Ve funkci ředitele nemocnice zužitkuji všechny zkušenosti

O začátku září jste novým ředitelem Fakultní nemocnice Hradec Králové. Proč jste se rozhodl se jím stát?
Po působení v soukromém sektoru jsem chtěl pracovat v nějaké hezké nemocnici, která by mně poskytla možnost něco vybudovat a vytvořit. Když jsem se dozvěděl, že byl vypsán konkurz na ředitele nemocnice, kde jsem začínal od uklízeče, pomocníka v kuchyňce na oddělení, sanitáře, sekundárního lékaře až po plně licencovaného odborníka, přišlo mně zajímavé, že bych se po dvaceti letech vrátil do původní nemocnice, v níž jsem absolvoval obě lékařské atestace. Měl jsem pocit, že mě to bude bavit, proto jsem šel do výběrového řízení.

A v něm jste uspěl. Co jste předložil výběrové komisi?
Výhodou je, že se vracím do nemocnice, kterou znám po stavební, medicínské i personální stránce. Mám tady hodně spolužáků z gymnázia, ze studia medicíny i kolegů. Pracoval jsem zde patnáct let jako lékař – kardiolog. Vracím se tedy do známého prostředí, což je pro mě velice příjemné. Vím, že nemocnice má velmi ambiciózní plány, takže mě lákalo být součástí toho procesu. Předložil jsem komisi svoji koncepci s tím, že ve funkci ředitele chci zužitkovat všechny zkušenosti, které jsem při řízení státních i zdravotnických zařízení získal, k dalšímu rozvoji nemocnice.

Setkal jste se už se zaměstnanci nemocnice?
Když jsem jako ředitel působil v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze, známém pod zkratkou IKEM, což je státem řízená špičková nemocnice, každý den jsem docházel na hlášení klinik. Tady ve fakultní nemocnici jsem udělal totéž. Už jsem obešel všechny kliniky i ústavy a měl možnost se setkat s některými pracovníky a v setkávání pokračuji.

Jak jste zmínil, v tomto zdravotnickém zařízení jste v minulosti působili jako lékař – kardiolog.
Začínal jsem na všeobecné I. interní klinice, která zahrnovala všechny lékařské obory. Z nich mě už na škole zaujala kardiologie, kdy jsem při studiu dělal pomocnou vědeckou sílu. V kardiologii jsem si navíc našel obor, který v 90. letech prožil revoluční změnu s objevem koronární angioplastiky a rozvojem stimulátorů, takže jsem měl specializaci nejen na intervenční kardiologii, ale také na kardiostimulaci.

Proč jste po patnácti letech odešel? Potřeboval jste změnu?
Člověk by se měl vždy rozhodnout, kam bude směřovat jeho další cesta. Tehdy přišlo nové vedení kliniky a já jsem si s ním neporozuměl. V tu chvíli jsem stál před volbou, zda to budu akceptovat, nebo si najdu vlastní cestu. Rozhodl jsem se pro druhou možnost.

Kterým směrem jste se poté vydal a kde jste působili?
Založil jsem a vedl soukromé Centrum intervenční kardiologie v Pardubicích. Později jsem se stal ředitelem IKEM v Praze, kde jsem strávil sedm let a bylo to moje nejhezčí profesionální období. Poté jsem pracoval ve společnosti AGEL, což je největší poskytovatel zdravotní péče ve střední Evropě.

Máte nepochybně manažerské schopnosti. Do jaké míry je hodláte využít ve funkci ředitele jednoho z největších zdravotnických zařízení v republice?
Ano, člověk musí mít nějaké schopnosti a zkušenosti, aby se mohl ve zdravotnictví orientovat. V minulosti jsem pracoval v nejvyšším vedení České lékařské komory, byl jsem také předsedou Vědecké rady České lékařské komory, a to mně pomohlo poznat zdravotnictví z legislativně – ekonomické stránky. Když jsem se stal manažerem, velmi se mi to hodilo a nabrané zkušenosti jsem mohl využít.

V jaké kondici je nemocnice, kterou nyní vedete?
Je dobrou tradicí této nemocnice, že nikdy neměla špatné hospodářské výsledky. V současné době jsou skvělé a ekonomická kondice je výborná.

Navážete na svého předchůdce Vladimíra Paličku nebo máte jiné plány?
Po zkušenostech z předchozích pracovišť, chci jít cestou užšího managementu, který bude vertikálně členěný s vymezenými většími kompetencemi. Naučil jsem se rozhodovat velmi rychle a efektivně. Pokud jde o styl řízení, mám ho jiný než tady byl dosud. Samozřejmě mám hlubokou úctu ke svému předchůdci, protože něco vytvořil a je teď na mně, abych v tom pokračoval a dovedl vše do zdárného konce. Na to mám oblíbený citát z Knihy Přísloví aneb Výroky otců: „Nepřišel jsem na svět pustý, otcové pro mě zasadili, proto i já sázím pro ty, kdo přijdou po mně“.

Co byste rád vykonal pro další rozvoj fakultní nemocnice a co jsou vaše priority?
Nemocnice má ambiciózní investiční plán. Absolutní prioritou, kterou budeme muset realizovat, je projekt Modernizace chirurgických oborů. S tím souvisí výstavba nového a oprava starého chirurgického pavilonu. Budu ze všech sil usilovat o to, aby se to povedlo. Když vytvoříme tuto kapacitu, sekundárně nám uvolní kapacity jiných pavilonů, což přispěje k dalšímu posunutí nemocnice kupředu. Potom jsou tady dílčí projekty, které lze současně nebo postupně.

