší, která se stala předhradím. Na území už uvedeného okrsku stálo obydlí knížete i jeho úředníků, správců hradu a další stavby. Je pravděpodobné, že byly z velké části dřevěné. Významnou stavbou byl hradský kostel, který máme archeologicky nepřímo doložen nálezy románských dlaždic.

Areál gotického hradu, který vznikl na místě knížecího hradu ve 13. století, se rozkládal na území severozápadní části dnešní městské památkové rezervace, kde se dnes nachází Církevní základní škola, Městská hudební síň, Lékařská knihovna Univerzity Karlovy a další menší domy. Památkou na zaniklý hrad je i název krátké uličky Na Hradě, která odděluje již uvedenou Lékařskou knihovnu a sousední Školní policejní středisko.

O vzhledu středověkého hradu mnoho nevíme. Na základě srovnání s jinými obdobnými stavbami můžeme říci, že hradecký hrad měl jistě palác, který sloužil k ubytování panovníka a členů jeho rodiny či vzácných hostů. Jeho část se snad dochovala v západní obvodové stěně bývalé solnice, dnešního obytného domu čp. 680. Pozůstatky jiné starobylé hradní stavby v podobě opukové zdi ze 13. století se podařilo v roce 2024 objevit před školou na rozhraní Zieglerovy a Dlouhé ulice.

Významnější hrady se neobešly bez hradní kaple. Jednoznačné důkazy o její existenci na hradeckém hradě však nemáme. V písemných pramenech z počátku 16. století se objevují zmínky o staré kapli, která se však spíše umisťuje do míst dnešní kaple sv. Klimenta, tedy zcela mimo hradní areál. Hypoteticky ale mohla s bývalou hradní kaplí souviset zděná hrobka, která se nalezla při stavbě dnešní školy čp. 230 v 50. letech 19. století. Existenci kaple snad nepřímo potvrzují i archeologické nálezy hrobů z 15. století na dvoře za domem čp. 89 a v Zieglerově ulici.

O vnitřním vybavení hradu se také nedochovaly žádné zprávy. Na základě archeologických nálezů lze říci, že na hradě jistě nechyběla kachlová kamna vystavěná z kachlů, jejichž čelní strany byly zdobeny například heraldickými motivy lvů či orlic. Z jednoho náčrtu a krátké zmínky v deníku okresního hejtmana a významného archeologa Mořice Lüssnera z poloviny 19. století můžeme opatrně usuzovat, že obytné místnosti hradu mohly být opatřeny teplovzdušným vytápěním. Lüssner totiž uvádí nález čtverhranného kvádru s otvorem, který mohl sloužit jako podlahová dlaždice s výdechem horkého vzduchu.

Stěny reprezentačních místností byly velmi pravděpodobně zdobeny malbami s výjevy čerpajícími například z legend o sv. Jiří a podobně, jak to máme vzácně dochováno na některých dalších významných hradech té doby. Tento předpoklad můžeme opřít o nálezy cihel se zbytky maleb na

omítce, které pocházejí z hradební zdi vedle Adalbertina, tedy pod hradem. Dostaly se tam v 16. století z jiné stavby. Pokud nepocházejí například z nedalekého dominikánského kláštera, který stál v blízké Kotěrově ulici a zanikl také v husitské době, mohly by být právě z hradu. Z jiných zajímavých nálezů můžeme zmínit části zbraní a zbroje, které mohly tvořit vybavení hradu a jeho vojenské posádky. Nejzajímavějším předmětem je hlavice bronzového palcátu ze 13. nebo 14. století. Známé jsou i nálezy hrotů šípů do luků či samostřílů, které se mohly rovněž užívat při obraně hradu.

Nejvíce zmínek písemných pramenů se váže k poslednímu období existence hradu v době husitské. V ní sehrál hradecký hrad důležitou úlohu. Poprvé v létě roku 1420, kdy město obsadily husitské oddíly orebitů. Staré letopisy popisují, jak se obránci uchýlili na hrad, do věží a bran, ale brzy se vzdali. Hradec tím trvale přešel do husitských rukou. Téměř poslední zmínka o hradě je k roku 1423, kdy Jan Žižka obsadil Hradec Králové. Po dobytí města byl hrad pobořen. Samozřejmě nešlo o jeho úplné srovnání se zemí, ale takové poškození, které by jej znehodnotilo jako opevněné místo. S dobytím hradu souvisí zajímavý nález, který učinil hradecký archeolog a historik Ludvík Domečka v roce 1899. V sondě umístěné na dvorku dnešního čp. 230 našel mužskou lebku se vstřeleným hrotem šípu. Snad se jednalo o některého z obránců či útočníků z roku 1423.

V pohusitské době na místě hradu vznikl městský dvůr a soukromé domy. Na místě dvou z nich bylo v 16. století zřízeno purkrabství, které sloužilo k jednání speciálního purkrabského soudu hradeckého kraje. Jeho renesanční budova vystavěná ve druhé polovině 16. století se dochovala dodnes vedle kostela sv. Jana Nepomuckého (hudební síně) a na první pohled upoutá svou výraznou severní stěnou zdobenou sgrafity. Pozornější návštěvníci si povšimnou části půlkruhově zaklenutého okénka v přízemí, které pochází nejspíše ze 13. století a může být památkou na raně gotický hrad či vedlejší minoritský klášter.

Radek Bláha
hynek@salonkyhk.cz
Foto: sbírka MVČ