V Hradci přibylo dalších 16 kamenů zmizelých. Celkem už jich je 36

Kameny zmizelých, takzvané Stolpersteiny, jsou umisťovány před domy, kde nacistických represí žily před svým odvlečením. Projekt německého umělce Guntera Demniga tak do ulic vrací konkrétní jména a připomíná, že za tragickými čísly stáli jednotliví lidé a celé rodiny.

Prvních pět kamenů zmizelých se v Hradci objevilo v roce 2024, kdy byly položeny na Velkém a Ulrichově náměstí. Loni přibylo dalších patnáct kamenů na šesti místech. Letošních 16 dlaždic celkový počet rozšířilo na 36.

Příběhy zavražděných i těch, kteří přežili

Tři kameny v Pospíšilově ulici 395 připomínají Oskara Eisnera, jeho manželku Hermínu a její sestru Kamilu Mandelíkovou. Žili v tehdejší budově židovské synagogy. V roce 1942 byli deportováni do terezínského ghetta a o rok později převezeni do Osvětimi, kde byli zavražděni.

V Šafaříkově ulici 484 přibyly kameny se jmény Anny Frischmannové a jejích dcer Kamily a Ruth. Po transportu do Terezína byly v roce 1943 přesunuty do Osvětimi a následně na nucené práce v Německé říši. Ruth v roce 1945 podlehla vážnému zranění při náletu, její matka a sestra se dožily osvobození a vrátily se do Hradce Králové.

Další kámen byl ve stejné ulici položen před domem číslo 764. Patří Bedřichu Blumovi, který byl do Terezína deportován v roce 1945. Válku přežil a později se za prací vrátil do Hradce.

Kámen před domem v Nerudově ulici 491 připomíná Gertrudu Matesovou. Z Terezína byla převezena do Osvětimi, kde byla zavražděna. V Lipkách 894 žila rodina Lea Münzera, jejíž život rovněž skončil v Osvětimi.

Ve Vrchlického ulici 537 přibyly kameny se jmény Vilemíny Pacovské a Hermíny Riglové. První z nich zemřela v Osvětimi, druhá v Terezíně.

Poslední zastavení vzniklo v ulici S. K. Neumanna 278, kde žili Pavel a Marta Goldschmiedovi s dcerou Hanou. Té se podařilo se spoluvězeňkyní uprchnout a téměř měsíc se ukrývaly, než se dozvěděly o konci války. Její rodiče byli zavražděni v Osvětimi.

Z 1200 deportovaných přežilo pouze 99

Z Hradce Králové bylo v prosinci 1942 dvěma transporty odvezeno do Terezína celkem 1200 lidí. Osvobození se dočkalo pouze 99 z nich. Několik dní před deportací byli židovští obyvatelé shromážděni v budově bývalé obchodní akademie na tehdejším Labském, dnešním náměstí Svobody.

„V budově se netopilo, lidé spali na slamnících na zemi a neměli se kde umýt. Před cestou na nádraží odevzdali potravinové lístky, cennosti, klíče od bytu, osobní doklady a formuláře k transportu,“ popsal ředitel Muzea východních Čech Petr Grulich.

Na projektu spolupracují město, Muzeum východních Čech, Státní oblastní archiv Hradec Králové, Židovská obec v Praze, Památník Terezín, technické služby a další partneři.

(tz, kul)
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Tomáš Kulhánek