Kde jsou podle vás její přednosti a kde naopak vidíte rezervy?
První absolutní předností, kterou nelze vidět jinde v republice, najdete pouze v Hradci Králové. Byl tady totiž geniální architekt Josef Gočár, který umístil okresní nemocnici u soutoku, což v té době bylo v poli. Výjimečnost je v tom, že nemocnice stojí u okruhu, který sám vymyslel, a nemá prostorový limit, protože kolem ní není žádná zástavba. Může se tedy stále rozrůstat, a to je skutečně velká výhoda této nemocnice a má to značný potenciál rozvoje. Navíc jde o monopolní zařízení v kraji, takže má unikátní postavení v některých činnostech. Kromě toho je skvělé, že jde o univerzitní nemocnici, takže si může vychovávat následovníky a vybrat si nejtalentovanější lidi. Unikátní je také dlouhá historie skvělých pracovišť a lidí. Mimo to nebyla nikdy ztrátová a je v dobré ekonomické kondici. Rezervy vidím v tom, že jsou v areálu velmi staré stavby, které by bylo nutné rekonstruovat, aby se mohly stát moderními a našly nová uplatnění.

Pokud je mi známo, jedním z problémů českého zdravotnictví je nedostatek zdravotnického personálu. Jak to v tomto ohledu vypadá u vás?
Situace se zlepšuje u nelékařského zdravotního personálu. Dokonce přibývají třídy ve zdravotnických školách, protože se zvyšuje zájem mladých lidí o studium zdravotnických profesí a není ani nedostatek uchazečů o studium medicíny. To ale vůbec neznamená, že je situace ideální, protože zaznamenáváme výpadek střední a starší generace. Bude nějakou dobu trvat, než tuto časovou mezeru vyplní mladší generace. Hradecká nemocnice v tomto ohledu není na tom výrazně špatně, i když jsou obory, v nichž máme nedostatek lékařů, zejména v infekčním lékařství. V celé republice je také nedostatek dětských specialistů, například psychiatrů, diabetologů, endokrinologů či kardiologů.

Hodnocení nemocnice se odvíjí především od kvality zdravotní péče. Pro pacienty jsou důležité nejen kvalitně provedený výkon, ale také komunikace se zdravotníky.
Dobrý lékař a dobrá sestra by měli být komplexními profesionály. Samozřejmostí je odborné vzdělávání, ale důležitá je také schopnost zvládat stres, mít trpělivost a naučit se vycházet s pacienty, protože v mnoha medicínských oborech je rozhovor s pacientem základem k získání anamnézy, která vede k diagnostice. Pokud se tedy zdravotník nebude umět dobře ptát a vycházet s pacientem, hůře se dostane k jádru problému, což je nemoc. Proto chci, aby všichni moji spolupracovníci byli profesionálové.

Jaký je pro vás rozdíl mezi prací lékaře a ředitelem?
Určitě velký. Můj kamarád, vzácný přítel a skvělý lékař, profesor Jan Pirk, vždy, když ho několikrát vyzývali, aby se stal ředitelem IKEMu říkal: Já umím skvěle operovat srdíčko, tomu rozumím, ale jak se řídí nemocnice nevím a musel bych se to naučit, protože to je samostatné řemeslo.

Mohl byste prozradit, jak si představujete dobrého ředitele velké nemocnice?
V korporátním sektoru to bude ten, kdo zvýší hospodářský výsledek na maximum. Měl by to být člověk, který je schopen řídit a brát vše i s negativy, protože je velmi těžké říkat lidem nepříjemné věci a je to ještě umocněné tím, když je musíte říkat svým známým a kamarádům. Nesmíte dát najevo emoce, zároveň si stát za svými slovy a mít vizi, kterou lze uskutečnit. Mám rád, když se mnou lidé nesouhlasí, protože mě to vede k přemýšlení, kde jsem udělal chybu. Manažer by měl mít znalosti o příslušném oboru. Velkou fakultní nemocnici by neměl řídit ekonom, ale lékař, který rozumí tomuto oboru. Ekonom by měl být jeho pravou rukou.

Co na vaše rozhodnutí jít do čela „fakultky“ říká rodina?
Moje rodina jásala. Když jsem působil v IKEM, vstával jsem každý den před pátou hodinou, abych byl v půl sedmé na pracovišti v Praze odkud jsem se vrátil domů večer. Teď si každý den vychutnávám to, že z domu do nemocnice to mám šest minut autem, což jsem dvacet let nezažil a je to pro mě nepoznaný luxus.

Funkce ředitele tak velké zdravotnické instituce je určitě velmi náročná. Kde dobíjíte energii? Co vás baví ve volném čase?
Jsem velký fanoušek fotbalu. Aktivně ho hrají dvakrát týdně, vždy ve středu a v neděli ve dvou partách se skvělými spoluhráči. Mám také rád muziku, zejména jazz, a jezdím na koncerty do Prahy. Miluji knihy, kterých mám velké množství, takže pořád čtu. Ještě za dob studií jsem se věnoval plastikovému modelářství, k němuž jsem se teď po mnoha letech vrátil.

Nešlo si nevšimnout, že máte ještě jeden koníček, a to jsou dýmky?
Dýmka je už třicet let takovou mou pracovní pomůckou. Naučil jsem se dýmky kouřit v době, kdy jsem tady v Hradci Králové působil na záchrance, a to mně zůstalo. Je to součást mého přemýšlení a soustředění při různých rozmluvách.

Jak velká je vaše sbírka a kde dýmky sháníte?
Mám jich čtyřicet a dnes většinou sháním na internetu. Když jsem jel občas do zahraničí, zjistil jsem si, kde jsou dýmkové obchody. V Římě jsem si například koupil dýmku Dunhill, která se u nás nedá sehnat. Někdy si koupím i dýmku na památku.

Hynek Šnajdar,
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Reprocentrum FN HK